Bojovníkům proti komunistické totalitě Ludmile Váchalové, Jitce Malíkové, Antonu Tomíkovi a Rudolfu Dobiášovi a přeživšímu z koncentračních táborů Jiřímu Bradymu byly 17. listopadu v pražském Národním divadle uděleny Ceny Paměti národa. Jimi oceňuje obecně prospěšná společnost Post Bellum od roku 2010 pamětníky zlomových momentů minulého století. Tři z laureátů dorazili osobně. Dobiáš se ze zdravotních důvodů nemohl dostavit a Brady žije v Kanadě.
Ceny Paměti národa letos nemají podobu plastiky. Organizátoři se zeptali oceněných, co by sami chtěli, a jejich přání jim pak vyplnili. Váchalová si přála knihu s promluvami kardinála Tomáše Špidlíka a s nadsázkou i rakev, takže kromě knihy dostala i voucher na rakev. Při svém neobvyklém přání se inspirovala šumavskými povídkami Karla Klostermanna. „Šumaváci jsou ohromně praktičtí lidi. Jestliže měli někoho nemocného, tak si na podzim koupili rakev. Když umřel, byla k užitku, když neumřel, tak si do ní dávali jablka,“ řekla Českému rozhlasu a ČTK.
Malíková chtěla dát dárek křesťanským uprchlíkům z Blízkého východu, kteří nyní žijí v Česku. Uprchlíci z Iráku, kteří bydlí v Českém Těšíně, si poté přáli poznat českou kulturu a památky. Při výletě do Prahy se na Vyšehradě setkali i s Malíkovou.
Dobiáš se chtěl v Praze potkat s přáteli na opeře, ale kvůli operaci srdce nemohl přicestovat. V divadle tak aspoň zazněla zhudebněná Dobiášova báseň.
Brady si přál pouze, aby lidé chodili k volbám. Jen tak je podle něj možné vytvořit pořádnou demokracii. O demokracii při přebírání ceny hovořila také Váchalová. „Teď je na těch mladých, aby se trošku probrali z letargie a přišli na naše místo, protože svoboda není zadarmo,“ řekla.
