Podle nedávného průzkumu společností ze Skupiny MONETA řeší 13 % Čechů bytovou krizi bydlením ve více generacích. Takové myšlence se ale nebrání ani značná část ostatních a bydlení s někým mimo nejužší rodinu by si dokázalo představit 65 % respondentů, kteří nebydlí vícegeneračně. Nejčastěji by to přitom byli vlastní rodiče, s rodiči partnera či partnerky by bydlela pětina.
Nedostatek bydlení před koronakrizí přiměl každého osmého Čecha k soužití s širší rodinou. Nejčastěji šlo o vlastní rodiče (52 %) či naopak již dospělé děti (32 %), o byt se ale Češi dělili i s vnoučaty nebo prarodiči. „Vícegenerační bydlení je jedním ze způsobů, jakým Češi před nouzovým stavem reagovali na chybějící byty. Ve většině případů se přitom jednalo o trvalé řešení, podle vlastních slov respondentů našeho průzkumu je totiž takové bydlení výhodné. Realitní trh se ale během posledních několika měsíců razantně proměnil a zpřístupnil řadu obytných prostor, které byly určené pro krátkodobé pronájmy zejména turistům. Vlastní bydlení by tak nyní mělo být přístupnější,“ upřesňuje Zuzana Filipová ze Skupiny MONETA.
Když sdílené bydlení, tak s rodinou
Zhruba 2/3 Čechů jsou ochotny bydlet s někým dalším vyjma nejužší rodiny. Nejčastěji, ve 40 %, se jedná o vlastní rodiče, 21 % by ale bydlelo i s rodiči partnera či partnerky. „Asi není překvapením, že muži jsou společnému bydlení s rodiči druhého partnera otevřenější než ženy. Projevuje se zde stereotypní nesoulad mezi generacemi, zejména mezi snachou a tchyní, který muži v takové míře neřeší,“ vysvětluje Zuzana Filipová.
Na ochotě bydlet s lidmi mimo nejužší rodinu se odráží také věk. Nejvíce nakloněni společnému bydlení jsou mladí lidé, s rostoucími lety tato ochota klesá. „Mladí lidé jsou přizpůsobiví a do té doby, než mají vlastní rodinu, mají i menší nároky a očekávání od bydlení. Naopak starší generace si bydlení přizpůsobila, často i zaplatila hypotékou, a další člen domácnosti by jí přinesl nová omezení,“ doplňuje Zuzana Filipová. Zcela proti sdílení bytu či domu je tak 42 % lidí nad 55 let, ale jen 14 % mladých mezi 18 a 26 lety.
Společně bydlet nebudeme, na byt vám ale půjčíme
„Pro rodiče často není žádoucí, aby s nimi bydlely jejich dospělé děti, a tak jim k osamostatnění pomohou třeba tím, že jim půjčí,“ uvádí Zuzana Filipová. Na byt je potomkům ochotno půjčit 60 % rodičů. Rodiče by ale v případě potřeby pomohli i tak, že by za hypotéku dětem ručili vlastní nemovitostí, vzali si s nimi společnou hypotéku nebo si dokonce sami na bydlení pro další generaci půjčili. Řada rodičů navíc pomáhá dětem tím, že jim spoří na bydlení na stavebním spoření. Lákavou výhodou stavebního spoření je i státní podpora až 2 tisíce korun ročně.
