Přítomni: Jiří Rusnok, Marek Mora, Tomáš Nidetzký, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek, Tomáš Holub, Aleš Michl.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací sedmé situační zprávy a nové makroekonomické prognózy. S ní je konzistentní strmý nárůst tržních úrokových sazeb v závěru letošního a začátkem příštího roku. Ten je reakcí na aktuálně mimořádně silné inflační tlaky ze zahraniční i domácí ekonomiky. Celková inflace v závěru letošního roku dále výrazně vzroste a během zimy se přiblíží 7 %. V průběhu příštího roku inflace s přispěním měnové politiky postupně zvolní a na jejím horizontu se sníží do blízkosti 2% cíle České národní banky. Prognózované razantní zvýšení úrokových sazeb současně podporuje ukotvenost inflačních očekávání firem a domácností. Bankovní rada vyhodnotila nejistoty a rizika nové prognózy jako výrazné, ale v souhrnu nezpochybňující její vyznění.
Členové bankovní rady diskutovali o faktorech stojících za aktuálním i prognózovaným inflačním vývojem a shodovali se, že silný domácí cenový růst je bezesporu ovlivněn globálními nákladovými tlaky. Ty jsou způsobeny vysokými cenami komodit a vedle toho odrážejí i problémy v globálních výrobních řetězcích. Potíže nabídkové strany způsobují růst průmyslových i spotřebitelských cen a zároveň brzdí ekonomickou aktivitu. Převažoval nicméně názor, že významnou roli v pozorovaném prudkém tuzemském cenovém růstu hrají vedle toho i domácí inflační tlaky, které mají poptávkový charakter a v nichž se projevuje zejména přehřátý trh práce. Na tyto domácí inflační tlaky musí měnová politika reagovat. Naopak podle O. Dědka a A. Michla jsou dominantní příčinou vysoké inflace vnější nákladové faktory a ty se nacházejí mimo kontrolu domácí měnové politiky.
Bankovní rada diskutovala o ukotvenosti inflačních očekávání. J. Rusnok, M. Mora, V. Benda a T. Holub varovali před ztrátou ukotvenosti inflačních očekávání, přičemž na toto riziko musí měnová politika reagovat. Naopak O. Dědek a A. Michl uvedli, že zvýšení inflačních očekávání je přechodné a že situaci s nákladovým šokem je potřeba veřejnosti více vysvětlovat, aby se inflační očekávání stabilizovala. O. Dědek dodal, že v současnosti nespatřuje příznaky startující mzdově-inflační spirály a poukázal na řadu odlišností od ropné krize (decentralizované mzdové vyjednávání či absence indexačních mechanismů).
J. Rusnok a T. Holub v diskusi připomněli hlavní mandát ČNB, kterým je cenová stabilita. Plnění tohoto mandátu v současném prostředí zvýšených inflačních očekávání a přehřátého trhu práce vyžaduje razantní růst úrokových sazeb. V. Benda a M. Mora přitom zdůraznili situaci české ekonomiky výrazně se lišící od situace mnoha jiných evropských zemí zejména tím, že český trh práce je velmi napjatý, což generuje podstatné inflační poptávkové tlaky a zvyšuje pravděpodobnost sekundárních dopadů nákladové inflace. Proto na samovolné vyprchání inflačních tlaků nelze v případě české ekonomiky spoléhat.
