Co si ekonom odnese ze setkání s předními odborníky na kyberbezepečnost, tuzemskými i zahraničními? Jedno takové jsem absolvoval. Nejprve fakta.
Zaprvé, v oblasti kyberbezpečnosti se zoufale nedostává vhodně kvalifikované pracovní síly. V USA není obsazeno asi třicet procent příslušných pozic. Jde o tisíce či desetitisíce míst. A ten počet stále narůstá. Z důvodu zásadní technologické změny, kterou prochází celý ekonomicky vyspělý svět, včetně ČR.
Zadruhé, 90 procent firem, které jsou v ČR hacknuty, nemá ani ponětí o tom, že byly vůbec hacknuty. Nejde jen o otázku zabezpečení, ale o otázku, která jí předchází – totiž o otázku vlastního odhalení toho, že k nějakému kyberútoku vůbec došlo. Obecně velmi nízké povědomí o základních aspektech kyberbezpečnosti, typické pro země typu ČR, zadělává na začarovaný kruh, kdy nedostatek vzdělání a vůbec expertů pro oblast kyberbezpečnosti vede k tomu, že ataky nejsou ani odhaleny. To ale jen utvrzuje falešný dojem, že nedostatkem expertů netrpíme.
Zatřetí, expertů na kyberbezpečnost bude přitom třeba stále více a více. Například kvůli rozmachu „internetu věcí“, který povede k tomu, že online bude i takový domácí termostat, chladnička nebo kávovar.
Tak tedy, pohledem ekonoma, oblast kyberbezpečnosti je názorným příkladem toho, že nám roboti a automaty práci brát v souhrnu nebudou. Vezmou ji třeba prodavačce v supermarketu, ale související technologická změna zase tisíce a miliony pracovních míst vytvoří. Právě třeba v oblasti kyberbezpečnosti, kde je nedostatek vhodné pracovní síly palčivým problémem už teď. Na důmyslně (jinak by nemohl být úspěšný) koncipovaný kyberútok, byť probíhající v neživém světě „nul a jedniček“, je třeba odpovědět podobně kreativně, s citem pro věc. Kreativita a cit, ty jsou robotům cizí – a ještě dlouho budou.
Očekávání citelného nárůstu produktivity vyvolaná probíhající technologickou změnou v oblasti IT jsou nadnesená. Příkladem je třeba právě „internet věcí“, módní IT trend poslední doby. Domácnost, která bude kompletně online, nesmírně zvyšuje pravděpodobnost, že se stane terčem kyberútoku. Z hlediska kyberbezpečnosti lze jen obtížně hledat větší prohřešek než právě podlehnutí kouzlu „internetu věcí“ a napojení domácnosti online. Jenže marketingový a mediální „hype“, který celý „internet věcí“ obestírá, způsobí, že onomu kouzlu zřejmě podlehne nemálo domácností, které tak odhodí v dál další ještě zbývající kousek svého soukromí.
„Internet věcí“ a podobné módní IT trendy následně jen potvrzují to, co statistici pozorují již delší dobu. Produktivita té či oné ekonomiky v důsledku užívání IT v zásadě nenarůstá nijak rychleji. Mediálně a marketingově hýčkané trendy typu „internetu věcí“ jenom vytváří dojem (a nafukují valuace technologických firem), že IT revoluce probíhá. V číslech ale žádná taková revoluce vidět není (viz Acemoglu a spol., 2014). Naopak to bude právě třeba „internet věcí“, který v budoucnu – z hlediska kyberbezpečnosti – podle všeho přinese více škody než užitku, a to dost možná i z makroekonomického hlediska.
