Návštěvnické centrum ČNB hlásí otevřeno! Za první den pokořilo hranici bezmála tří tisíc návštěvníků

Je sobota 21. května, přesně devět hodin dopoledne. U hlavního vchodu ČNB z ulice Na Příkopě se již vytvořila fronta návštěvníků, kteří netrpělivě čekají, až budou vpuštěni dovnitř. Na podiu před budovou zní slavnostní fanfára v podání hudebníků Hradní stráže a Policie ČR. Vítejte na slavnostním otevření nového Návštěvnického centra ČNB!

První návštěvník prochází skrze bezpečnostní rám do prostor bývalé bankovní haly. Před ním se rozprostírá zbrusu nová expozice Za měnou. Během chvíle se u interaktivních obrazovek umístěných hned při vstupu tvoří různorodá skupina návštěvníků, kteří se jako první dívají na oficiální trailer k otevření Návštěvnického centra ČNB od režiséra Jiřího Stracha. Pozorují ho studenti, ale i prarodiče a rodiče s dětmi. Těm všem vykouzlila úsměv na rtech hned první slova oživlé bankovky v traileru.

Společně s touto skupinou přistupujeme po přehrání traileru k průhledným interaktivním obrazovkám. Najednou se stáváme klienty u bankovní přepážky ČNB, kde nás již vyhlíží přidělený bankéř. Každá bankovní přepážka návštěvníky vtáhne do jiné doby z naší historie, ve které prožijí zajímavý příběh.

Vybíráme si hned první přepážku a ocitáme se v období první republiky. Bankovní úřednice nám vypráví o tom, že budeme mít vlastní měnu, a v rozhovoru, který spolu pomocí dotykové obrazovky vedeme, se nás ptá, jestli bychom raději, aby se nová měna jmenovala frank, sokol, nebo koruna. Píše se rok 1919. Směrové reproduktory a celý dialog tváří v tvář vašemu osobnímu bankéři ve vás na pár minut vzbudí pocit, že jste se v dané době opravdu ocitli.

Procházíme do první části nové expozice Za měnou, u velkého loga ČNB vznikají první legrační i vážná selfíčka návštěvníků. Na rotopedu se právě snaží udržet inflaci na ideálních dvou procentech asi tak osmiletá návštěvnice. Její o něco starší bratr stojí u dotykové obrazovky a po další správné odpovědi na otázku hází sestře do cesty další překážku. Některé správné odpovědi mu radí jeho maminka.

Hned o pár metrů dál stojí u modelu banky a jiných institucí otec se synem. Společně se snaží nastavit úrokové sazby tak, aby udrželi nízkou inflaci. Hra ale není tak lehká, jak se zdála. Skoro to vypadá, že se jim to nepovede. Zasahuje průvodkyně Návštěvnického centra a dvojici radí, že musí chvíli počkat, protože zvýšení úrokových sazeb se na inflaci neprojeví hned. I u dalších stanovišť nové expozice začínají průvodci Návštěvnického centra ochotně radit či odpovídat na zvídavé dotazy návštěvníků.

Návštěvníkům odpovídají také odborníci přímo z ČNB. Jedním z nich je i Jiří Sojka ze sekce statistiky a datové podpory, který popisuje tu část nové expozice, která se věnuje statistice. Návštěvníci se tak dozvídají mnoho zajímavých informací:

„České domácnosti mají na bankovních účtech uloženo okolo 3,3 bilionu korun. Naopak výše jejich zadlužení je přibližně 2,1 bilionu korun. ČNB sbírá data také z oblasti statistiky platebního styku. Z ní pak víme, kolik například držitelé českých platebních karet utratili na platebních terminálech v zahraničích a jak se tyto údaje vyvíjely v čase.”

První návštěvníci už dochází i do středu nové expozice a stávají se součástí jednání bankovní rady. U kulatého stolu sedí společně rodiče se synem a babičkou a naslouchají členům bankovní rady diskutujícím o měnové politice. Všichni pak zkouší dávat své vlastní ruce přes projekci rukou členů bankovní rady, která se promítá na stůl.