O. Dědek a A. Michl v diskusi akcentovali panující silné nejistoty. Podle nich je k dlouhodobému plnění mandátu ČNB cenové a finanční stability zapotřebí nejdříve nastolit stabilitu v ekonomice. Současná situace, která je poznamenána výrobními potížemi páteřního autoprůmyslu, energetickou krizí a zhoršující se pandemickou situací, vyžaduje koordinaci měnové a fiskální politiky na podporu nejvíce zasažených oblastí české ekonomiky. Tomu dle jejich názoru agresívní zpřísňování měnové politiky brání tím, že omezuje prostor pro stabilizační a konsolidační úsilí fiskální politiky, a zároveň jenom zvyšuje riziko druhé recese a vystavuje kurz české koruny riziku nestability. Proto O. Dědek a A. Michl shodně uvedli, že se nepřipojí k závodům v rychlosti úrokové sazby. V této souvislosti ale J. Rusnok zdůraznil, že fiskální dominance nesmí převážit plnění primárního mandátu ČNB udržovat cenovou stabilitu. A. Michl uvedl, že cenové stability nelze dlouhodobě dosahovat bez stabilizace ekonomiky, včetně stability veřejných financí. M. Mora řekl, že k vysoké inflaci přispívá i příliš procyklická fiskální politika.
V. Benda a T. Holub zmínili riziko prognózy spočívající v délce poruch globálních výrobních a dodavatelských řetězců. Jejich případné delší trvání by mohlo způsobit dodatečné cenové tlaky ve světové i v domácí ekonomice.
Bankovní rada diskutovala také o kurzu koruny. Jeho vývoj byl opakovaně označen za proinflační riziko prognózy. Prozatím slabší kurz v letošním čtvrtém čtvrtletí oproti prognóze může odrážet negativní sentiment plynoucí z problémů v globálních výrobních řetězcích, čímž dochází k zesílení proinflačního vlivu tohoto nákladového faktoru. Podle V. Bendy by navíc mohla změna měnové politiky Fedu způsobit, že k posílení koruny bude potřeba vyšší úrokový diferenciál, než tomu bylo v minulosti.
V diskusi byla zmíněna i protiinflační rizika prognózy. Protiinflačním rizikem je podle M. Mory a T. Nidetzkého možný přenos problémů ve výrobních řetězcích do poptávky a sentimentu ekonomických subjektů. To by mohlo vést k protiinflačním cyklickým tlakům. Podle V. Bendy je ovšem toto riziko nízké. Podle M. Mory by protiinflační riziko prognózy také znamenala výraznější fiskální konsolidace či uvolnění podmínek pro zaměstnávání pracovníků ze třetích zemí. Většina bankovní rady se ale shodovala, že k fiskální konsolidaci dojde spíše později a že tedy toto riziko neovlivňuje nastavení současné měnové politiky. Protiinflačním rizikem, na které upozornili M. Mora a T. Nidetzký, je negativní důchodový efekt vysokých cen energií na spotřebu a disponibilní důchod domácností.
Mezi riziky dalšího vývoje bylo několikrát zmíněno zhoršení pandemické situace. T. Holub zmínil, že případné zavádění uzavírek při zhoršené epidemické situaci představuje proinflační riziko, neboť minulá zkušenost ukazuje, že tyto uzavírky měly stagflační, a tedy proinflační, nikoliv protiinflační charakter.
T. Holub uvedl, že zvýšení úrokových sazeb rovněž pomůže plnění mandátu finanční stability, neboť růst úrokových sazeb povede ke zmírnění růstu cen nemovitostí a pozorovaného přehřátí hypotečního trhu. A. Michl znovu připomenul svůj návrh z jara letošního roku na brzdění růstu množství peněz v oběhu přes zpřísnění ukazatele LTV pro hypoteční úvěry v situaci výrazně nadhodnocených cen nemovitostí, který bankovní rada neodsouhlasila. Ostatní členové bankovní rady ale konstatovali, že tento návrh nebyl odsouhlasen zejména kvůli tehdy nedokončeným legislativním změnám v této oblasti.
Bankovní rada České národní banky na závěr svého jednání zvýšila dvoutýdenní repo sazbu o 125 bazických bodů na 2,75 %. Současně rozhodla o zvýšení diskontní sazby na 1,75 % a lombardní sazby na 3,75 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo pět členů bankovní rady: J. Rusnok, M. Mora, T. Nidetzký, V. Benda, T. Holub. Dva členové, O. Dědek a A. Michl, hlasovali pro ponechání sazeb beze změny.
Zapsal: J. Brůha, sekce měnová.
