Kdo bude hrát druhou ligu? Brexit a jeho dopad na Evropu

Odchod Velké Británie z Evropské unie se neodvratně blíží a finanční sektor má napilno. Banky řeší možné přesuny z Londýna na evropský kontinent a připravují nouzové plány pro případ tzv. tvrdého brexitu. Jaký by byl jeho dopad na evropské finanční a kapitálové trhy?

Nouzové plány

Čas se krátí. K odchodu Velké Británie z EU má formálně dojít na začátku roku 2019. Banky sídlící v londýnské City připravují nouzové plány pro případ nejhoršího možného scénáře – tedy když Velká Británie odejde ze společného trhu a mezi Bruselem a Londýnem nebudou dojednána žádná zvláštní pravidla pro finanční sektor.

Vzhledem k tomu, že Velká Británie o zachování členství v evropském vnitřním trhu neusiluje, je pravděpodobné, že finanční instituty se sídlem na ostrově přijdou o výhody pramenící z tzv. evropského pasu, který jim umožňuje poskytovat služby ve všech zemích EU, aniž by v dané zemi měly zastoupení. V takovém případě by banky musely přesunout část svých aktivit a pracovních míst do EU.

Boj o banky eskaluje. Macron šlape na brzdu evropské finanční daně

Banky musejí však jednat dříve – předpokládá se, že k založení nového sídla potřebují 18 měsíců. To znamená, že pokud do letošního podzimu nebude o dohodě jasno, budou se muset rozhodnout o tom, zda a kam se přestěhují. Evropská média zaplavují zprávy o tom, která banka by se mohla usadit v kterém městě EU. V bitvě o banky, která se mezi jednotlivými zeměmi rozhořela, zatím podle londýnského korespondenta švýcarského serveru Neue Zürcher Zeitung Geralda Hospa vede Frankfurt a Dublin.

Tabulka: Plány bank na odchod z Londýna

Ztracená pracovní místa

Bezprostřední důsledky brexitu na City se dají podle expertní skupiny New Financial spočítat relativně snadno – zhruba třetina obchodů, odehrávajících se v bankovních domech v Londýně, je spojeno s EU, zhruba pětina je závislá na evropském pasu. Za předpokladu, že Británie přijde o přibližně polovinu tohoto objemu, je v britském finančním sektoru ohroženo asi 35 tisíc pracovních míst. Navíc dojde také k přesunu některých advokátních a poradenských pozic. Bruselský ekonomický think tank Bruegel došel jinou cestou k podobnému výsledku. Jiné odhady však hovoří i o dvojnásobném a vyšším počtu ztracených pracovních pozic.

Kdo bude hrát druhou ligu?

Co se však v případě tvrdého brexitu stane s evropskými finančními a kapitálovými trhy? Na britské straně se poukazuje na celoevropský význam Londýna jako finančního centra. A co škodí City, škodí prý zároveň také klientům a trhům v EU. Londýn není jen evropské, ale také globální finanční centrum, které konkuruje především New Yorku. Bez Londýna by se EU mezi finančními centry posunula mezi druhou ligu. Alespoň taková proroctví se ozývají z britské metropole.

Podle povahy jedna až dvě třetiny aktivit EU (bez Velké Británie) souvisejících s kapitálovým trhem se odehrává v Londýně. Tato skutečnost posiluje v očích britských představitelů vyjednávací pozici Velké Británie. Guvernér britské centrální banky, Mark Carney, na začátku tohoto roku vyjádřil své přesvědčení, že tvrdý brexit ohrožuje především finanční stabilitu EU.

 

Pravdou je, že dohled nad většinou investičních bank a infrastrukturou finančního trhu v EU převzaly britské úřady. Ostatní regulátoři pak budou muset teprve prokázat, že tuto úlohu budou schopny úspěšně převzít.

William Wright z expertní skupiny New Financial vychází z toho, že i v případě chaotického brexitu, tedy překvapivého odchodu z EU bez jakékoli dohody, najdou londýnské banky způsob, jak dál poskytovat služby svým klientům. Velké instituty také již připravují nouzové plány. Nicméně bez problémů se to zřejmě neobejde.

Fidelity International: Británie evropským firmám po brexitu „nevoní“

Nárůst nákladů i cen

V krátkodobém až střednědobém horizontu by přesun pracovních míst a obchodů z metropole nad Temží na evropský kontinent nejprve znamenal nárůst nákladů pro finanční instituty. Švýcarské, americké a japonské banky si musí ujasnit svou novou evropskou strategii, britské banky se zase budou snažit zajistit přístup na evropský trh a firmy z EU musí znovu přehodnotit otázky lokalizace.

Většina bank chce měnit, co nejméně to jde. Jisté je také to, že v EU není žádné finanční centrum, které by se s Londýnem mohlo srovnávat.

Náklady na přesun do kontinentální Evropy mohou být různé podle toho, jak bude vypadat výsledná dohoda a jaké požadavky budou národní úřady v EU na příchozí banky mít. V principu však bude reorganizace a nutnost podložit kapitálem nové obchodní aktivity šroubovat náklady směrem vzhůru. Důsledkem pak může být určité omezení služeb či zvýšení cen pro koncové zákazníky.

