Snaha řešit zablokovaný proces povolování staveb se v poslední době značně zadrhává. Nejprve prosákla informace, že z připravované novely stavebního zákona vypadne takzvaná fikce souhlasu, nyní zase pražský magistrát podle médií ustoupil tlaku městských částí a přestal připravovat vznik centrálního stavebního úřadu pro velké stavby. Jeho zřízení by přitom vyřešilo systémovou podjatost stávajících 22 místních stavebních úřadů lokálním politikům. Bez těchto dvou klíčových opatřeních bohužel nelze zásadnější zlepšení čekat.
Krizi na bytovém trhu mimo jiných faktorů způsobil také nástup lokálních politiků s jediným programem – bojem proti jakékoliv nové výstavbě. Tu vystupují proti pražskému okruhu, jinde třeba proti bytovému domu. Upřednostňují přitom parciální lokální zájmy nad zájmy celého města i širšího regionu. Na mnoha místech byli tito bojovníci s větrnými mlýny úspěšní a jejich voliči je vystřelili až do vedení radnic. Bohužel tím zastavili rozvoj nejen daných městských částí na dlouhé roky.
V normálně fungujícím systému by nehrálo roli, kdo dané radnici vládne. Stavební úřady jsou totiž na městských úřadech de iure nezávislé a názor lokální politické reprezentace na jejich rozhodnutí vliv mít nemá. V našem českém legislativním Kocourkově je to ale bohužel jinak. Nezávislost stavebních úřadů existuje pouze na papíře. Ve skutečnosti má vedení městské části na úředníky stavebního úřadu obrovské páky.
Tu hlavní představuje tajemník úřadu, kterého jmenuje starosta. Právě šéf úřadu městské části je tím, kdo rozhoduje o odměnách úředníků včetně zaměstnanců stavebního úřadu. A to už je ohromná motivace vyhovět vedení radnice, když na tom závisí výše příjmu konkrétního člověka. Je zásadním pochybením legislativců, že něco takového dopustili.
Zřízení centrálního stavebního úřadu pro velké stavby by přineslo také ulehčení lokálním stavebním úřadům, které si pravidelně stěžují na velkou přetíženost. Jedno špičkové pracoviště dokáže koncentrovat nejlepší odborníky na stavební právo, kteří tak dokáží fundovaněji posuzovat složité stavební záměry. Lokálním stavebním úřadům pak zůstane jednodušší rozhodování o drobnějších stavbách důležitých hlavně z lokálního významu. Podobně to funguje ve zdravotnictví, kde náročné operace provádějí profesionálové v nadregionálních specializovaných centrech, zatímco kvůli drobným zákrokům míří pacienti do okresních nemocnic.
Apeluji proto na vedení pražského magistrátu, aby v přípravách na zřízení centrálního stavebního úřadu pokračovalo i nadále. Bez něj se obnovení rozvoje hlavního města opravdu nedočkáme.
