Dolar před daty z amerického trhu práce v mírném zisku pod 1,1030 za euro. Evropské i americké výnosy rostou. Měny regionu ve ztrátě. Koruna oslabila nad 25,35 za euro a nad 23,00 za dolar.

Inteligentní investor: Jak úspěšně řídit své investice

Žijeme ve světě plném rizik a v dnešním prostředí nízkých úrokových sazeb a nejistých finančních trhů toto prohlášení platí dvojnásob. Řízení rizik již dávno nespočívá v oblasti teoretické, ale ve sféře praktické a to zejména pro ty investory, kteří si přejí zachovat a případně i zaznamenat růst svého majetku v průběhu času.
 
Co se týče rizikovosti investic, v druhé polovině 20. století byla veřejně akceptovaným konceptem teorie moderního portfolia: Moderní teorie portfolia dokazovala, že investor je schopen maximalizovat svojí návratnost pro každou požadovanou úroveň rizika nebo minimalizovat rizika pro každou požadovanou úroveň výnosu jednoduše tím, že optimalizuje prognózy výnosů, volatilitu těchto výnosů a korelaci mezi třídami aktiv. První desetiletí 21. století nám však připomnělo, že investiční rizika nejsou zdaleka plně známé. Výnosy byly nestálé a nepředvídatelné, docházelo k nafukování cenových bublin a k jejich následnému prasknutí, finanční krize se rozšířila po celém světě a korelace se zvýšila přesně v okamžiku, když byly výhody diverzifikace nejvíce potřeba. Jak by tedy měli investoři přemýšlet o riziku dnes?

Prvním principem řízení rizik je určení rizika. Definice rizik se však mohou lišit od investora k investorovi. Podle moderní teorie portfolia, riziko je ekvivalentní k cenové volatilitě, ale většina investorů definuje riziko jako možnost, že by mohli přijít o své peníze. V širším slova smyslu investiční portfolio představuje budoucí výdaje nebo možnost přenechat své peníze budoucí generaci. Trvalá ztráta kapitálu v tomto kontextu znamená neschopnost uskutečnění některých z těchto budoucích výdajů. Proto je nutné vnímat specifičnost rizika. Stejně jako se liší a časem i mění výdaje a touhy investora, mění se i vymezení rizika.

Uvážená investice

Většina investorů se zaměřuje na cenu jako na primární proměnou ve svých rozhodnutích ohledně investic. Pletou si tak investování s obchodováním. Myslím si, že půjdou akcie nahoru nebo dolů? Jak moc velký nárůst již akcie zaznamenala? Jak dobře se jí vede tento rok? Pokušení zaměřovat se na cenu je silné. Koneckonců, cena má apelující atributy dostupnosti, transparentnosti a frekvence. Behaviorální psychologové považují tento příklad za tendenci dostupnosti, ve kterém lidé přirozeně věnují větší pozornost a dávají větší důvěryhodnost informacím, jenž jsou snadno dostupné.

Přesto však, investoři, kteří se soustředí na ochranu a růst svého bohatství v průběhu času jsou na tom lépe, pokud se soustředí na hodnotu aktiva, který má opačné atributy než cena. Základní hodnota cenného papíru není k dispozici a analytici cenných papírů mohou přijít s velmi rozdílnými odhadovanými hodnotami cenných papírů. Ale hodnota, na rozdíl od ceny, má tu výhodu, že vykazuje větší stabilitu. Cena společnosti se mění den za dnem, na rozdíl od její hodnoty.

Různé studie ukázaly, že většina lidí tráví více času s plánováním svých dovolených, než se správou svých investičních portfolií. Vědět co člověk vlastní, je důležitým prvkem při zjišťování a řízení portfolií, neboť ono vědomí umožňuje investorům rozlišovat mezi faktory, jenž mohou měnit dlouhodobou hodnotu investice a těmi, které jednoduše řečeno ovlivňují krátkodobou cenu. Existují dva základní důsledky tohoto principu. Za prvé, je nebezpečné investovat do cenných papírů nebo portfolií, kde nemáte přehled o investičním odůvodnění. Transparentnost je nesmírně důležitá. Za druhé, držení příliš mnoha pozic může bránit investorům v podrobné znalosti aktiv. Diverzifikace jistě hraje roli ve stavbě portfolia, ale moc diverzifikace vede k nedostatečné znalosti jednotlivých investic.