Chaotický brexit by se také mohl krátkodobě projevit na objemech obchodů na trzích dluhopisů, úrokových swapů či deviz, a sice nižší likviditou a vyššími náklady. Otázkou je, jak dlouho by takové narušení trhů mohlo nakonec trvat. Nicolas Véron z bruselské expertní skupiny Bruegel a institutu Peterson Institute for International Economics je přesvědčen, že zákazníci a banky v EU budou na brexit připraveni. K žádným velkým deformacím na trzích podle něj nedojde, protože proces probíhá bez velkých překvapení.

V oblasti finančních služeb nicméně dosud nelze mluvit o jednotném evropském trhu a minimálně krátkodobým až dlouhodobým důsledkem brexitu bude další rozdrobení finančního obchodování. To, co se dříve soustředilo do Londýna, bude rozeseto po Evropě. Banky budou muset používat různé obchodní platformy, zvýšit počet zaměstnanců a splňovat požadavky více národních regulátorů.

Podle skupiny Bruegel by se toto mohlo odrazit v nárůstu kapitálových nákladů pro domácnosti a firmy v EU až o 0,1 procentního bodu, což by znamenalo dodatečné náklady ve výši 12 miliard eur. Efektivita finančních trhů by se ve více decentralizovaném prostředí snížila.

Dočkáme se jednotného evropského kapitálového trhu, nebo protekcionismu?

S odchodem Velké Británie se kapitálové trhy v EU nejprve smrsknou, nicméně v konečném důsledku by brexit mohl podpořit zatím rozvoj nedostatečně rozvinutých evropských kapitálových trhů. Na rozdíl od USA se firmy v EU při svém financování spoléhají především na bankovní úvěry a dluhopisové a akciové trhy se zde používají v mnohem menší míře. Mezinárodní integrace kapitálových trhů na evropském kontinentě je navíc slabá. Brexit by mohl posílit nutnost zavedení unie kapitálového trhu v rámci EU. Členské státy EU „by musely převzít větší zodpovědnost za dohled nad finančními trhy,“ říká Véron.

Boj o bankovní aktivity ze City by však mohl naopak vést k uvolnění regulace na národní úrovni a další decentralizaci. V současné době probíhá podle Vérona konkurence přes daně, pracovní právo a životní styl, nikoli přes regulaci.

Z dlouhodobého hlediska největšími negativními důsledky případného brexitu bez dohody by byl nárůst překážek mezi finančními trhy EU a Velkou Británii, což by zvýšilo náklady a snížilo konkurenční tlak. Konkurenční boj mezi regulačními úřady může dávat určitý smysl, nicméně izolace či stavění překážek pro přeshraniční obchody by již nebylo zrovna nejlepším řešením. V případě, že by Londýn po brexitu oslabil regulaci, aby přilákal nové obchody, nemusel by Brusel zůstat nečinně přihlížet. Obava o finanční stabilitu by pak mohla být zástupným argumentem pro protekcionistická opatření.

Brexit jako příležitost

Britský ministr financí Philip Hammond stanovil principy, podle nichž by měla Británie s EU spolupracovat. Jednak by měl být vytvořen nový regulatorní proces pro přeshraniční obchody. Ten by se měl opírat o mezinárodní standardy. Za druhé by měly být dohody o spolupráci trvalé, spolehlivé a oboustranné a měly by zohledňovat finanční stabilitu.

Hammonda podpořil i guvernér Carney, když prohlásil, že kooperativní dohled odpovídá zájmům obou stran. Carney zdůraznil také možnost otevření finančního sektoru na mezinárodní úrovni s pomocí nadřazených standardů. Tím by mohl finanční sektor sloužit jako model pro potřebnou liberalizaci přeshraničních služeb. Brexit by zde tak nabídl nečekanou příležitost.

Londýn zůstane v Evropě

Obě strany říkají o té druhé, že když nebude spolupracovat, skončí ve druhé lize. Nicméně pokud budou představitelé obou stran jednat více politicky, než ekonomicky, budou tím v každém případě trpět především kapitálové trhy jakožto základní zdroj financování ekonomiky.

Londýn zůstane nadále důležitým finančním centrem, míní William Wright z expertní skupiny New Financial. Přesto je zde možnost, že přesun pracovních míst vyvolá radikální restrukturalizaci celého odvětví. Může dojít i k přehodnocení otázek ohledně lokalizace.

Na druhou stranu vzhledem k tomu, že Londýn je relativně drahým městem, docházelo k určitým přesunům v rámci Velké Británie již před brexitem. Některé banky již přesunuly určité aktivity i do levnějších zahraničních destinací, například do Polska.

Nicméně stále platí, že britská metropole není jen evropským, ale také globálním finančním centrem. Londýn dokazuje, že i přes nebo možná právě díky rozvoji moderních technologií geografická poloha stále zůstává důležitá. Významnou součástí jeho úspěchu je totiž koncentrace rozličných expertů na jednom místě. Další vývoj tohoto finančního centra bude záviset na tom, do jaké míry město zůstane intelektuálním centrem tohoto odvětví. Technické záležitosti kolem brexitu a jejich regulace by v následujících letech mohly být pro banky důležitým podnětem pro hledání jiných lokalit. Brexit je jistě důležitým kritériem, ale nikoli jediným.

Brexit: Konec britské nadvlády nad umělou inteligencí?

Newsletter