Před laboratoří peněz, která láká nejenom názvem, ale také potemnělou a tajemnou atmosférou, si tatínek fotí tisícovky ve vzduchu, které jakoby vylétávaly z tiskařského stroje. Opodál razí mince a stříhají bankovky dva malí chlapci, kteří se teď předhání, kdo bude mít při skákání na šipkách umístěných v podlaze lepší skóre.

Jsme přibližně v půlce expozice a rozhodujeme se, že její prostory na chvíli přenecháme jen hravým návštěvníkům kolem nás. Obcházíme budovu ČNB a ze Senovážné ulice se jdeme podívat do otevřených garáží. Právě ty jsou dnes díky doprovodnému programu ke slavnostnímu otevření Návštěvnického centra přístupné veřejnosti.

Na chvíli se za volantem transportního vozidla ČNB určeného k převozu peněz dostáváme znovu do dětských let. Společně se sourozenci Natálkou (6) a Lukáškem (4) a jejich otcem si necháváme od jednoho z bankovních policistů vysvětlit, jaký účel vlastně mají jednotlivá tlačítka na palubní desce. Společně pak dáme blinkr doleva a zapneme modré majáčky. Pozor! Právě převážíme peníze na pobočku v Hradci Králové. Není čas se zdržovat.

Bankovní policisté odpovídají na mnoho dotazů návštěvníků, některé z nich se opakují: kolik transportní vozidlo váží, jaká je pořizovací cena, jestli se ho někdo někdy pokusil přepadnout. Nás samotné zajímá, kolik takové přepravní vozidlo ČNB najede za svou službu kilometrů, na tachometru tohoto totiž objevujeme číslo 314 tisíc. Prý je to až jeden milion kilometrů!

Za rohem se v prostoru garáží nachází další dvě stanoviště Policie ČR, a to speciální pořádkové jednotky a dopravní policie. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet výzbroj, která váží až 30 kilo, vzít si do ruky útočnou pušku G 36 C nebo se podívat na pancéřované vozidlo určené k převozu cenin.

Několik zvídavých dotazů pokládáme přímo jednomu z policistů speciální pořádkové jednotky. Dozvídáme se tak, že jejich vysílačky mají speciální plovoucí kód, nebo to, že takové pancéřové vozidlo si ani po jeho nejlepších letech ve službě od Policie ČR koupit nemůžeme. Policie je používá dál k účelům výcviku, aby se nikdy nedostala do nepravých rukou. Ptáme se také na to, co všechno se pancéřovým vozidlem převáží:

„Nikdy nevíme, co vezeme. Zda peníze nebo něco jiného. Nevíme ani to, zda ve vozidle je daný náklad nebo jedeme naprázdno. Jsem rád, že tu dnes mohu být a odpovídat lidem na to, co je zajímá. Je to takové zpestření naší služby.“

Vracíme se na Senovážnou ulici a pro změnu vstupujeme do budovy ČNB vchodem ze Senovážného náměstí. Zajímá nás totiž další bod doprovodného programu. Dvě minuty před jedenáctou hodinou tak vstupujeme do velkého sálu. Právě včas. Začíná totiž jeden z celkem šesti koncertů Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Dechové kvinteto se společně nadechuje k prvním tónům. Okolo sedí další návštěvníci, kteří do sálu přišli poslouchat a odpočinout si.

Po vystoupení dechového kvinteta se vracíme zpět do předsálí, kde je výstava Státní tiskárna cenin. Můžeme tak obdivovat motivy bankovek a státovek z let 1926–1939 i doby tzv. protektorátu, ale i novodobé pamětní listy. Na stole za námi stojí ohromná kniha. Je to 43. bilance Živnostenské banky pro Čechy a Moravu z roku 1911, kterou uchovává Archiv České národní banky. Opodál je umístěna také nejstarší kniha z fondu odborné knihovny ČNB z roku 1671. V malém sále pokračuje prohlídka výstavami České mincovny a Státní tiskárny cenin, na nichž se návštěvníci seznamují s procesem ražby mincí a tisku bankovek.