Tváří tvář tomuto hloubkovému výzkumu, se mnozí investoři rozhodnou řídit rizika skrze využití takzvaných pasivních investic, jako jsou indexové fondy, které odrážejí návratnost širokého spektra cenný papírů. Přesto však není prokázáno, že pasivní investice jsou dobrým zajištěním proti ztrátě kapitálu. Investoři, jenž směřují kapitál do amerického indexu S&P 500, se za posledních 15 let vystavovali riziku propadu trhů, jenž v každém z případů znamenal více než 50 procentní ztrátu kapitálu. Trh se vrátil na předkrizové hodnoty v obou případech, ale přežít medvědí trh v očekávání ekonomického oživení vyžaduje, když nic jiného, tak notnou dávku pevných nervů, protože je lidskou přirozeností zastavit ztráty a prodat v momentě, kdy jde investice proti vám. Oba z těchto medvědích trhů připomínají, že investice do indexů jsou díky své konstrukci metodiky, v podstatě strategiemi založenými na hybnosti ceny. Čím větší společnost, tím více jí je nucen fond koupit. To vytváří vzestupný cenový tlak, který zvyšuje tržní kapitalizaci společnosti, jenž vyžaduje další nákupy. Toto tempo se posouvá do záporných hodnot v momentech medvědích trhů.  

Řízení rizik

Vzhledem k tomu, že konečným cílem stavby portfolia je podpoření budoucích výdajů, investoři si musí uvědomovat, že je rozdíl mezi bohatstvím a penězi: kupní sílou. I když tato prostá skutečnost nemusí být hlavní starostí v dobách mírné inflace, pro ty, kteří investují v dlouhodobém horizontu, je inflace stěžejní hrozbou pro uchování a růst bohatství. Koneckonců, není to o tom, kolik peněz máte, ale o tom, co za zboží a služby můžete za své peníze získat. Dokonce i nízká inflace užírá kupní sílu každým dnem, což představuje riziko, že tradiční metody řízení rizik nemusí být tím, čím by jste se měli řídit. Přestože se tento fakt může jevit jako nemístná obava v prostředí, kde je mírná inflace, škody, jež může inflace způsobit na kupní síle portfolia musí mít každý investor na paměti. I při mírné inflaci dosahující 2 procent, koruna ztratí během 25 let 40 procent své kupní síly a tak je v každém případě nutné, aby investoři brali v úvahu inflaci při budování svých portfolií.

Jak mnohé z těchto pozorování ukazují, diverzifikace je nedostatečným nástrojem pro řízení rizik, zejména pokud mají investoři čas na to, aby zvážili svoje vlastní definice rizik. Diverzifikace jako prostředek pro snížení rizika přebírá riziko volatilních cen. Pokud se část vašeho portfolia pohybuje jedním směrem, zatímco druhá část směrem opačným, může kombinace způsobit zároveň vyšší výnosnost a nižší volatilitu. Tento koncept dává logický smysl, ale prakticky vzato, ne vždy funguje. Zkušenosti ukazují, že korelace mezi třídami aktiv vykazují růst v krizovém období a tudíž snižují výhody diverzifikace v momentě, kdy jsou nejvíce potřeba. Tedy obecně řečeno, diverzifikace jistě nese určitá pozitiva, ale sama o sobě je nedostatečným nástrojem k řízení rizik a to zejména v dobách finančních krizí.

Investiční úspěch spíše než ke sprintu se dá přirovnat k běhu na dlouhou trať a jak se globální finanční trhy mění, stejně tak se musí měnit investorovo chápání a řízení rizik, jenž musí doprovázet jakoukoliv investiční aktivitu. Spíše než přijmutí tržní definice rizik, je úkolem investora dlouho a tvrdě přemýšlet nad tím, jaký cíl svými aktivitami sleduje a jaká rizika ohrožují úspěšné dosažení tohoto cíle. Něco takového je nejen časově náročné, ale samo o sobě to vyžaduje pravidelné přehodnocování. Nicméně, odměnou za tento výdej času a energie je lépe sladěné portfolio s jasně danými cíli a větší pravděpodobnosti úspěchu.
 

Newsletter