Nemáte za co bydlet? Pronajměte si byt, kde straší

Za poslední roky jsme byli svědky toho, jak se z jedné ze základních životních potřeb pomalu stával poněkud luxusní výdobytek. V Praze, podobně jako v řadě jiných světových metropolích, vyletěly ceny bydlení, jak toho vlastnického, tak toho nájemního, do povážlivých výšin. Podle zprávy organizace Feantsa, která se zaměřovala na problém vyloučení v otázce bydlení, si Česká republika dokonce vysloužila hrdé místo v pětici zemí, ve kterých jsou náklady na bydlení v poměru k disponibilnímu příjmu v rámci nízkopříjmových vrstev populace nejvyšší.

V Česku je tento poměr konkrétně 48 %, stejně jako v Bulharsku. Vyšší procento příjmů vydávají chudé domácnosti na bydlení už jen v Německu (51 %), Dánsku (58 %) a nejvíce pak v Řecku (75 %). Evropské sdružení Feantsa, které mimo jiné pomáhá bezdomovcům, se tak obává, že bude mít v mnoha evropských zemích čím dál více práce.

Jak drahé je bydlet. Vysoké nájmy dělají z lidí bezdomovce

Jinak však problém malé výplaty a vysoké hladiny nájmů řeší řada lidí v jiném koutě světa, a sice v zemi vycházejícího slunce. Pokud chcete bydlet v japonském Tokiu, ale nemáte na to peníze, naději vám dávají dvě slova: jiko bukken. Tímto souslovím Japonci označují tak trochu strašidelné byty či domy, do kterých byste za normálních okolností raději ani nevstupovali.

Pokud byste ovšem nemuseli. Ceny nemovitostí v Tokiu se již blíží úrovni z roku 1990, konkrétně období těsně před tím, než zde praskla realitní bublina, uvádí server Nikkei Asian Review. Napjaté podmínky na trhu s bydlením v kombinaci se špatnou finanční situací tak donutily mnoho Japonců takový „stigmatizovaný majetek“ (stigmatized property) přímo vyhledávat a snažit se jej pronajmout, aby v něm mohli – poměrně za levno – přebývat.

Mezi stigmatizované nemovitosti se zpravidla řadí takové, kde předchozí nájemník či majitel zemřel, avšak nikoli přirozenou smrtí. Mohl zde například spáchat sebevraždu, udusit se při požáru nebo být na tomto místě dokonce zavražděn. V takovém bytě či domě se stínem jiko bukken, tedy s „nežádoucí vlastností“, obvykle lidé žít nechtějí, a tak pro pronajímatele, respektive prodejce existuje povinnost všechny zájemce o této události informovat, a to po dobu dva roky od incidentu, uvádí blog Realestate.co.jp.

 

Výhodou takových příbytků samozřejmě je, že vás vyjdou mnohem levněji. Majitelé musí jít s prodejní cenou i cenou nájmu výrazně pod tržní úroveň; dům či byt, kde se udál násilný zločin, můžete dle serveru Japan Property Central sehnat i za méně než čtvrtinu obvyklé ceny, v průměru jde však zhruba o polovinu. Web nabízí i tipy na stránky, kde se takové stigmatizované reality nabízejí.

Na druhé straně je však zřejmé, že takové bydlení je jen pro silné žaludky. Pro ty, kteří mají strach z nadpřirozena a obávají se tak „nezvaných hostů“ v podobě navracejících se duchů zemřelých, to patrně nebude to pravé ořechové. Další špatnou zprávou pro nájemce stigmatizovaných bytů je ta, že snížená cena nájmu obvykle vydrží rok až dva, poté se již často pronajímají za standardní cenu.

Jak však dodává Japan Property Central, objevuje se zde tedy jedinečná příležitost pro investory: Koupit poznamenanou nemovitost za velmi nízkou cenu těsně po incidentu a krátké období jí pronajímat za zvýhodněnou cenu. Následně až stigma časem vymizí, bude již majitel jednoduše kasírovat tržní nájemné. A navíc; pokud náhodou v domě opravdu začne strašit, můžete z něj udělat milionovou atrakci pro turisty.

Karōshi aneb Když práce zabíjí

Newsletter