Zpět na novou expozici Za měnou. Po cestě si na chodbě všímáme stánku se suvenýry, které si návštěvníci mohou odnést zdarma na památku. Tužky, pexeso, ale třeba i rozdrcené bankovky. Návštěvníci o nich žertují, jestli by k nim nemohli dostat také návod na složení a lepidlo.

Nová expozice se návštěvníky doslova zaplnila. Děti běhají od laboratoře peněz k poličkám vytvořeného obývacího pokoje a hledají skrýše, kam si doma lidé schovávají peníze. Jeden z rodičů u interaktivní hry zrovna radí synovi:

„Musíš se nejdřív rozhodnout, jestli chceš nakupovat nebo spořit.“ Někteří z rodičů malých návštěvníků se stejně jako my na chvíli navrací do svého dětství: „Počkej! Schválně, kolik vážím v tisícovkách!“ vydává se na váhu, která je součástí nové expozice, jeden z tatínků.

Zkoušíme se ptát přímo návštěvníků, kteří kolem nás procházejí, na to, co konkrétně se jim na novém Návštěvnickém centru líbí. A co se od nich dozvídáme?

„Je to příjemná příležitost rozšířit svoje poznání. ČNB má výrazný vliv na to, jak žijeme. Na to, jak vypadá inflace. Je to tu skvěle vymyšlené, a to dokonce i pro ty nejmenší. Myslím, že je to vynikající způsob, jak zvýšit finanční gramotnost národa.“ Milan (26 let, Žilina)
„Líbí se mi ta věc, kde se vyráží mince, a potom takový bludiště, kde se snažíš dostat minci do cíle a nesmíš ji pomocí magnetu upustit. A taky ty stěny, kde se hledají slova a jsou tam křížovky.“ Tomáš (7 let, Praha)
„Překvapilo mě, podle čeho se pojmenovávají různé světové měny.“ Martina, matka Tomáška
„Pro nás byla zajímavá ta stěna, která se věnuje zahraničním institucím a roli, ve které v nich ČNB vystupuje.“ Ondřej a Radek (27 a 24 let, studenti, Praha)
„Přišly jsme se podívat na banku, protože není moc často otevřená. Nejvíc se nám líbily nápisy na stěnách u kvízů a přesmyček a jízda na kole, abychom snížily inflaci.“ Anežka a Bára (12 a 14 let, Nymburk)
„O otevření Návštěvnického centra jsme se dozvěděli z novin, a tak jsme dorazili. Lukášovi se nejvíc líbí laboratoř peněz, kde jsme zkoušeli pravost našich vlastních bankovek. Nejzajímavější byly ty ochranné prvky, které svítily pod UV světlem. Zkoušeli jsme se i vážit v tisícovkách. Já měla šedesát tisíc, syn dvacet pět.“ Eva se synem Lukášem (9 let, Praha)
„Zrovna před chvílí jsme zkoušeli bankomat, jak vlastně celý ten proces funguje. Stříhali bankovky, razili mince. Je zajímavé vidět svět peněz i jinak a dozvědět se, co všechno to obnáší. A to tahle expozice hezky vysvětluje. Líbí se mi, jak je kreativní a děcka se tu hezky vyblbnou.“ Jitka se syny Filipem a Davidem (8 a 12 let, Praha)

Je 16.00 a vcházejí poslední návštěvníci, kteří si přišli prohlédnout Návštěvnické centrum ČNB v den jeho slavnostního otevření. Návštěvníci, kteří se s námi na konci expozice loučí, se usmívají, stejně jako zaměstnanci České národní banky. Za první den viděly nově otevřenou expozici Za měnou bezmála tři tisíce návštěvníků! Přestože se pro dnešek za posledními hosty Návštěvnického centra ČNB zavřely dveře, ve skutečnosti se právě dnes jeho brána do světa peněz natrvalo otevřela.

A jaké vzkazy nechali České národní bance první návštěvníci nového Návštěvnického centra na lístečcích jednoho z panelů nové expozice?