Bezpečnostní informační služba (BIS) dnes zveřejnila výroční zprávu za rok 2016. Server Roklen24 přináší nekrácený text část zprávy „Ochrana významných ekonomických zájmů“.
V roce 2016 zaznamenala BIS mnoho různorodých aktivit ohrožujících významné ekonomické zájmy ČR, o nichž v konkrétní podobě informovala oprávněné adresáty. BIS ze zákona předává informace o činnostech, které mohou ohrozit významné ekonomické zájmy, přičemž zákon nestanoví žádná jiná omezení ve vztahu k charakteru takových činností, a to ani co se týče jejich (ne)legálnosti. V oblasti ochrany významných ekonomických zájmů byl v tomto ohledu již třetím rokem patrný nárůst informací předaných orgánům činným v trestním řízení, a to za rok 2016 o cca 50 % ve srovnání s rokem 2014.
V obecnější rovině lze konstatovat, že pokračovala řada trendů z roku 2015. Stát se stále potýkal s důsledky chybných rozhodnutí z minulosti, zejména v oblasti zakázek z ICT odvětví. Zakázky vypisované zadavateli ze státního sektoru byly nadále nepříznivě ovlivňovány také snahou soutěžitelů manipulovat výběrovými řízeními. Nově BIS sledovala významné posilování vlivu velkých podnikatelských skupin na ekonomické rozhodování státu, který, ačkoliv prosazovaný legální cestou, významně zasahoval ekonomické zájmy ČR.
Zadávání zakázek
Jevy nepříznivě ovlivňující efektivitu zadávání zakázek státem ovládanými subjekty se týkaly zejména ICT odvětví, dopravy a energetiky. Velké ICT tendry narážely především na nedokonalé smlouvy z předchozích období. Smluvních mezer stávající dodavatelé zneužívali ve svůj prospěch při snaze zmařit pokusy státu vypsat otevřenou soutěž. Obvykle se jednalo o obstrukční kroky, které ve svém důsledku nutily státní subjekt prodloužit dříve uzavřenou smlouvu. Obstrukce přitom stávající dodavatelé ve snaze ochránit vlastní reputaci skrývali v některých případech tím, že pro své záměry využili třetí stranu, např. se snažili motivovat jinou společnost, aby právně napadala rozhodnutí investora.
Zadavatelé se při vypisování zakázek kromě problémů způsobených dřívějšími chybnými rozhodnutími potýkali i s řadou dalších vnitřních potíží. Stále se ukazovalo, že některé státem ovládané subjekty mají problémy vypsat zakázku tak, aniž by ji neúspěšní soutěžitelé mohli efektivně napadnout prostřednictvím dostupných právních nástrojů, a dosáhnout tím např. zrušení soutěže.
V případech, kdy zadavatel nebyl z různých důvodů povinen postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek a pravidla byla stanovena např. vnitřním předpisem společnosti, závisela efektivita soutěží na schopnosti zadavatele pravidla prosadit a kontrolovat. BIS popsala několik konkrétních případů státem ovládaných společností, ve kterých se nedodržování vnitřních i vnějších norem stalo etablovaným systémem, který vedl ke značným finančním ztrátám. Podmínkou existence takového systému byla vždy vědomá, pasivní či aktivní, účast osob z vyššího managementu takové společnosti a více či méně dysfunkční kontrola vykonavatele akcionářských práv, resp. jeho zástupců v dozorčí radě. Nadále se tím potvrzovaly dřívější závěry BIS, že rozsah ztrát, hloubka dysfunkce i doba potřebná k odhalení problému a jeho nápravě jsou obvykle větší u státem ovládaných akciových společností, než u státních podniků.
K transparentnosti výdajů ve státním sektoru přispěl nově zřízený registr smluv. Některé státem ovládané subjekty se však povinnost zveřejňovat informace snažily účelově obcházet. BIS zaznamenala případ, kdy státem vlastněná akciová společnost účelově emitovala veřejně obchodovatelné cenné papíry, aby tím naplnila výjimku ze zákonné povinnosti smlouvy zveřejňovat.
Mezi vnější faktory nepříznivě ovlivňující veřejné zakázky patřily zejména snahy soutěžitelů uzavírat dohody, které narušovaly řádnou hospodářskou soutěž. Podobně jako v předchozích letech zachytila BIS nejvíce případů tohoto druhu v oblasti investic do dopravní infrastruktury. Dohody nabývaly různých podob: od dobrovolné domluvy na nabídkové ceně mezi relevantními uchazeči až po pokusy vyřadit konkurenty (nebo je přimět k dohodě) nátlakovými metodami, jako je např. hrozba obchodního bojkotu u soutěží na subdodávky v jiných tendrech.
