Zatímco dříve se školní výuka odehrávala výhradně u zelené tabule, dnešní třídy kombinují křídu, fix i dotykové displeje. České školství prochází tichou modernizací – přibývá interaktivních technologií, zlepšují se IT dovednosti učitelů a školy hledají rovnováhu mezi analogem a digitálem. Do popředí se tak dostává koncept „hybridní učebny“, kde se přirozeně prolíná tradiční psaní na tabuli s digitálními nástroji a možností online či nahrávané výuky.
Křída přesto zůstává – a podle odborníků má své pevné místo i v moderní škole budoucnosti. „Školy dnes chápou, že digitální technologie se staly přirozenou součástí výuky, zároveň ale chtějí zachovat jednoduchost a přirozenost psaní na tabuli,“ říká Libor Kožoušek, majitel společnosti VMS, která se už tři dekády podílí na digitalizaci českých škol. „Proto dnes většina pedagogů volí kombinaci – vedle interaktivního panelu využívá i prostor s tradiční psací plochou.“
Podle Kožouška se tak potvrzuje, že i přes rychlý nástup digitálních nástrojů má analogová výuka své nenahraditelné místo. „Žádná technologie nenahradí okamžitou odezvu a přímost, kterou učitelům dává běžná tabule,“ vysvětluje. „Na prvním stupni navíc psaní křídou pomáhá dětem rozvíjet jemnou motoriku.“
Technologie mění rytmus výuky, ne její podstatu
Podle Kožouška se dnešní školy posouvají k chytře kombinovaným učebnám. Vedle moderních dotykových tabulí zůstávají i plochy pro fixy či křídu, protože učitelé potřebují prostor reagovat spontánně. Například při výkladu matematiky nebo fyziky se často vracejí k rychlým náčrtům a rovnicím, které by na digitálním zařízení trvaly déle.
Z interních průzkumů vyplývá, že technologie se v běžné vyučovací hodině využívají zhruba 20 minut ze 45. „Zbytek času patří dialogu, psaní na tabuli, práci v sešitech. A to je v pořádku,“ doplňuje Kožoušek. „Cílem není nahradit učitele technikou, ale dát mu nástroje, které rozšiřují možnosti výuky.“
Proč školy modernizují: přilákat chtějí žáky i učitele
Rozvoj digitálních učeben výrazně urychlily dotační programy posledních let. Moderní technika dnes proniká i do menších obcí, kde se školy chtějí udržet konkurenceschopné. „Pro řadu škol je moderní vybavení způsob, jak přilákat nejen žáky, ale i kvalitní učitele,“ říká Kožoušek. „Učitelé chtějí pracovat v moderním prostředí, které jim umožňuje růst a tvořit.“
Rozdíly v přístupu mezi generacemi učitelů se přitom stírají. Zatímco dříve se technologie využívaly spíše pasivně – k promítání videí nebo prezentací – dnes se stále více pedagogů pouští do aktivní interakce se studenty pomocí digitálních nástrojů. Významně k tomu přispěla pandemie covidu, která urychlila přechod k hybridnímu stylu výuky.
Souhra místo soupeření: směr, který dává smysl
Univerzity dnes běžně nahrávají přednášky, sdílejí materiály v cloudu a propojují výuku s online přístupem. Na základních a středních školách je trend podobný, byť jednodušší – nahrává se obraz z interaktivní tabule a zvuk výkladu. To umožňuje žákům vrátit se k látce později nebo dohánět zameškané hodiny.
Podle Kožouška bude i v příštích letech klíčové hledat rovnováhu mezi analogem a digitálem. „Stejně jako nezmizely papírové knihy s nástupem e-knih, ani klasické tabule nezmizí s displeji,“ uzavírá. „Budoucnost učeben není o soupeření technologií, ale o jejich souhře. A ta je dnes lepší než kdykoli předtím.“
