Koronavirus vyvolal ekonomickou krizi, jejíž průběh a následky v tuto chvíli nelze v plném rozsahu předpovídat, i když se množí statistické údaje, z nichž lze postupně začít skládat a průběžně upřesňovat obrázek o stávajícím i budoucím ekonomickém vývoji nás i v zahraničí. Z diskuze prognostického týmu České bankovní asociace složeného z ekonomických expertů členských bank proto tentokráte nevyplynula klasická prognóza, ale podstatné závěry a postřehy k možnému dalšímu ekonomickému vývoji Česka. Hlavní shoda panovala na tom, že nejvíce bude krizí postižen sektor služeb a pro návrat do normálu, který ovšem nelze očekávat rychle, je nejdůležitější rychlost a cílenost hospodářských politik včetně politiky měnové a fiskální. Zásadní bude především oživit export a udržet nezaměstnanost na nízkých úrovních. Mimo koronavirus upozornili experti i na další aktuální ekonomická rizika, k nímž patří vývoj cen ropy a aktuální sucho, které panuje v Evropě.
Česká bankovní asociace (ČBA) se rozhodla nezveřejňovat v dubnu svou pravidelnou čtvrtletní prognózu, kterou sestavuje společně s týmem ekonomických expertů členských bank. „V tuto chvíli není k dispozici dostatek robustních statistických informací o tom, jak se započavší krize již projevila, jak v souhrnu dopadá na různé části ekonomiky, na firmy, na samostatně hospodařící subjekty i na nejširší vrstvy domácností. Nechceme vydávat číselnou prognózu, která by neměla silnou oporu ve statistice a byla by postavena do značné míry na zatím jen na subjektivních předpokladech a nechceme se ani zúčastnit soutěže o nejčernější scénář budoucího vývoje na jednu stranu nebo naopak vzbuzovat nemístný optimismus na stranu druhou,“ vysvětluje toto rozhodnutí Petr Procházka, který činnost prognostického týmu koordinuje.
Členové prognostického týmu se tedy na počátku tohoto týdne sešli proto, aby diskutovali o faktorech, které mohou budoucí vývoj české ekonomiky ovlivnit – ať už jde o výhled vývoje v zahraničí, na něž jsme úzce napojeni, situaci v různých segmentech ekonomiky před nástupem krize, jejich potenciální odolnost vůči jejím dopadům, souhrnné i sektorové účinky přijatých opatření hospodářské politiky i míru předvídatelnosti toho, jak budou zasažené firmy či domácnosti na tato opatření reagovat. Z diskuzí vzešly následující závěry.
Zahraniční prognózy: po rychlém propadu přijde oživení, návrat na předkrizové hodnoty ale chvíli potrvá
Společným jmenovatelem zatím dostupných prognóz možného dalšího vývoje na trzích našich hlavních obchodních partnerů (eurozóna, Německo) je představa, že po rychlém propadu ekonomiky ve druhém čtvrtletí dojde poměrně brzy k oživení. To, že mezičtvrtletní údaje mohou v závěru letošního roku nabýt pozitivních hodnot, nicméně nebude znamenat, že můžeme čekat rychlé dosažení předkrizových úrovní ekonomického výkonu. Rozhodně nikoli v několika příštích čtvrtletích.
Podle některých zahraničních prognóz může být předkrizová úroveň konce roku 2019 dosažena nejdříve ve druhém pololetí příštího roku, podle jiných však návrat na stejné hodnoty může trvat i významně déle. Přitom rozptyl konkrétních prognózovaných hodnot pro celkové údaje za letošní rok potvrzuje obrovskou míru nejistot, spojených s různými scénáři dalšího vývoje. Základní nejistotou je, jak dlouho budou trvat administrativní omezení, která zasáhla široké spektrum ekonomických činností, a jejich bezprostřední důsledky.
Hospodářská opatření zemí se liší, zásadní je jejich rychlé přijetí a realizace
Významným faktorem, který ovlivní rychlost a trajektorii ekonomického oživení, bude velikost a konstrukce opatření hospodářské politiky včetně politiky fiskální a měnové. Nelze přehlédnout, že jak z pohledu objemu, tak konkrétní konstrukce a v neposlední řadě i časování existují významné rozdíly v tom, jak k vládním opatřením přistupují některé sousední země v porovnání s námi.
