V minulém roce investovaly teplárny do ekologizace provozů další více než 1 miliardu korun. Od roku 2013 si modernizační investice v teplárenství vyžádaly již přes 21 miliard korun a budou pokračovat. Emise z tepláren zásadně klesly, k vyčištění ovzduší to ale stačit nebude, dokud si stát neposvítí na lokální topeniště.
„Celkové investice teplárenských společností do ochrany ovzduší v uplynulých šesti letech přesáhly 21 miliard korun a výrazně se projevily ve snížení znečištění,“ komentuje aktuální statistická data z tepláren, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR předseda jeho výkonné rady Tomáš Drápela.
Výsledkem miliardových investic je zásadní snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší. V případě oxidů dusíku klesly emise v roce 2017 oproti roku 2013 o 29 %, v případě prachu o 41 % a v případě oxidu siřičitého dokonce o 42 %.
„Modernizace tepláren bude pokračovat až do roku 2022, kdy končí přechodné období pro některé menší teplárny. Dodatečné investice budou muset provést i některé již modernizované teplárny, aby splnily zpřísněné požadavky na nejlepší dostupné technologie, které začnou platit v roce 2021,“ vysvětluje Tomáš Drápela.
Jakkoli razantní snižování emisí z tepláren ale čistý vzduch zajistit nedokáže, podíl tepláren na celkových emisích je dnes již marginální a emisím klíčových polutatnů dominují lokální topeniště.
„Naprosto dominantním původcem jemných prachových částic jsou u nás lokální topeniště. V roce 2016 jich vypustila 74 %, tedy dvacetkrát více než celý sektor veřejné energetiky a výroby tepla, který se na nich podílel 3,6 %. Podíl domácích topenišť na emisích rakovinotvorného benzo(a)pyrénu činil dokonce 98 %,“ upozorňuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.
S ekologickým přínosem tepláren ostře kontrastuje jejich pokračující ekonomická diskriminace v rámci nejrůznějších „ekologických“ daní a poplatků, od nichž jsou lokální topeniště většinou paradoxně osvobozena, zatímco „čistší“ teplárny, a s nimi i jejich odběratelé, je platit musí.
