Minulý týden byl ve znamení centrálních bank, zasedaly Fed, Evropská centrální banka (ECB) i tuzemská ČNB. Závěry byly obdobné. I vzhledem k nejistotě ohledně velikosti a délky trvání šoku do cen energií zůstaly klíčové sazby beze změny. Čím déle však negativní nabídkový šok trvá, tím větší je riziko jeho průsaku do dalších (neenergetických) cenových okruhů, mzdových požadavků a inflačních očekávání. Právě na tyto druhotné efekty by již měnové autority musely reagovat.
Trvalé a výrazné zdražení ropy se zatím nezdá být hlavním scénářem budoucího vývoje. Nová prognóza ECB i futures křivka tržních cen ropy Brent pracují v ročním horizontu s poklesem ceny k cca 70 až 80 USD/barel. ECB v souladu s tím zvýšila oproti prosinci predikci letošní celoroční inflace o 0,7 procentního bodu na 2,6 procenta, pro příští rok pak o 0,2 procentního bodu na rovná dvě procenta.
Pro tuzemskou ekonomiku by zvýšení inflace mohlo být podle našich modelových odhadů ještě o něco výraznější. Zčásti však k větším odezvám spotřebitelské inflace na ropný šok přispívá i kurz koruny. Ten dosud v reakci na blízkovýchodní konflikt oslabil mírněji, než by odpovídalo jeho historické (a modelové) volatilitě. Skutečné dopady pak může tlumit také klesající energetická intenzita tuzemské ekonomiky, která se za poslední dekádu kumulativně snížila o více než pětinu, byť stále zůstává nad průměrem Evropské unie.
Vyčkávací taktika centrálních bank je tedy prozatím vzhledem k nejasnému dalšímu vývoji války a cen energií logická. V případě tuzemské ČNB tento postoj podporuje i poměrně dobrá výchozí pozice s celkovou inflací (zatím) pod dvouprocentním cílem a klíčovou sazbou v lehce restriktivním teritoriu. Riziko se však postupně vychyluje ve směru zpřísnění měnových politik. Peněžní trhy již aktuálně do konce letoška zaceňují v případě ECB i ČNB zhruba trojí zvýšení úrokových sazeb o standardního čtvrt procentního bodu.
Autorem textu je ekonom Komerční banky Jaromír Gec
