Modrozelená infrastruktura pomáhá adaptaci na klimatické změny

Klimatické změny bohužel nejsou jen mediálním “buzz wordem”, jelikož se s jejich důsledky potýkáme ve stále častějších cyklech a s reálnými dopady na obyvatele České republiky. Jejich nejviditelnějším znakem jsou náhlé změny počasí, jako dlouho trvající vedra následovaná přívalovými dešti a povodněmi. Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) proto iniciovala diskusi odborníků z developerských firem na téma Modrozelená infrastruktura, která je schopna přinést nižší teplotu do městských aglomerací i efektivnější správu dešťové vody.

Klimatické změny způsobují mimo jiné stále častější vysoké teploty, kvůli nimž vznikají takzvané městské tepelné ostrovy. Betonové a asfaltové plochy absorbují a zadržují velké množství tepla, což vede k vyšším teplotám v zastavěných částech měst oproti okolnímu venkovu.

„Betonové a asfaltové plochy akumulují teplo, které se v nočních hodinách vypouští zpátky do vzduchu. Tím pádem se v prostředí pořád udržuje vysoká teplota. Kdežto u zelených povrchů funguje transpirační proces, kdy se z listů odpařuje voda a tím dochází k ochlazování blízkého okolí,“ vysvětlila Veronika Kostíková ze společnosti YIT.

Betonizace a nedostatek zeleně navíc komplikují přirozený odvod dešťové vody, což přináší problémy s místními záplavami a neefektivním využitím vodních zdrojů. Tepelné ostrovy ve městech i nepřirozený odvod vody řeší modrozelená infrastruktura.

Modrozelená infrastruktura a její pozitiva pro města

„Cílem modrozelené infrastruktury je zachovat lokalitu takovou, aby i přes rostoucí teploty zůstala dobře obyvatelná, aby lidé, kteří v ní žijí, nepociťovali, že teploty rostou a nadále mohli využívat své byty,“ řekl v diskuzi Ing. Ondřej Flanderka ze společnosti Skanska Residental.

Mezi nejznámější a nejvíce rozšířené prvky modrozelené infrastruktury patří akumulační nádrže na dešťovou vodu, kterou je možné využívat na zalévání či do toalet, a stále oblíbenější zelené střechy a fasády, navracející do měst zeleň a zároveň fungující jako přírodní retenční systém pro dešťovou vodu.

Zadržování dešťové vody je významnou pomocí i pro městské kanalizační systémy, které byly dimenzovány před řadou let a nejsou tedy přizpůsobeny dnešním přívalovým dešťům. Akumulace dešťové vody v retenčních nádržích a systémech tak uvolňuje kapacity kanalizačních systémů a čističek odpadních vod.

„Modrozelenou infrastrukturou můžeme nazývat soubor technických nebo stavebních opatření vedoucích ke snížení odtoku dešťové vody, ke snížení spotřeby pitné vody a ke snížení povrchové teploty v daném místě,“ popsal Ing. Petr Ježek ze společnosti Trigema.

Významným a stále žádanějším aspektem je vytváření dostatečného prostoru pro zeleň a vodní prvky, jako jsou parky a jezírka, která nejen napomáhají přirozené cirkulaci vody a ochlazují prostředí, ale jsou také příjemným místem pro život.

„Nechávali jsme formou dronového termoskenování realizovat studii toho, jak rozdílně se různé plochy ohřívají. Ukázalo se, že teplotní rozdíl střech, ale i chodníků a okolí budov, případně kamenných dlážděných náměstí a asfaltových silnic, může být až 15 stupňů. Méně ohřátý povrch pak samozřejmě i kratší dobu vyzařuje to teplo,“ popsal Petr Bečán ze společnosti Passerinvest Group.

Zadržování vody může přinést i finanční úspory

Zadržování dešťové vody má nejen ekologický, ale i ekonomický dopad. Podle vyhlášky, která stanovuje výši platby za likvidaci srážkových vod, se výpočet platby za odvádění srážkových vod sestává z plochy a odtokového součinitele, který je například u asfaltového povrchu 0,9, což znamená, že 90 procent dopadené vody odteče do kanalizace. Obdobně je to i u klasické střechy. Pokud je však instalována zelená střecha, součinitel pak činí pouze 0,05, a tak se do platby srážkovného započítává pouze 5 procent její plochy. Lze tak dosáhnout částečných úspor. 

Bohužel, úhrada za srážkovné ve stávající legislativní podobě nereflektuje možnost, že veškerá dešťová voda je využita na místě, a tedy neodchází do kanalizace. Takové řešení by mělo být v platbách zvýhodněno, a tudíž by více motivovalo k jeho zavádění.

„Legislativa definující platby za odvádění srážkových vod také obsahuje nevyváženost v podobě výjimky pro rezidenční budovy. V novelizaci vyhlášky bude tato výjimka pravděpodobně zrušena, a proto si myslím, že zpětné využití dešťových vod by mělo být v této právní úpravě zohledněno a bonifikováno,“ vysvětlit Ing. Petr Ježek ze společnosti Trigema.

Celou diskuzi si můžete poslechnout zde.

Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) spojuje společnosti a organizace s cílem zlepšovat kvalitu českého bydlení pod společným heslem Stavíme budoucnost 2050. Její členové jsou vzdělávací instituce, projektanti, architekti, dodavatelé materiálů a technologií, stavební firmy a developeři, provozovatelé budov, poradenské společnosti i finanční instituce a banky. Chce podněcovat tuzemský trh k přeměně způsobů, jakými se navrhují, staví, rekonstruují a provozují budovy a urbanistické celky. Cílem je vytvořit zdravé, prosperující, ekologické a společensky ohleduplné prostředí s vyšší kvalitou života. Je součástí celosvětově zaštiťující organizace – Světové rady pro šetrné budovy (World Green Building Council), sdružující přes 80 zemí. V současné době má téměř 120 členů. Všechny informace o činnosti Rady a jejích členech naleznete na www.czgbc.org

Newsletter