Z krize budou profitovat zaměstnanci s „přenosnými“ dovednostmi

Největší poptávka bude po lidech s tzv. transferable skills čili „přenosnými“ dovednostmi. Jedinci schopní např. vést tým, vyjednávat či organizovat se uplatní napříč obory. Proto by si lidé měli tyto schopnosti průběžně rozšiřovat. Doporučuje to studie vědců z University of Queensland v Austrálii.

Transferable skills jsou do jisté míry totožné s tzv. měkkými dovednostmi, avšak ne vždy se jedná o totéž. Zatímco měkké dovednosti standardně tvoří např. komunikace, strategické a koncepční myšlení, výkonnost, asertivita, vyjednávací schopnosti či třeba sebereflexe, jako přenosné kompetence lze kromě uvedených chápat také některé tvrdé dovednosti, např. počítačovou gramotnost, projektovou metodologii a další schopnosti, získané profesní praxí či rozličnými kurzy. Tým vědců z University of Queensland ve složení Antje Martinsm, Tyler Riordan a Sara Dolnicar publikoval v roce 2020 o transferable skills studii, v níž mj. doporučují konkrétně u zaměstnanců v sektoru služeb, aby tyto své kompetence průběžně rozšiřovali. V případě krize potom budou tito jedinci schopni přejít z postižených oborů do perspektivnějších odvětví. „Typicky jde například o pracovníky v ubytovacích službách, kteří mají velmi blízko k pečovatelským oborům, sociálním službám a podobně,“ uvádí studie. Na potřeby trhu reagují také české univerzity, které transferable skills zařazují do příprav studentů na budoucí změny. „Našimi aktivitami rozvíjíme kompetence studentů, které jsou potřebné na trhu práce. Mezi ně patří přenositelné kompetence, které jsou uplatnitelné napříč obory. V rámci individuálního poradenství se touto otázkou také zabýváme. Do této oblasti směřujeme většinu našich kurzů, workshopů a přednášek,“ vysvětluje Kristýna Pospíšilová, šéfka Kariérního centra Univerzity Palackého.

Metoda behaviorálního pohovoru pro manažerské pozice

Je tedy v zájmu firem i samotných kandidátů, aby uměli přenosné dovednosti identifikovat. Toto rozpoznání však vyžaduje odborné metody. Firmy si proto pro nabírání kandidátů na důležité manažerské pozice najímají specialisty, kteří používají zvláštní techniky. U vysokých manažerů se totiž každé „sáhnutí vedle“ prodraží a firma může v důsledku špatného výběru přijít o značné částky. Jednou z nejčastějších technik je behaviorální pohovor. „Behaviorální metoda jde hodně do hloubky praxe kandidáta. Na otázky se nelze předem připravit a kandidát na ně dokáže odpovědět pouze tehdy, pokud skutečně disponuje požadovanou zkušeností. Pohovor je postaven na otázkách, kdy a jak uchazeč konkrétně projevil dané dovednosti, a jeho odpovědi analyzujeme. Když například firma hledá asertivního člověka, zjišťujeme, jak přesně se kandidáti v předchozích zaměstnáních takto projevili, jak řešili konkrétní situace, jaké benefity to přineslo, jaký byl výsledek jejich kroků,“ vysvětluje headhunterka Markéta Šveda ze společnosti Recruit CZ, která se specializuje na výběr top manažerských pozic. „Jindy potřebuje firma člověka, který je lídr, umí vést a stmelovat tým, jindy někoho, kdo je schopen kolegy vzdělávat a posouvat dál. Musíme dobře znát náplň práce a požadavky na danou pozici, ale také zázemí pozice a potřebné kompetence. Ty dále prověřujeme v rámci referencí. “ Metoda behaviorálního pohovoru je mnohem účinnější než běžný pohovor, neboť personalista zjistí, zda uchazeč domnělé schopnosti skutečně má a jak konkrétně je využívá v praxi. „Využívání behaviorálních rozhovorů umožňuje jít nad rámec zjevných odpovědí. Zaměření na podrobnosti a nejrůznější specifika přiměje uchazeče odhalit své zvyky, dá nahlédnout do způsobu jejich myšlení i reakcí na stresové situace,“ vysvětluje HR specialistka a konzultantka Ronda Suder z americké Louisiany, která se výběrem kandidátů na speciální pozice zabývá.

Manažer z jiného oboru může firmu obohatit

Přivést nového člověka z jiného oboru přitom vůbec nemusí být z nouze ctnost, k níž se firma uchýlí pouze v případě, kdy na trhu experti přímo z branže právě nejsou. Naopak přibývá zaměstnavatelů, kteří hledají manažery mimo obor záměrně – právě kvůli přenosným dovednostem. Člověk z venku může obohatit byznys, strategii, směřování firmy. „Je velmi důležité, aby hledající firma dala headhunterovi důvěru a jistou volnost při oslovování kandidátů z jiných oborů na základě transferable skills. Takový manažer může přinést do firmy nový vítr, spoustu nových pohledů na problematiku, neotřelá řešení. Přitom se díky přenosným dovednostem dokáže v nové branži rychle aklimatizovat,“ vysvětluje Markéta Šveda. „Při obsazování velmi odborných pozic moc prostoru pro přivedení kandidáta z jiné branže není, ale pokud to obor a požadavky na pozici dovolí, rádi firmě tuto možnost poradíme, případně doporučíme kandidáta, který právě tyto přenositelné dovednosti může nabídnout,“ dodává Markéta Šveda.

Uchazeči o svých přenosných kompetencích často nevědí

Identifikace vlastních přenosných dovedností je samozřejmě také v zájmu uchazečů. Širší spektrum dovedností zajišťuje lepší výchozí pozici při získávání nového zaměstnání. Problém je v tom, že ne každý je dokáže u sebe rozpoznat a při hledání nového zaměstnání správně prodat. Loňský výzkum americké společnosti LiveCareer odhalil, že celých 57 % propuštěných pracovníků neumělo přesně popsat své dovednosti a určit v nich ty přenositelné do jiného oboru. Zhruba stejný počet neumí transferable skills zařadit do životopisu.

https://osf.io/preprints/socarxiv/4quga/

https://www.livecareer.com/resources/resumes/basics/transferable-skills-survey-the-resume

Newsletter