Při pročítání zpráv mě dnes ráno zaujal postoj nositele Nobelovy ceny Paula Krugmana k posledním událostem týkajícím se Řecka. Krugman by v řeckém referendu odpověděl „ne“ na otázku přijetí podmínek záchranného plánu. Vedou ho k tomu dva důvody. Pro Řecko by podle něj bylo lepší zbavit se eura, než pokračovat v reformách nalinkovaných v posledních pěti letech. A za druhé, „ano“ by znamenalo konec legitimně zvolené vlády kabinetu pod vedením strany Syriza. Krugman to píše ve svém krátkém blogu na New York Times.
Všechny znepokojuje možný odchod Řecka z eurozóny. Přesto trojka věřitelů podle Krugmana zemi naordinovala dosavadní (drastická) úsporná opatření na nedefinované období do budoucna. A to i přesto, že je jasné, že opuštění eura a s tím spojená devalvace už nemůže natropit nic horšího, než už nyní v Řecku je. Naopak, Grexit může vést k ekonomické obnově, jako v mnoha případech v minulosti.
Krugman se zamýšlí i nad politickými implikacemi. Trojka věřitelů podle něj udělala premiérovi Tsiprasovi nabídku, kterou nemůže akceptovat, a pravděpodobně tak udělala záměrně. Šlo tedy o to, aby Tsiprasova vláda odstoupila. A přestože nemusíme mít rádi Syrizu, jde o něco, co jde proti evropským ideálům, uzavírá Krugman.