Střet ekonomických zájmů s jinými hodnotami
Ekonomická výhodnost, ať již státem aplikovaná při výběru dodavatelů, rozhodování, zda nějaký projekt vůbec uskutečnit, či volbě zahraničně politické strategie, se často dostává do rozporu s bezpečnostními zájmy. S přibývajícími výzvami tohoto druhu se přitom stále jasněji ukazovalo, že stát nemá v některých oblastech dostatečné nástroje (zejm. právní, technické, institucionální), aby se s nimi úspěšně vypořádal. Typickým příkladem je bezpečnost státních ICT systémů, kdy pro určité dodavatele není problém naplnit formální bezpečnostní požadavky pro účast v tendru, ačkoliv jsou jasně spojeni s relevantními bezpečnostními riziky. Taková situace se i mimo ICT sektor objevovala zejména u společností pocházejících ze zemí se silným propojením firem s tamními zahraničně politickými zájmy, jako je např. Čína a Rusko.
V některých případech jsou veřejné zájmy neekonomické povahy (např. zájem na lepší zdravotní péči) naopak zneužívány pro dosažení čistě pragmatických, finančních cílů třetích osob. Ovlivňování veřejného mínění a rozhodujících autorit ve snaze přesvědčit o nezbytnosti určitého projektu s využitím zkreslených, nepravdivých nebo neúplných informací se záměrem získat ekonomický prospěch na úkor státu považuje BIS za rostoucí problém. BIS popsala několik konkrétních příkladů, kdy stát musel takové formě nátlaku čelit.
Úspěšnost obrany proti uvedeným praktikám závisí do značné míry na úrovni integrity a osobní statečnosti rozhodujících osob, které jsou v konečném důsledku konfrontovány s nepříznivými důsledky nepopulárních rozhodnutí. S odolností v těchto situacích úzce souvisí také ochrana utajovaných informací. K žádné změně nedošlo od roku 2015 v přetrvávající absenci osvědčení pro styk s utajovanými informacemi (tzv. prověrky) u některých nejvyšších představitelů významných orgánů státní správy, z nichž některé jsou zákonnými adresáty informací BIS. Komunikace BIS s příjemci jejích informací přitom ze zákona často podléhá stupni utajení, čímž však, nemá-li představitel příslušného úřadu osvědčení, vznikají omezení v případech, kdy je potřeba předat informace důležité pro výkon činností v jejich působnosti nebo bezpečnost jimi řízených organizací.
Ovlivňování regulatorních orgánů, obcházení regulace
Regulatorní orgány v nezmenšené míře čelily pokusům ovlivňovat jejich rozhodování ve prospěch partikulárních zájmů. Rizika se týkala především institucí se vztahem k energetice, dopravě, zdravotnictví a finančnímu sektoru. BIS zaznamenala jak aktivity využívající legální postupy, které negativně zasahovaly významné ekonomické zájmy ČR, tak praktiky jasně nelegální, mající znaky trestného činu, včetně korupce či vydírání.
Některé regulované subjekty se snažily získat prospěch podporou vlastních kandidátů při obsazování rozhodujících pozic v regulačních orgánech. Taková podpora byla přitom nejméně v jednom případě podmíněna příslibem ohledně budoucího postupu v konkrétní záležitosti týkající se regulovaného subjektu.
Podobně jako v roce 2015 zaznamenala BIS opakované porušování zákonných a regulatorních pravidel stanovených pro daný sektor podnikání subjekty s ruským kapitálem. U ruských společností byla minimálně v některých odvětvích pravděpodobnost výskytu i intenzita takového jednání vyšší než u subjektů s jiným původem kapitálu. Stejné zůstávaly i příčiny: propojení se šedou ekonomikou a zneužívání legitimního podnikání k zakrývání nelegálních aktivit. V roce 2016 se navíc stupňovala i míra agresivity, s jakou se zástupci těchto společností snažili bránit legálnímu postihu v případě odhalení českými úřady.
Energetická bezpečnost
Zvláštní pozornost věnovala BIS energetice a otázkám spojeným se zajištěním energetické bezpečnosti. Ta dlouhodobě tvoří důležitou součást významných ekonomických zájmů ČR. Přestože se v řadě dílčích aspektů situace v dlouhodobém horizontu zlepšuje (diverzifikace přepravních tras ropy a zemního plynu, eliminace některých rizik spojených se skladováním ropy a ropných produktů), stále existují výzvy, se kterými se musí ČR vypořádat. Typickým příkladem je problematický rozvoj energetické infrastruktury, který naráží na jedné straně na komplikovaná pravidla povolovacích procesů a výstavby samotné a na druhé straně na cílený aktivní odpor soukromých subjektů, které se snaží bránit vzniku projektů ohrožujících jejich současné podnikání (např. vznikem konkurenční infrastruktury).
Právě velmi aktivní lobbing určitých zájmových skupin, byť ve většině svých rysů zcela legální, představoval největší riziko pro úspěšné dokončení dlouhodobých rozvojových plánů ČR v oblasti energetiky. Stát tyto své plány, mj. i z důvodu potřeby jejich stability, formuluje v několika strategických dokumentech. I přes to se stále objevovaly pokusy takto definované záměry státu zkratkovitě obejít a dosáhnout dílčích změn (např. eliminace určitého projektu) s cílem uspokojit partikulární zájem na úkor energetické bezpečnosti státu.
