Nejmenší slovenská koaliční strana Síť čelí pět měsíců od parlamentních voleb již druhému vnitrostranickému rozkolu. Pět ze sedmi poslanců Sítě bývalého předsedy Radoslava Procházky dnes oznámilo, že vystupují ze strany a že chtějí spolupracovat s další vládní stranou Most-Híd. Nynější čtyřčlenná koalice by si tak mohla udržet stávající většinu ve sněmovně.
Strana Síť byla ještě na začátku roku podle průzkumů veřejného mínění hlavním vyzyvatelem sociálních demokratů (Směr-SD) premiéra Roberta Fica. Ve volbách Síť nakonec získala jen 5,6 procenta hlasů. Těsně tak zdolala potřebnou pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny a ve 150členné sněmovně získala deset mandátů.
Již krátce po volbách ze Sítě vystoupili tři zvolení zákonodárci, kteří tak chtěli vyjádřit nesouhlas s povolební spoluprací strany se Směrem-SD. Skupina dalších pěti poslanců Sítě v čele s místopředsedou sněmovny Andrejem Hrnčiarem pak založila platformu. Opustit stranu se rozhodli po jejím víkendovém sjezdu, na kterém byl novým předsedou strany zvolen ministr dopravy Roman Brecely.
„Ani po sobotním sněmu se ve straně Síť nic nemění, neexistuje žádná garance změny způsobu dosavadní komunikace a stylu práce. Nemůžeme dále nést odpovědnost za dění ve straně,“ napsala ve společném prohlášení pětice dosavadních poslanců Sítě. Uvedli rovněž, že na plnění vládního programu se chtějí podílet ve spolupráci s poslaneckým klubem vládní strany Most-Híd, jež má nyní deset poslanců. Na vytvoření vlastního poslaneckého klubu je podle slovenského zákona potřeba alespoň osmi poslanců.
Zatím není známo, jak odchod poslanců ze Sítě ovlivní fungování koalice. Síť, kterou budou v parlamentu nově zastupovat pouze dva poslanci, získala během povolebních jednání se zástupci Směru-SD, strany Most-Híd a Slovenské národní strany o sestavení vlády právo obsadit post ministra dopravy.
Podle listu Denník N se ve Směru-SD již delší dobu hovoří o tom, že nejlepším řešením by bylo zúžení koalice na tři strany, tedy bez Sítě.
Nynější čtyřkoalice má v parlamentu 81 poslanců, tedy potřebnou většinou pro prosazení běžných zákonů.
