Krach Lehmanů deset let poté. Odkud přiletí další černá labuť?

Bankrot investiční banky Lehman Brothers byl klíčovou událostí, která před desetiletím proměnila vážné potíže finančních trhů v naprostou paniku. Vypukla velká finanční krize, jejíž skutečné příčiny se dodnes nevyřešily. Pouze se zamaskovaly a přesunuly jinam. Trhy se proto bojí znovu. Odkud očekávají problémy tentokrát?

Současná situace je od té před deseti lety v mnohém odlišná. Svět je rychlejší, propojenější, ale také plný obav z budoucnosti. Krize naši společnost proměnila jako žádná jiná událost po konci studené války. Zvolení Donalda Trumpa, rozhodnutí Britů odejít z Evropské unie, posílení evropského separatismu i nástup populistických stran a hnutí mají kořeny právě v krizi a v následcích, které vyvolala.

Ekonomové nyní stále častěji varují před nástupem nové, ještě vážnější krize. Globální ekonomika je totiž z mnoha pohledů mnohem zranitelnější než před pádemLehman Bros. Hlavní zdroje obav vidí ve vysoké míře zadlužení, uvolněné politice centrálních bank, nárůstu populismu v politice a v oslabení důvěry v mezinárodní obchod.

Dluhy

Světová ekonomika je rekordně zadlužená. Institut pro mezinárodní finance (IIF) spočítal, že souhrnný globální dluh činí 237 bilionů dolarů a více než třikrát převyšuje velikost ekonomiky. Je to také o celých 70 bilionů více než před pádem Lehman Brothers. IIF se neobává jen obrovského objemu dluhu, ale též zhoršování jeho kvality. Úrokové sazby jdou navíc nahoru (zejména ze strany amerického FED), splácení bude proto čím dál dražší a podstatně se prodlouží i splatnost dluhu.

Závazky jednotlivých vlád činí dohromady 63 bilionů dolarů. Americký veřejný deficit v roce 2008 dosahoval 67 % HDP, roku 2018 se už vyšplhal na více než 105 % HDP (viz graf 1). I eurozóna má dluh o 20 % vyšší než před deseti lety, celkem dělá 86 % (mimochodem maastrichtské kritérium pro přijetí eura stanovuje maximální hranici veřejného dluhu 60 % HDP). Vlády tak mají v případě kumulace problémů mnohem menší prostor k navýšení veřejných výdajů a na protikrizová opatření.

V roce 2008 byla světová ekonomika na vrcholu globalizace. Nyní směřuje do éry protekcionismu. Donald Trump dostál svým předvolebním slibům o ochraně amerických obchodních zájmů a rozjel vlnu cel a obchodních tarifů. Hlavními terči jsou Čína i Evropská unie. Především Německo, které má v obchodu s Amerikou, stejně jako Čína a Japonsko, obrovský přebytek. Česká republika jako exportní země do velké míry závislá na automobilovém průmyslu patří k těm, které na obchodní války mohou nejvíce doplatit.

Rozbuška neboli černá labuť

V takto dluhy přetížené společnosti, kde začaly růst úroky a stoupá napětí, se už čeká jen na rozbušku, která krizi odstartuje. Spisovatel a obchodník na kapitálových trzích Nassim Nicholas Taleb nazývá podobnou událost černou labutí. Před deseti lety to byl právě krach banky Lehman Brothers. Nyní se pozornost točí například ke krizi zmítanému Turecku, které netíží jen ekonomické problémy, ale i zhoršující se vztahy s USA a celým Západem.

Evropští bankéři se však nejvíce obávají situace v Itálii, která je skutečnou Achillovou patou EU. Třetí největší ekonomiku měnové unie tíží veřejný dluh v řádech tisíců miliard eur (je dokonce sedmkrát větší než řecký). Země se potýká s dvojcifernou nezaměstnaností i řadou vážných krizí: demografickou, migrační a především bankovní, která trvá nepřetržitě od roku 2009. Nyní se přidala navíc politická krize, poté, co se vlády ujala euroskeptická a populistická vláda.

Ať už ale přiletí labuť odkudkoli, jedno však mají všechny krize společné. Vždy na ně nejvíce doplatí obyčejní lidé. Prostřednictvím vysokých daní, nebo oslabením národní měny a znehodnocením úspor. Na druhou stranu ale z krize nejlépe vyjdou ti, kteří byli včas připraveni a měli část svého majetku uloženu mimo finanční systém. Skvělým nástrojem jsou zlato a stříbro, jejichž cena za krize navíc prudce roste.

Newsletter