Prezident NKÚ Miloslav Kala upozorňuje, že přebujelý dotační systém v České republice je luxus, který si nyní nemůžeme dovolit. Z kontrol NKÚ vyplynulo, že v systém dotací nabízí obrovský prostor pro úspory ve státním rozpočtu. Zpráva dodává, že se systém dotačních titulu, které rozděluji stovky miliard korun stál neřiditelným a administrativně náročným.
Závěry kontrol NKÚ v českém prostředí nemohly nikoho překvapit. S nepřeberným množstvím dotačních titulů se v ČR potkala zřejmě většina obyvatel, ať už prostřednictvím různých skandálů, výstavby v okolí trvalého bydliště či při rekonstrukci vlastní nemovitosti, kde lze čerpat nepřeberné množství různých dotací. Není překvapení, že se v ČR daří odvětví tzv. dotačního poradenství, kdy vznikají celé firmy, které s žádáním a čerpáním dotací pomáhají. Kvůli složitosti systému je to totiž pro řadu občanů i institucí bez odborné pomoci téměř nemožné.
Složitost dále komplikuje i vyhodnocení přínosu jednotlivých programů. Můžou proto nastávat absurdní situace, kdy se z veřejných peněz nás všech financují projekty a my si ani nejsme jisti jejich přínosem. Jak tedy můžeme s nějakou rozumnou přesností zhodnotit potřebu dotačních titulů ve vybraných oblastí? Jak zhodnotíme vhodnost podoby jednotlivých programů z pohledů cílů, způsobu financování, společenské poptávky apod.? V mnoha případech velmi těžko. Do toho všeho navíc vstupuje slabá motivace odhalit neefektivní projekty z pohledu správců dotačních titulů, protože by to mohlo ukázat na chyby při jejich vytváření a následném rozdělení finančních prostředků.
Na fenomén neefektivně alokovaných finančních prostředků můžeme narazit u velkých nadnárodních firem, ale nejčastěji se objevuje právě ve veřejném sektoru. U dotačních titulů tomu není jinak. K této problematice vytvořil Milton Friedman jednoduchou pomůcku – matici, kde popisuje čtyři základní situace, kdy se utrácí peníze a jaký mají vliv na výsledek. Ptá se v ní na dvě otázky: pro koho nakupuji a čí peníze utrácím? V první situaci, kde utrácím své peníze pro sebe, si dávám velký pozor, co kupuji. Sám jsem spotřebitelem a zajímá mě kvalita. Zároveň se jedná o moje peníze, proto hledám co nejlepší cenu. V druhé situaci utrácím své peníze pro někoho jiného, kde si dávám velký pozor na cenu, ale už tolik nedbám, nebo nemůžu dbát, na to, co kupuji. Příkladem, nechť je dar, kdy často nevidíte obdarovanému do hlavy a nevíte, co přesně chce. Ve třetí situaci utrácím cizí peníze za něco pro sebe. Zde si dávám velký pozor na to, co kupuji, ale už si tolik nehlídám cenu. No a ve čtvrté situaci nakupujete za cizí peníze pro cizí lidi. Zde nedbáte příliš na cenu ani na výběr toho, co kupujete.
Ve čtvrté situaci je veřejný sektor a platí to i pro celý systém dotací. Samozřejmě, že postupem času vznikla řada mechanismů, jak tento problém řešit. To je mimochodem i jeden z důvodů, proč je celý systém dotací tak složitý. Problém se ani tak nepodařilo vyřešit. Distributor veřejných peněz, který je ve 4. situaci, tak sleduje svůj zájem jako každý jiný. A ten nutně nemusí mít podobu efektivně vynaložených veřejných prostředků. Centrální instituce spravující dotační systém navíc nemají dostatek informací, aby mohly své programy zacílit. Podléhají politickým cílům a tlakům. Z nákladových důvodů nemají ani dostatek nástrojů pro splnění takto náročného úkolu. Vznikají tak neefektivity, na které doplácí celá ekonomika. Financují je přitom i ti nejmenší spotřebitelé.
Postupné omezení dotačních systémů proto podporuji, a to nejen z pohledu úspor ve státním rozpočtu. Věřím, že plánovaný audit ve veřejném sektoru by se měl vedle zmapování pracovních míst, agend apod. zaměřit právě i na dotační tituly. Neumím si ale představit, jak velkou pracovní sílu by na podobnou kontrolu bylo nutné najmout. Úkol to bude velmi těžký, protože na dotačních programech jsou nyní závislé celé sektory ekonomiky a skupiny obyvatel, které vytváří zájmové skupiny s velkou politickou a lobbistickou silou. Je nutno dodat, že i celoevropský trend je opačný, a naopak se vyhledávají způsoby, jak dotovat a podpořit politické žádoucí cíle skrze nové mechanismy výběru daní.
Zdroj: NKÚ