Je proto důležité, aby obdobná opatření u nás byla nejenom přijata, ale i realizována co nejdříve, protože s každým dalším dnem, kdy je ekonomika zmražená, se zhoršuje situace těch firem i domácností, které byly ekonomickými důsledky krize postiženy. Řeč je o vyčerpání likviditního polštáře, kterým tyto subjekty na začátku krize disponovaly. Nejde jen o velikost fiskálního stimulu, ale i o rychlost, nasměrování a způsob jeho implementace. Průběh krize tedy může být ovlivněn tím, zda a kdy v té které zemi dojde k vyčerpání disponibilní zálohy a jak účinně byla postavena opatření na zamezení krize likvidity v ekonomice. Na druhou stranu, kromě podpory provozního financování bude nutné v další fázi co nejúčinněji podpořit i znovuobnovení investiční aktivity.
Otázkou je, jak se může pumpování likvidity do ekonomiky směrem k domácnostem a firmám projevit obecněji, tedy jak se krize projeví ve výdajovém chování obyvatelstva. V této souvislosti je vhodné připomenout, že v průběhu poslední krize před více než deseti lety objem depozit domácností neklesal. Je zde možnost se domnívat, že podobná situace může v celkových statistikách úspor nastat znovu. V detailu však může dojít k polarizaci finanční situace mezi různými skupinami domácností.
Výchozí pozice Česka je dobrá
Při zvládání krize hrají obrovskou roli fiskální a měnová politika. Ačkoliv české veřejné rozpočty mají velmi dobrou startovací pozici v relativně nízkém zadlužení pro sehrání významné proticyklické úlohy ve stávající krizi, je nutné připomenout, že vláda svým předchozím uvolněním fiskální politiky částečně vyprázdnila svůj polštář na horší časy. Je zde prostor, aby český fiskální impulz měl rozměr srovnatelný s Německem, tj. cca 15 % HDP, ale na místě je současně důrazný apel na to, aby opatření byla nejen robustní, ale rovněž rychlá. A musí však být také uvážená a obsahovat silný prvek ochrany ekonomických aktivit a jejich podržení v době krize tak, aby nedošlo k masívnímu zániku ekonomických subjektů, kteří tvoří hodnoty a tím pádem jsou také významným zdrojem budoucích rozpočtových příjmů.
Pokud jde o měnovou politiku, shoda je na tom, že řídící měnové sazby jsou nastaveny s ohledem na současnou situaci adekvátně. Pokud by další vývoj vyžadoval jejich další pokles, preference by byla, aby to nebylo až na technickou nulu, která je ovšem i v hledáčku některých analytiků nebo členů bankovní rady. Otevřená zůstává otázka, kdy dojde k avizované možnosti dalšího snížení proticyklické kapitálové rezervy bank, když situace je na její pokles poměrně zralá. Účastníci se shodli na tom, že centrální banka nejspíše průběžně vyhodnocuje možnosti, jak v případě potřeby dále posílit likviditní situaci bankovního systému. Pokud jde o vývoj kurzu, ten může být ekonomice nápomocný.
Předpověď vývoje v ČR: nejvíce budou zasaženy služby, zásadní je oživení exportního trhu a zkrotit nezaměstnanost
Nejcitelněji krize v Česku dopadne na sektor služeb, což také znamená, že tento sektor se bude vracet k předkrizovému stavu pomaleji než třeba průmysl. Jsou pro to dva důvody.
Prvním je, že sektor služeb, konkrétně zejména jeho segment, kterým je turistický a restaurační byznys, netvoří takové úrovně likviditních rezerv, jaké by v současné situaci byly třeba. Sektor služeb spojený s turistickým ruchem, který je krizí v první linii postižen nejcitelněji, představuje cca 3 % HDP.
Druhým důvodem je, že v dalším segmentu služeb – komerčních nemovitostech – je velká finanční páka (banky poskytují úvěry developerům, kteří jej pak postupně splácejí z nájmů), a to jej činí zranitelnějšími. Přitom právě do segmentu komerčních nemovitostí směřovala v posledních letech značná část poskytnutých úvěrů.
Pokud jde o další vývoj, považujeme za palčivé především dvě otázky. Za prvé, kdy dojde k oživení exportních trhů a jak toto oživení bude vypadat, a za druhé, k jakému dojde nárůstu nezaměstnanosti a jaké to bude mít dopady.
Mohlo by se stát, že naše ekonomika s velkým podílem vývozu automobilů i subdodávek pro zahraniční producenty vozidel bude mít velký problém, pokud by právě na automobilovém segmentu trhu bylo oživení menší či pomalejší. Je prakticky jisté, že výroba automobilů do konce roku výpadek několika týdnů produkce nedožene, neboť velikost celoročního propadu bude ovlivněna i tím zda, a jaká, budou přijata na velkých vývozních trzích stimulační opatření na podporu poptávky (šrotovné). Závisí i na reakci na evropské úrovni – oživení v oblasti automobilového průmyslu by mimořádně prospělo rozvolnění ambiciózního harmonogramu přitvrzování emisních limitů v rámci New Green Deal, resp. alespoň odložení přísných pokut za jejich nedodržování do let budoucích. „Zelené“ investice se ale v mnoha oborech zároveň mohou stát jednou z příležitostí pro pokrizový rozvoj, zrovna tak jako investice do nových technologií.
