Způsob, jak zastavit finanční paniku způsobenou koronavirem


16:23 • 2. dubna 2020

Tagy: USA, Ekonomika, Koronavirus, Dluh

Finanční pomoc společnostem nebo konkrétním firmám působí rozpory. Odpověď? Vládní překlenovací úvěr pro všechny. 

Vědě ještě chvíli potrvá, než najde lék proti koronaviru. Ekonomická krize se ale může vyřešit ihned, píše sloupkař Andrew Ross Sorkin pro New York Times. Prezident Trump navrhuje 1000 dolarů pro každého Američana. Některé sektory, jako například aerolinky, se mezitím řadí do fronty na státní pomoc. Ale existuje lepší řešení, jak zabránit panice.

Sorkin zpravodajsky pokrýval finanční krizi v roce 2008. V posledních týdnech byl v úzkém kontaktu s experty, kteří se tehdy podíleli na realizaci finanční pomoci ekonomice. Hovořil také s architekty programů po jedenáctém září, hurikánu Katrina, úniku ropy společnosti BP v roce 2010 a dalšími krizemi. Podle něj existuje řešení, jak zabránit další recesi, nebo dokonce hluboké ekonomické krizi.

Jak na to? Americká vláda by měla celému podnikatelskému sektoru – ať se jedná o velkou či malou společnost, podnikatele či kontraktory – poskytnout bezúročnou půjčku se splatností pět let. Ta by měla být k dispozici po celou dobu trvání současných ekonomických nesnází. Firmy by na oplátku musely zaměstnávat minimálně 90 procent pracovníků za stejnou mzdu jako před krizí. Tato podmínka by platila zpětně. Zaměstnanci propuštění v posledních dvou týdnech by se tedy měli vrátit do práce.

Takový program by prakticky udržel zaměstnanost. Vláda by navíc nemusela vybírat vítěze a poražené. To by v současných turbulencích okamžitě vedlo k pocitu důvěry a úlevy. Lidé by díky tomu zůstali doma a nestýkali by se s dalšími, aniž by se obávali o ztrátu zaměstnání. Podařilo by se tak zpomalit šíření viru. Jakmile by byly následky koronaviru potlačeny, život by se vrátil do normálu.

Na kolik by takové opatření vyšlo? Inu, hodně, pravděpodobně v řádech bilionů dolarů. Pokud by současná krize trvala tři měsíce, mohlo by se to vyšplhat až na deset bilionů dolarů – polovinu amerického HDP. Všechny úvěry by se samozřejmě nesplatily. Při dvacetiprocentní defaultní míře by daňoví poplatníci přišli o stovky miliard až několik bilionů dolarů. Ale při téměř nulových úrokových mírách není čas váhat. Dá se tím předejít mnohem většímu poškození ekonomiky.

Alternativy by byly mnohem horší. Finanční pomoc vybraným sektorům by nemusela být dostatečná a mohla by přijít příliš pozdě. Její cílení jen na určité sektory a společnosti by beztak přineslo jen nedůvěru a zlou krev.

Někteří politici se zasazují o to, aby finanční pomoc mířila přímo na domácnosti namísto firem. Málokdo chce opakování roku 2008, kdy většina Spojených států cítila, že pomoc pomohla spíše Wall Street namísto obyčejným lidem. Jenže posílání šeků přímo lidem neřeší problém. Lidé potřebují mít důvěru v to, že budou mít práci i po skončení krize. Jeden, ale ani více šeků nezajistí, že se ekonomika znovu nastartuje. Mnoho firem totiž mezitím bez překlenovacího úvěru zbankrotuje.

Největší výzvou je praktická realizace plánu. Kdo by měl překlenovací úvěry poskytnout? Americká vláda na to nemá dostatečnou expertizu ani lidi. Nejjednodušší by bylo nechat to bankám. Ty už mají navázané vztahy s firmami a jednotlivci. Mohly by proto fungovat jako administrátoři a vláda by se za úvěry zaručila. Bankovní sektor sice nepožívá extra sympatie, ale dokázal by plán rychle realizovat. Banky by se taky mohly nabídnout, že administraci úvěrů udělají zadarmo jako poděkování za pomoc v roce 2008. Koneckonců, když ekonomika půjde do kopru, budou ji následovat.

Podnikatelé, včetně kontraktorů, by dostali úvěr na základě jejich příjmu za posledních dvanáct měsíců. Firmy by ho nesměly použít na refinancování předchozích úvěrů nebo na odkup svých akcií. Ale jinak by čerpání nemělo mít další podmínky, aby to nebylo odrazující.

V současné krizi se hraje o čas. Zpomalení jen v sektoru cestování může vést až k 6% nezaměstnanosti. Ministr financí Steven Mnuchin odhaduje, že může vystoupat až na dvacet procent, skoro jako v éře Velké deprese ve třicátých letech.

Dojde ke švindlování s touto podporou? Bohužel ano. Je to akceptovatelné? Pochopitelně že ne, ale to je prostě cena za zlepšení situace. Samozřejmě, jestli nemáte rádi systém, který tu byl před Covid-19, jako je nerovnost ve společnosti, přeplácení vysokých manažerů a podobně, tak se nic nezmění. Pokud věříte, že americké aerolinky jsou strašné a zaslouží si krach, tak ani to se kvůli tomuto plánu nestane. Jestli vám to opět přijde jako privatizace zisků a socializace ztrát, tak se nemýlíte.

Cílem je totiž vrátit hospodářství do stavu před krizí s minimálním možným poškozením. Jakmile bude ekonomika opět na nohou, je zapotřebí velmi vážné diskuze o finanční zodpovědnosti s americkými politickými a hospodářskými lídry. V posledních dvaceti letech se Spojené státy zmítaly mezi záchrannými balíčky a válkami. Dobré časy bohužel nevedly k vytváření rezerv pro ty horší.

Americký dluh se nakonec stane tou krizí, která se nedá ukončit poskytnutím více peněz.

RSS

Vystudoval bakalářské studium žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, na Ekonomicko-správní fakultě stejné univerzity pak získal titul bakalář oboru Finance. Baví ho natáčet a stříhat videa.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.