Přestože Česká republika v současnosti patří mezi nejméně zadlužené země Evropské unie, jsou její veřejné finance dlouhodobě neudržitelné. Při zachování stávajícího nastavení výdajových a daňových politik by se do roku 2068 mohl veřejný dluh vyšplhat až na 230 % HDP. To by znamenalo, že země nebude schopna hradit svoje výdaje a závazky a propadne se do dluhové pasti. Vyplývá to ze Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou dnes zveřejnila Národní rozpočtová rada.
„České hospodářství bude v následujících 50 letech růst i nadále rychleji než ekonomiky vyspělejších zemí. Ani zvyšování daňových příjmů, které pokračující konvergence přinese, ale nebude stačit na to, aby vyvážilo schodky penzijního systému způsobené stárnutím obyvatelstva,“ uvedl člen Národní rozpočtové rady Jan Pavel.
Zatímco nyní činí podíl osob ve věku 65 a více let na celkové populaci 19 %, kolem roku 2060 bude už do této věkové skupiny spadat téměř každý třetí obyvatel. Zpráva Národní rozpočtové rady ukazuje, že po roce 2030, kdy do důchodu začnou odcházet populačně silné ročníky, bude penzijní systém čelit prudkému nárůstu výdajů. Současný vyrovnaný stav se tak promění v každoroční deficity, které se do roku 2059 vyšplhají až nad 5 % HDP. „Česká společnost se bez ohledu na technologický pokrok, ekonomické sbližování s vyspělými zeměmi nebo další možné pozitivní změny ocitne před základní otázkou: zvýšit daně, posunout věk odchodu do důchodu, nebo připustit snížení důchodů vzhledem k průměrné mzdě? Čas, který mají politici i široká veřejnost na nalezení konsenzuálního řešení, se rychle krátí,“ řekla předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová.
Kromě výdajů na starobní důchody porostou podle Zprávy v poměru k HDP v následujících 50 letech také veřejné výdaje na zdravotnictví či sociální dávky. Rychlejší růst výdajů v porovnání s příjmy by sám o sobě v následujících 50 letech prohloubil dluh sektoru veřejných institucí z 34,7 procenta HDP na konci roku 2017 na 180 % HDP. Překročení dluhové brzdy, jež je nyní zákonem stanovena na 55 % HDP a následné další zvyšování zadlužení by ale vyvolalo reakci finančních trhů, na nichž si stát obstarává zdroje prodejem dluhopisů. „Investoři by při zhoršujícím se stavu českých veřejných financí požadovali za svoje prostředky rizikovou prémii, která by se projevila nárůstem úrokových sazeb ze státních dluhopisů. To by vývoj dluhu ještě zhoršilo,“ uvedla Zamrazilová.
Zpráva Národní rozpočtové rady kromě dlouhodobé neudržitelnosti českých veřejných financí poukázala také na střednědobá rizika. Zátěžové tříleté scénáře, ve kterých Rada pracovala se zpomalením růstu HDP na dvě procenta ročně, resp. jeho stagnací, naznačují, že pokud by se opakovaly světové hospodářské poruchy minulého desetiletí, veřejné zadlužení by se zhoršovalo stejně rychle jako při předchozí krizi. „Tentokrát by ovšem byla nevýhodou horší výchozí pozice, protože stávající zadlužení je ve vztahu k HDP vyšší, než bylo v roce 2008,“ uvedl člen Národní rozpočtové rady Richard Hindls.
Klíčová zjištění Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí:
- 31 % bude pravděpodobně podíl osob ve věku 65 a více let na celkové populaci ve 60. letech 21. století,
- v případě zachování současného nastavení daňových a výdajových politik by podíl veřejného dluhu na HDP začal od poloviny 30. let 21. století narůstat a v padesátiletém horizontu by se vyšplhal až na 230 % HDP,
- výdaje na starobní důchody začnou během 30. let 21. století ze stávající úrovně 7 % HDP rapidně růst a budou kulminovat kolem roku 2059 na úrovni 12,9 % HDP,
- 2,86 je počet procentních bodů HDP, o který by se muselo každý rok zlepšit primární strukturální saldo po dobu 50 let, aby na konci tohoto období dluh nepřesahoval hranici dluhové brzdy (55 % HDP),
- 40 % je přibližná hranice podílu veřejného dluhu na HDP, která za současných podmínek zajistí, že v případě ekonomických problémů nedojde k aktivaci dluhové brzdy.