Zvýšení amerických sazeb není jen o trhu práce. Inflace je větším strašákem než dřív

Rétorika americké centrální banky již nějakou dobu upozorňuje, že cíle cenové stability bylo dosaženo. Do centra zájmu se tak dostal trh práce, u kterého pokračuje kýžená obnova. Na základě toho věříme, že aktuální stav americké ekonomiky umožňuje zvýšení sazeb Fedu už v prvním čtvrtletí.

Prosincová data z amerického trhu práce reportovaná v pátek vyvolala v některých případech smíšené pocity. Velká část příspěvků na finančním Twitteru označila výsledek za špatný s tím, že automaticky posouvá letošní první zvýšení sazeb Fedu dál v čase. Argumentace se v tomto směru opírala především o výrazně slabší tvorbu nových pracovních míst mimo zemědělství ve srovnání s tržním konsensem (reportováno 199 tisíc při predikci 400 tisíc). My s tímto tvrzením nesouhlasíme. Je potřeba se na celou situaci dívat z širší perspektivy.

Obnova na trhu práce prokazatelně pokračuje. Počet nových pracovních míst dlouhodobě roste, přičemž většina revizí z minulého roku byla směrem vzhůru. Míra nezaměstnanosti klesá, podíl zaměstnaných na populaci naopak roste, mzdy svižně stoupají, a patrně dál stoupat budou. Firmy chtějí najímat a v boji o zaměstnance je mzda velkým, nikoli jediným, lákadlem. Vadou na kráse je míra participace, ale u ní se už i Fed evidentně smiřuje, že se na předpandemické úrovně nedostane tak rychle, zdali vůbec, jak bylo původně očekáváno.

Celkově je americký trh práce výrazně napjatý, jak o tom už loni mluvil například šéf pobočky Fedu v St. Louis James Bullard. Podle posledních Fed Minutes si dokonce někteří centrální bankéři myslí, že americká ekonomika už stavu plné zaměstnanosti dosáhla (taktně je zatím vypuštěno, že má jít o inkluzivní plnou zaměstnanost). Problémem je inflace. Ta už je tak vysoko, že hrozí ještě větší utržení ze řetězu u dlouhodobých inflačních očekávání. Ba dokonce, jak zaznělo na prosincovém zasedání (psali jsme zde), by se ekonomika mohla dostat do situace, kdy vysoká inflace sama začne ohrožovat dosažení cíle plné zaměstnanosti. Proto bude v pořádku zvýšit sazby ještě před jejím dosažením.

Březnový termín zvýšení sazeb tak zůstává ve hře. A my na něj v základním scénáři sázíme. Proinflační faktory nemizí, naopak ještě víc sílí. Nákupy aktiv už měly být dávno ukončeny. To podle nás Fed citelně zaspal, ale je možné vše napravit. Hned poté může centrální banka navýšit úroky, aby si připravila prostor pro snižování bilance, na které dojde ve druhé polovině roku.

Zajímavý bude vývoj výnosové křivky. Nedivili bychom se, kdyby březnové zvýšení vyvolalo obdobné zploštění křivky, které jsme pozorovali loni. Část trhu by se mohla bát přiškrcení budoucího ekonomického růstu. Kombinace vyšších sazeb a tzv. kvantitativního utahování by však Fedu umožnila neopakovat chybu z roku 2018, kdy sazby zvyšoval až příliš rychle v krátkém čase. V podstatě by se tak mohl držet aktuální prognózy (trojí zvýšení úroků v letošním roce) a posun sazeb směrem k odhadové neutrální sazbě na 2,5 % by mohl rozložit více v čase. To by poté uvolnilo minimálně část tlaku na potenciálně se zplošťující výnosovou křivku.

Dolar se v novém roce obchoduje poblíž hranice 1,1300 za euro. Faktorem podpory je především vývoj amerických nominálních a reálných tržních sazeb reflektující například lepší výhled největší ekonomiky světa. V pátek jsme sice pozorovali oslabení zelených bankovek proti euru, za kterým patrně stála evropská inflace za prosinec a spekulace o letošním zvýšení sazeb ECB. Na začátku aktuálního týdne již dolar část ztrát smazal.

Vzhledem k výše zmíněnému bude z dolarové perspektivy – vedle úterního vystoupení guvernéra Fedu Powella před bankovním výborem Senátu – nejdůležitější středeční zveřejnění inflace za prosinec. Tržní konsensus pracuje s meziročním nárůstem z 6,8 % na 7 % a u jádrové inflace z 4,9 % na 5,4 %. Rizikem je pozitivní překvapení překonávající tyto odhady a působící na růst krátkodobých a středních amerických tržních sazeb a na silnější dolar.

Takový scénář by byl negativním faktorem pro rizikové měny. Mezi ně spadá i česká koruna, která však, jak v posledních týdnech upozorňujeme (např. zde a zde), vykazuje dobrou rezistenci vůči americkému dění. To by mohlo potenciální tlaky na oslabení významně oslabit. Vedle toho však platí, že z technického hlediska je koruna výrazně překoupená. Potvrzuje to například index relativní síly nacházející se na historických minimech u páru eura proti koruny na denním grafu. V tomto směru je tak riziko případné korekce citelně zvýšené.

V opačném směru může působit středeční report domácí inflace za prosinec. U něj platí v podstatě to samé, co u amerického reportu. Pozitivní překvapení překonávající konsensus trhu na 6,6 % meziročně by mohlo domácí měně přidat plusové body. Sledovat budeme také vývoj krátkých korunových sazeb, například FRA sazby na tříměsíčním horizontu. U nich v posledních dnech pozorujeme korekci z hodnot nad 5,1 %, avšak bez výraznějších dopadů na kurz.

VÝHLED PRO DNEŠNÍ DEN

Dolar se vůči euru v online směnárně RoklenFx obchoduje za středový kurz 1,1343 EURUSD, dolarový index se pak nachází na hodnotě 95,86 bodu. Během dne by se kurz EURUSD měl pohybovat v rozmezí od 1,1274 do 1,1361 EURUSD.**

Koruna se aktuálně vůči euru v online směnárně RoklenFx obchoduje za středový kurz 24,35 EURCZK, vůči dolaru za středový kurz 21,47 USDCZK. Dle naší predikce by se kurz vůči euru měl držet v rozmezí 24,28 až 24,42 EURCZK, ve dvojici s dolarem od 21,41 až 21,62 USDCZK.**

**Průměrný nominální kurz, zveřejňovaný ECB, bude dle použitých modelů s vysokou pravděpodobností ve zmíněném intervalu. Predikce měnových kurzů jsou založeny na modelu časových řad, který zohledňuje předchozí hodnotu kurzu i jeho minulou volatilitu. K přesnějšímu určení budoucí volatility je do modelu navíc zakomponován faktor zveřejňování makroekonomických dat. Model je tak schopen určit, kdy lze očekávat zvýšenou či sníženou volatilitu směnného kurzu.