Druhou zmíněnou otázkou je, jak velký bude nárůst nezaměstnanosti, jaké to přinese dopady a kde se tyto dopady projeví. Lze odhadnout, že v tuto chvíli v ekonomice po jejím administrativním zmrazení je na různé formě odstávek, tedy nepracuje na osm set tisíc lidí.
V dubnu se nárůst nezaměstnanosti zřejmě ještě výrazněji neprojeví, avšak květnová a červnová čísla už budou dávat lepší obrázek o účinnosti vládní pomoci a ukážou věrohodněji rozsah stresu, kterému jsou zaměstnanci vystaveni. Nelze také přehlédnout, že u mnohých zaměstnavatelů rozdání výpovědí nemusí znamenat vyřešení problému firemní likvidity, protože tyto firmy nebudou mít prostředky na vyrovnání svých závazků vůči zaměstnancům. A i to pak může dále prohloubit finanční stres, který propuštěním zaměstnancům vznikl. Řešením by mohlo například být místo výpovědi převést zaměstnance na neplacenou dovolenou v kombinaci s tím, že prostřednictvím úřadu práce by pobíral dávky v nezaměstnanosti.
Dalším problémem, který se rýsuje, mohou být regionálně různorodé dopady krize. Regiony s vyšším podílem služeb budou zasaženy více, příkladem může být Praha či Český Krumlov s velkým turistickým byznysem.
Globálním rizikem mimo koronavirovou krizi je vývoj cen ropy a sucho
Kromě koronavirové krize ohrožují ekonomický vývoj s různou intenzitou i další rizika, mezi nimi v prvé řadě propad cen ropy. Za jeho příčiny lze označit jednak pokles dubnové poptávky po ropě o třicet procent na globálním trhu a dále cenová válka, která vypukla mezi členy ropného kartelu OPEC. Odhadovaný propad trhu s ropou za celý letošní rok je zhruba desetiprocentní, což trh vrátí na úroveň zaznamenanou zhruba před deseti lety. Je třeba také očekávat, že trh s ropou bude nyní po jistou dobu volatilní. Výhled na letošní i příští rok je zatím nejasný, což vyplývá z nejistoty ohledně celkového dalšího ekonomického vývoje.
Nízká cena ropy bude v letošním roce tlačit inflaci směrem dolů. Nelze ale vyloučit, že již například ve druhém pololetí příštího roku může naopak cena ropy rychleji růst, a tudíž inflaci opětovně tlačit směrem vzhůru. Nízká cena ropy je pro naši ekonomiku určitě pozitivním nabídkovým šokem, protisměrně, tedy proti růstu ekonomiky, však bude působit nižší poptávka krizí zasažených odvětví.
Za zmínku stojí, kromě shora uvedeného, také nebývalé sucho, které může být brzdícím faktorem oživení v evropských ekonomikách, tedy i v naší.
V diskusi o dalších, nekoronavirových, rizicích je také třeba připomenut Brexit. Byla shoda, že nejistoty, jak dopadnou vyjednávání o novém uzpůsobení vztahů mezi Velkou Británií a Evropskou unií zůstávají neměnné, je však třeba počítat s tím, že zřejmě dojde k časovému posunu uzavření těchto vyjednávání za původně předpokládaný konec roku 2020, tedy že tyto nejistoty budou trvat déle, než se původně očekávalo.
Po celních válkách přijde deglobalizace a další protekcionismus
Koronavirová krize může samozřejmě ovlivnit i mezinárodní obchod, což je téma, které bylo v minulém roce hodně ovlivněné celními válkami mezi USA a Čínou a USA a Evropou. Je realistické očekávat, že nyní nastane v mezinárodním obchodě jistá deglobalizace a prosadí se prvky protekcionismu. Nelze popřít, že z důvodu zvýšení ekonomické bezpečnosti je určitá deglobalizace očekávatelnou reakcí národních administrativ, zejména u strategicky významného zboží, současně ale platí, že se tím ztrácejí některé z nesporných výhod, které globalizace přináší, resp. přinesla, jako např. efektivnost dělby práce, růst produktivity práce apod.
