Dolar po odstoupení Bidena krátce oslabil k 1,0900 za euro. Část ztrát poté smazal. Americké výnosy klesají. Koruna se proti euru obchoduje bez výraznější změny pod 25,25. Proti dolaru krátce zpevnila pod 23,15.

Německo příliš zelené i hnědé

Cesta Německa za obnovitelnými zdroji energie začala v míře rozumné s počátkem nového tisíciletí, v míře už ne tolik rozumné po neštěstí v japonské jaderné elektrárně Fukušima tři roky zpět. Událost přinesla okamžité rozhodnutí Německa o odstavování starých jaderných a „špinavých“ uhelných zdrojů i vizi německé plně bezjaderné budoucnosti. Tolik politické cíle.

Ekonomické počty jsou ale nelítostné. A tak v mezidobí (a stejně jako v ČR „za křivkou“ pozdě) přišlo prudké omezování subvencí zelené energii, naposledy v srpnu sražením o 29 % na průměrných 120 euro za MWh. A také odpověď hospodárnosti výroby elektřiny na propad světových cen uhlí: v loňském roce Německo dle dat Bloomberg získalo z onoho špinavého a nenáviděného uhlí a lignitu celých 45 procent produkce elektřiny, nejvíce od roku 2007.

Podporovaná zelená energie, směrem vývoje podobně české zkušenosti, loni v Německu dosáhla čtvrtiny celkové poptávky, zatímco energetiky nejsou schopny ekonomicky provozovat plynové a legislativně jaderné a staré uhelné zdroje a RWE prožila svou první ztrátu od roku 1949.

Kombinovaná marže osmera největších energetik v Německu u elektřiny u uhlí, jádra i plynu se za deset let ztenčila na třetinu, od 15 k 5 procentům. Zatímco uhelné zdroje v současných tržních podmínkách v Německu nesou marži kolem 5 eur na MWh, plynové víc jak trojnásobek ztrácejí a spouštějí se pouze k vykrytí špičkové spotřeby, pokud vůbec.

Podobně, jako zažíváme i v Čechách, tržní ceny elektřiny padají na devítileté dno i pod tlakem dodávek z nových zdrojů, které německá politika požaduje a vítá, ale ekonomika v takové míře nepotřebuje. Proti vrcholu trhu v roce 2008 je roční kontrakt na dodávku cen elektřiny níž o tři pětiny ceny.

Účty domácností naopak rostou, obsahujíc právě dotace na zelenou energii. Domácnosti v zemi platí dle dat evropského statistického úřadu Eurostat nejvíce po Dánsku. Zatímco účty spotřebitelů za cestu k čistému životnímu prostředí rostou, produkce uhelných elektráren roste také a nynější realita je tak opačná.

Pohled do dat evropského statistického úřadu a Bloomberg napovídá, že od Fukušimy rostou účty za energie německých spotřebitelů o zhruba 7 procent ročně, zatímco v pěti letech předchozích to bylo něco přes 4 procenta. Od přelomu tisíciletí a stanovení zelených cílů energie odešlo v Německu do rukou obnovitelných zdrojů podle informací operátorů sítí pro Bloomberg v zemi kolem 106 miliard eur.

Šéfové německých energetik hájí růst produkce elektřiny z uhlí kvůli potřebě zajistit stabilní a ekonomicky ospravedlnitelnou výrobu. I na stránky německé vlády se už dostalo prohlášení, že uhlí je stále nezbytnou složkou energetického mixu a Zelení hovoří o tom, že ač stále platí cíl snížení emisí o dvě pětiny do roku 2020 proti roku 1990, skutečná vůle k němu není. Stejní šéfové energetik říkají, že zatímco 25-30 trhu se posouvá k „čisté“ zelené energii, oněch většinových 65-70 procent trhu stále více a více „špinaví“ kvůli útlumu jádra a s ohledem na tržní ceny výhodnosti spalování uhlí. „Stávající systém musí skončit,“ uvedl v srpnu například šéf E.ON Carsten Thomsen-Bendixen.

Čeká ceny elektřiny v Evropě další prudký pád?

Dvojím pohledem se lze dívat na prohlášení německého ministerstva životního prostředí, že pokud se něco nezmění, 40% cíl pro snížení emisí do roku 2020 bude o zhruba 7 % podstřelen. Znamená to tedy, že pokud se kurz německé energetiky nezmění, do roku 2020 podíl obnovitelných zdrojů dál citelně poroste. Mandát ŽP přitom není tím, řešícím ekonomickou stránku věci: další propad tržních cen elektřiny, další propad ziskovosti celého energetického odvětví, nestabilitu dodávek elektřiny. Neboť budování páteřních rozvodných sítí zejména mezi severem Německa (kterému růst obnovitelných zdrojů energie dominuje) a centrálními a jižními oblastmi Německa (kde dominuje průmysl, který energii zejména potřebuje) za tempem růstu OZE citelně zaostává. Stejně, jako například projekty na skladování elektrické energie.

„Musíme se zaměřit na bezpečnost energetických dodávek, nesmíme opustit najednou jadernou a uhelnou energii,“ říká ke směřování německé energetiky mluvčí německého ministerstva hospodářství Beate Braamsová. Podle šéfa energetiky Vatenfall bude uhlí a lignit, který je v Německu rozsáhlým domácím a levným zdrojem energie, nadále tvořit nenahraditelnou součást energetického mixu vedle větru a slunce, když už Německo trvá na konci jádra – kvůli stabilitě dodávek elektřiny. A to součást nemalou.

Na zeleném cíli současného nastavení německé energetické politiky je tedy něco špatně. Zatímco mezi lety 2005 až 2010 emise CO2 v Německu za sektor energetiky klesaly dle berlínské agentury UBA průměrně o procento ročně, od roku 2011 o to stejné zase rostou. Za rok 2013 zatím známe rekordní produkci uhelných elektráren. Zajímavé bude i čerstvé emisní číslo.

Newsletter