Než vyhrál americké prezidentské volby, řekl Donald Trump, že v otázkách zahraniční politiky bude Ameriku vždy stavět na první místo. Úspěch jeho poselství teď otřese po celém světě mnoha metropolemi, kde se politici obávají, že Trump od základů změní americkou zahraniční politiku, napsal v listu The Washington Post zpravodaj David Ignatius.
Jelikož Trump nemá mnoho politických zkušeností, je těžké jeho zahraniční politiku předpovídat. Nejpravděpodobnější však je, že se bude držet toho, co slíbil během kampaně. Řekl, že hodlá změnit způsob, jakým Spojené státy přistupují k Rusku, Blízkému východu, Evropě i k Asii.
Vysoce postavení diplomaté z více než dvanácti zemí se zpravodaji The Washington Post svěřili, že mají z Trumpovy kandidatury obavy. Podle nich je to nezkušený a nespolehlivý člověk, který možná odvolá závazky Spojených států vůči ostatním zemím a zničí vztahy mezi Amerikou a jejími spojenci. Zklamání z prohry zastánkyně tradiční americké zahraniční politiky Hillary Clintonové pocítí většina zahraničních lídrů.
Trumpova zahraniční politika se bude odvíjet od politického realismu. Nový prezident se bude soustředit na zájmy Spojených států a postaví se proti nákladným zahraničním operacím.
Za prvé, Trump se pokusí o zlepšení vztahů s útočným a asertivním Ruskem. Navzdory kritice Trump během kampaně několikrát řekl, že bude spolupracovat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. „Myslím, že s ním dokážu vyjít,“ řekl v televizní debatě stanice NBC. „Pokud bude říkat skvělé věci o mně, tak já budu říkat skvělé věci o něm. Víte, on má nad tou zemí velkou moc,“ dodal.
Trump se také postavil proti tvrzení, že se ruští hackeři snažili plést do amerických prezidentských voleb. „O tom skutečně pochybuji,“ řekl Trump v jedné z debat 19. října. Někteří demokraté pak přišli s tím, že cílem Ruska je, aby se Trump stal americkým prezidentem.
Za druhé, Trump podpoří spolupráci Spojených států, Ruska a syrského prezidenta Bašára Asada v boji proti takzvanému Islámskému státu. Řekl to během stejné debaty. „Pokud by spolu Rusko a Spojené státy dobře vycházely, bylo by to dobré,“ řekl. O Asadovi se také vyjádřil kladně, když řekl, že „je zkrátka mnohem houževnatější a chytřejší než ona (Clintonová). Dodal, že pokud v Sýrii vyhrají povstalci, může se na Asadův post dostat někdo horší. Trump také několikrát slíbil, že chce zvýšit tlak amerických vojenských jednotek na Islámský stát. Americké důstojníky, kteří nejsou dostatečně bojovní, by nechal vystřídat. Jeho tvrzení, která se týkala budoucnosti Sýrie a Iráku, byla však vágní.
Za třetí, Trump zvýší tlak na evropské spojence, aby odváděli větší část svého státního rozpočtu na obranu. Je ale nepravděpodobné, že rozpustí NATO, jak tvrdili někteří kritici. Trump v debatě řekl, že Clintonová vypouští lži, pokud o něm tvrdí, že podkopává závazky vůči spojencům v NATO, Asii, Japonsku a Jižní Koreji. Nikdy však nezpochybnil svůj vlastní výrok z 27. dubna, kdy řekl, že „Spojené státy musejí být připraveny nechat jednotlivé země, aby se o sebe postaraly“, i kdyby to znamenalo, že budou mít jaderné zbraně.
Je pravděpodobné, že v Evropě Trumpova výhra posílí trend politiků s podobně pravicovými a nacionalistickými názory. Překvapivé rozhodnutí Britů vystoupit z EU se stalo avatarem nového nacionalismu, podobný trend je možné vypozorovat například ve Francii, Německu, Itálii nebo ve Španělsku. Trump se bude muset rozhodnout, zdali tato hnutí podpoří, což by destabilizovalo EU.
Za čtvrté, Trump pravděpodobně změní podmínky ekonomické spolupráce s asijskými zeměmi. Znovu projedná obchodní smlouvy a donutí Čínu revalvovat měnu. Je těžké předvídat dopady tohoto útočného postoje vůči globalizaci. Trumpovy extrémní výroky a vyhrožování obchodním partnerům je taktika, kterou proslavil pod názvem „Umění udělat dohodu“. Čína, která se ocitá v takzvané ekonomické bublině, už je možná náchylná vůči ekonomickému tlaku ze strany Spojených států, ale je pravděpodobnější, že Trumpova protekcionistická rétorika povede ke globálnímu ekonomickému útlumu, jak tvrdí řada analytiků.
Trumpova kampaň byla založena na příslibu, že jeho politika „učiní Ameriku opět skvělou“. Jestli měl pravdu, to se teprve ukáže. Mnoho politologů však míní, že tak očividným upřednostňováním amerických zájmů donutí americké spojence v Evropě a v Asii vyjednávat s asertivním Ruskem a sílící Čínou.
Globalizaci už není možné odčinit, ale vedoucí úlohu Spojených států v tomto systému ano, dodává Ignatius.
