Stabilita české elektrické sítě bude muset zohlednit rozvíjející se elektromobilitu. Podle studie zpracované pro provozovatele české přenosové soustavy a distribučních sítí by zde v roce 2030 mohlo jezdit minimálně 26 tisíc osobních elektromobilů. Dle vysokého scénáře, a bez ohledu na aktuální výkyvy cen ropy, by v Česku mohlo jezdit dokonce více než půl milionu (523 308) elektrických vozů. K nim se přidají také autobusy a nákladní i užitkové vozy. Podle nejvyšších odhadů by se špičkové zatížení sítě mohlo zvýšit o téměř 1 898 MW. Pro srovnání – nejvyšší denní zatížení české sítě loni dosáhlo hodnoty 10 901 MW.
Česká přenosová soustava a distribuční síť se bude muset připravit na zvyšující se poptávku po elektřině. A to kvůli elektromobilitě, jejíž rozvoj pravděpodobně nezpomalí ani výkyvy cen ropy během pandemie koronaviru, které poprvé v historii dosáhly záporné hodnoty. V současnosti je v České republice k dispozici zhruba 600 veřejných dobíjecích stanic, podle nejdramatičtějších odhadů by jich však už za 15 let mělo být zapotřebí přes 154 tisíc. „Nejvýraznější dopady budou nepřekvapivě čekat Prahu, Brno a Ostravu. Například právě Ostrava bude podle středního scénáře zmíněné studie od společnosti Euroenergy potřebovat dodatečný dobíjecí výkon 18 megawattů, podle vysokého scénáře ale až 49 megawattů,“ uvádí Adéla Denková z analytického projektu Česko v datech.
Sítím uleví chytré nabíjení
Pro stabilizaci energetického systému již nyní vznikají nové způsoby a nástroje. V případě elektromobility například mohou distributoři elektřiny sníženou cenou motivovat řidiče k tomu, aby odebírali proud mimo dobíjecí špičku. Další možnost nabízí rozložení dobíjení tak, aby se všechny elektromobily připojené v určitém časovém úseku nenabíjely najednou. Takový způsob vyžaduje pokročilé digitální technologie pro vzájemnou komunikaci mezi vozidlem, dobíjecí stanicí a elektrickou soustavou.
Stabilitě pomůže více různých zdrojů
Při pohledu na odhady budoucího zatížení sítě se může ve výrobě elektřiny zdát těžko představitelný odklon od uhlí, ze kterého se v současné době vyrábí asi 47 % elektřiny. Podle jednoho ze scénářů české Uhelné komise by se mohlo pro tyto účely přestat využívat už za 15 let. „K udržování stability systému ovšem potřebují mít provozovatelé sítí k dispozici elektrárny, které jsou schopny rychle vykrývat případné výpadky. Jinými slovy takové, které mohou poměrně rychle zvyšovat nebo snižovat svůj výkon. Typicky se jedná o vodní elektrárny, ale také konvenční zdroje jako uhelné nebo plynové elektrárny,“ vysvětluje Adéla Denková z Česka v datech.
V současných podmínkách trhu s elektřinou se ne vždy vyplácí provozovat tyto zdroje dlouhodobě, případně to neumožňují zpřísňující se ekologické limity. Řada zemí proto vytváří tzv. kapacitní mechanismy, jejichž prostřednictvím poskytuje provozovatelům takových elektráren státní podporu. A to z toho důvodu, aby byli schopni udržovat výrobní zdroje energie v pohotovosti pro případ potřeby. V EU tyto mechanismy schvaluje Evropská komise, která určuje pravidla státní podpory.
Ukládání energie na později
Naděje se také upínají k chytrým technologiím pro výrobu a využívání energie, včetně jejího ukládání. Ať už krátkodobě v akumulátorových nebo průtočných bateriích či setrvačnících, anebo dlouhodobě v přečerpávacích elektrárnách. Světovým lídrem v instalaci systémů pro ukládání energie je v současnosti Jižní Korea, kde byla v roce 2018 spuštěna zařízení o celkovém výkonu 0,8 GW. Na světové špičce se pohybuje i Německo (0,3 GW instalované energie v roce 2018). V Česku prozatím běží pilotní provoz tří velkokapacitních baterií s kapacitou mezi 1,2 MWh a 2,8 MWh spuštěných mezi lety 2017 a 2019.
