Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil. Dnes už legendární věta vrtošivého krále z pohádky Pyšná princezna věrně popisuje také české právo. Minimálně pokud jde o novinku posledních dnů – zrušení předkupního práva u většiny nemovitostních transakcí, které minulý týden schválila poslanecká sněmovna. Čeští legislativci se v tomto ohledu chovají jako onen dobrotivý starý král, který po zjištění, že je princezna Krasomila „v dobrých rukou krále Miroslava“ během malé chvíle několikrát zcela otočí. Podobně se chovají i zákonodárci. Dopady jejich radikální změny názorů doslova během pár roků však jsou mnohem závažnější, protože výrazně podrývají podnikatelské prostředí.
Předkupní právo v Česku platilo až do konce roku 2013, nový občanský zákoník účinný od 1. ledna následujícího roku ho až na výjimky zrušil. Dlouho to ale neplatilo, novela platná od 1. ledna 2018 předkupní právo znovuobnovila. Prakticky okamžitě se ozvaly protestní hlasy lidí z oboru, kteří změnu kritizovali. Komplikovala totiž mimo jiné prodej bytů v rezidenčních projektech, ke kterým patřil spoluvlastnický podíl na garáži či parkovacím stání. Majitel prodávaného bytu totiž musel tento svůj podíl přednostně nabídnout všem dalším vlastníkům bytů v domě a čekat tři měsíce, zda nabídky využijí a garáž či parkovací stání koupí.
Pokud novelu občanského zákoníku schválí i senátoři a podepíše prezident, tak toto martyrium u převodů jednotek, s nimiž funkčně souvisí spoluvlastnický podíl na jiné jednotce zahrnující nebytový prostor, odpadne.
Ponechme teď stranou polemiku, zda je existence předkupního práva správná či nikoliv. Podstatná je jiná věc. Tyto legislativní turbulence jsou dalším příkladem toho, jak je české právo nepředvídatelné. Není přece možné, aby se stejná věc jen během pár let zrušila, zavedla a opět zrušila. Jak má v takovém nevypočitatelném prostředí podnikatel zodpovědně plánovat? Má investovat své těžce vydělané peníze nebo dokonce úvěr se splatností deset a více let do rozšíření svého provozu, když ani neví, co bude platit zítra? Vždyť právě vývoj ohledně předkupního práva dokazuje, že se zákony a podmínky pro podnikání mohou poměrně rychle zcela radikálně změnit. V takovém nestabilním prostředí je jakékoliv rozhodnutí za horizont jednoho roku nezodpovědné.
Politici bez ohledu na stranickou příslušnost donekonečna deklarují, jak chtějí podporovat podnikatele a úspěšné firmy. Bohužel činí přesný opak, čehož je neprůhledné legislativní prostředí jasným důkazem. Parlament chrlí desítky a stovky nových zákonů ročně. Mnohé jsou tak špatné, že se musí v podstatě vzápětí novelizovat. Tím se legislativní systém ještě více zapleveluje. V současném legislativním Kocourkově se často neorientují ani poslanci a právníci, jak se v něm mají vyznat drobní podnikatelé?
Stát by pro podporu podnikání udělal mnohem více, kdyby svou legislativní iniciativu naopak co nejvíce omezil. Čím více předpisů a restrikcí, tím hůře. Ideálem je co nejmenší stát, který do podnikatelských vztahů a prostředí vstupuje co nejméně. Obávám se však, že toho se jen tak nedočkáme.
