Ajťáků je na trhu zoufalý nedostatek, chybějí jich tisíce. Opravdová rvačka je však hlavně o ty zkušené. I po juniorních pozicích a absolventech firmy pasou, seniorní „mazáci“ jsou však doslova luxusní zboží. I to je důvod, proč mnozí IT specialisté nehledají zaměstnání podle výše výdělku, ale podle zajímavosti práce, složitosti projektu a prestiže klientů. Jedině tak totiž mohou vyrůst a stanout v hledáčcích firem na absolutním vrcholu.
Čtrnáct tisíc. Tolik ajťáků chybí podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) na pracovním trhu. Trend je přitom zřejmý: Jestliže před pandemií byla po IT expertech vysoká poptávka, po jejím vypuknutí, kdy se aktivity firem v obrovské míře přesunuly do prostředí online, se hlad zaměstnavatelů ještě zvýšil. Podle analýzy Manpower Group patřili v roce 2021 IT spolu s ostatními technickými pozicemi a lékaři mezi nejhůře obsaditelné pozice. Letos se číslo absentujících ajťáků vyšplhalo až na zmíněných čtrnáct tisíc. To brzdí zaměstnavatele i samotné IT experty: Ti první stagnují finančně, druzí navíc ještě profesně, neboť ne každé angažmá jim umožní růst. „Nedostatek vhodných talentů snižuje schopnost firem vyhovět zákazníkům, musí prodlužovat dodací lhůty jejich zboží a služeb, a zároveň se snižuje jejich produktivita a konkurenceschopnost,“ vysvětluje Jaroslava Rezlerová z Manpower Group. Ulovit IT specialistu přitom nemusí být jen otázka financí – ostatně obor informačních technologií je poměrně široký: Podle ČSÚ je průměrná měsíční mzda IT specialistů v Praze na úrovni 70 tisíc korun, průměr mimo Prahu 52 tisíc. Velmi však záleží na specializaci a zkušenostech IT člověka, a také na místě pracoviště. Vladimír Kočí ze společnosti R4U, která se věnuje vyhledávání IT talentů, uvádí: „IT manažer dnes může v Praze ve větší firmě dostat s bonusy třeba na 180 tisíc, v menší firmě klidně na 150 tisíc. Mimo Prahu jsou samozřejmě platy nižší, ale i v takovém Moravskoslezském kraji už dnes platí za ajťáka reálně spíše mezi 40 až 50 tisíci. Posun způsobil zejména Covid, kdy si řada firem uvědomila, za IT lidé mohou sedět kdekoli a dodávat svou práci na dálku.“ Čím tedy firmy přesvědčují IT experty, zejména ty zkušené a talentované, aby nastoupili právě k nim?
Od určité hranice peníze přestávají být rozhodující
Ač to lidem mimo IT profesi či podobně lukrativní sektor může připadat zvláštní, výše výdělku není od určité hranice rozhodujícím faktorem pro volbu místa a zaměstnavatele. „Pokud je plat na plus mínus tržní úrovni, adept na IT pozici neusiluje o to, aby byla jeho odměna co nevyšší, ale orientuje se podle atraktivnosti nabídky budoucí práce. Obvykle chce být u něčeho nového, zajímavého a velkého. Vždyť kdo by nechtěl být u toho, když vzniká „nový“ Facebook, Amazon nebo Google,“ říká Vladimír Kočí. „Naopak je pro ně poměrně nezajímavé pracovat na pozici, kde jen udržují nějaké existující systémy, něco na nich upravují a fakticky nebudují nic nového.“ Pokud velká výzva nepřichází, ajťák může ztratit trpělivost – a to dříve, než by leckdo mohl čekat. „Trpělivosti nemá zejména mladší generace IT specialistů opravdu nazbyt. Jestliže velký a zajímavý projekt nepřijde na dané pozici do roka, maximálně dvou, začnou se zaměstnanec velmi rychle rozhlížet po nové příležitosti. Čekat na velkou šanci tři či pět let je u mladší generace ajtáků většinou nepředstavitelné,“ uvádí Vladimír Kočí.
Pracovat pro věhlasné značky. A v respektujícím prostředí
Ajťák dnes často volí mezi dvěma póly: nastoupit do dynamického startupu s bohatým investorem v zádech, nebo vybrat jistotu korporátu, ovšem se všemi jeho pravidly, těžkopádnými procesy a sešněrovaností? Přibývá těch, kteří volí „zlatou střední cestu“ a nastupují do zaběhnutých firem, které spojují respektující prostředí s velkými projekty, navíc pro ty největší či nejznámější hráče na trhu. „Lidé u nás oceňují nejen firemní kulturu, která má svou neformálností blíže k menším či rodinným firmám, ale zároveň je lákají projekty pro věhlasné značky. Vytvářet weby, e-shopy či kompletní online business pro značky, jako jsou skupina ČEZ, Kooperativa pojišťovna nebo Česká národní banka, je pro programátora, javaře či webdesignera velká výzva,“ říká Radovan Jelen ze společnosti FG Forrest, jehož firma na vývoji velkých webových aplikací a e-shopů spolupracuje s více než stovkou zaměstnanců a dodavatelů. „Zapojení do velkých projektů přitom nabízíme i těm služebně nejmladším, nejvíce juniorním kolegům, samozřejmě adekvátně jejich aktuálním schopnostem, ale zároveň tak, aby mohli po boku zkušenějších rychle vyrůst. Juniorní pozice u nás postupně přebírají jednodušší agendu, spojenou s údržbou a drobným rozvojem projektů. To jim umožní se rozkoukat, pochopit, jak fungujeme projektově, technologicky, procesně. Když jsou šikovní, do roka mohou přejít na větší projekty a samostatně je řídit.“
Bodyshopping čili pronajímání ajťáků: svoboda s rizikem
V posledních letech se na českém pracovním trhu objevil nový fenomén, tzv. bodyshopping. Jde o poskytování expertů, doslova pronájem, na konkrétní projekty do velkých firem. Má své příznivce i odpůrce. Svoboda, tradičně největší výhoda jakékoli freelance práce čili „volné nohy“, je vykoupena nejen větší nejistotou, ale také určitým odosobněním. IT expert se stává pouhou položkou v rozsáhlých databázích specializovaných agentur, což některým nemusí vyhovovat, a proto vyhledávají prostředí respektujícího společenství, komunitu, či tradiční firmu, vynikající přátelským prostředím a kulturou. “Preferujeme dlouhodobou spolupráci nejen s klienty, ale také s naším interním týmem. Věříme, že když se lidé lépe poznají, o to líp jim půjde práce na projektech. Proto se snažíme všem zaměstnancům nabízet tak zajímavé projekty a prostředí, aby u nás chtěli zůstat dlouhodobě. Řada našich programátorů je u nás pět, deset nebo i patnáct let, neustále se rozvíjejí a rostou na nových projektech. Spolu s férovým ohodnocením jsou právě zajímavé projekty a pohodový tým to nejdůležitější,“ uzavírá Radovan Jelen z FG Forrest.
