ČNB dnes zvýšila proticyklickou kapitálovou rezervu z 1,0 % na 1,25 % s platností od ledna 2019. Rezerva byla poprvé vyhlášena ke konci roku 2015 ve výši 0,5 % s účinnosti od ledna 2017, k jejímu dalšímu zvýšení pak ČNB přistoupila v červnu letošního roku, a to na 1 % s účinností od poloviny roku 2018. ČR tak patří mezi poměrně úzkou skupinku zemí v Evropě, které uvedený nástroj využívají. Uvedl to hlavní ekonom ING Bank pro ČR Jakub Seidler. Jeho komentář přinášíme v nekrácené podobě.
Ačkoli možné zvýšení proticyklické rezervy avizoval v nedávném rozhovoru člen bankovní rady Mojmír Hampl, její další zvýšení se v kontextu zmiňovaných rizik na nemovitostním trhu nezdá příliš nezbytné. Celková úvěrová dynamika totiž v druhé polovině letošního roku slábne, a to zejména díky zpřísněným doporučením ČNB vztahujícím se na limity LTV. Dynamika nových úvěrů na bydlení tak z meziročního pohledu již od července klesá (graf 1) a z meziročního pohledu zpomaluje i celkový stav úvěrů v tuzemské ekonomice (graf 2). Další omezení úvěrové aktivity bude způsobeno postupným růstem základních sazeb ČNB. Přitom data z úvěrového trhu za listopad, kdy se do úvěrového trhu již začaly více propisovat vyšší sazby ČNB, ještě nemá ČNB k dispozici. Přitom ČNB nastavuje proticyklickou rezervu každé čtvrtletí a mohla tak jednoduše růst rezervy odložit jen o pár měsíců, až bude dopad dvou zvýšení sazeb ČNB na úvěrový trh zřetelnější.
Argument o nutnosti zvyšování proticyklické rezervy z titulu rizik na trhu nemovitostí platí také jen částečně, jelikož úvěry na bydlení jsou velmi dobře zajištěny nemovitostí, mají tak nízké rizikové váhy a zvýšení kapitálových požadavků z titulu proticyklické rezervy nebude brzdit tyto úvěry, ale spíše rizikovější úvěry, například malým a středním podniků. Primárním účelem proticyklické rezervy sice není tlumit úvěrovou dynamiku, ale zvyšovat odolnost bankovního sektoru. Ani z tohoto pohledu tak nebylo potřeba rezervu navyšovat, což potvrzují i dnes zveřejněné zátěžové testy ČNB. Ty opět dokládají vysokou odolnost bankovního sektoru vůči nepříznivému vývoji. Zároveň platí, že proticyklická rezerva má být stanovována v okamžiku, kdy dochází k dlouhodobému předlužování ekonomiky vůči růstu vývoji HDP, které by mohlo v budoucnu ohrozit stabilitu bankovního sektoru. Pokud však srovnáme růst nominálního HDP a úvěrů, je patrné, že nedochází k výraznějšímu předbíhání úvěrové dynamiky, jak tomu bylo například v předkrizových letech 2004-2008 (graf 3).
Z výše uvedeného plyne, že hlavní motivací dalšího navýšením proticyklické rezervy (ještě nyní v prosinci) tak patrně není potřeba hasit problémy na úvěrovém trhu, ale spíše snaha ČNB o udržení kapitálu v tuzemském bankovním sektoru a omezení jeho odlivu do zahraničí formou dividend. Z toho titulu by tak nemělo mít dnešní rozhodnutí výrazný vliv na čtvrteční měnové rozhodnutí, protože nebylo primárně motivováno snahou chladit úvěrovou aktivitu. Nicméně banky budou muset zohlednit vyšší potřebu kapitálu již ve své budoucí úvěrové aktivitě a dnešní rozhodnutí tak bude působit ve směru zpřísnění úvěrových podmínek. To by mohlo mírně podpořit argumenty těch radních, kteří nevidí akutní potřebu dalšího růstu sazeb nyní v prosinci a raději by ho nechali na začátek příštího roku.
