18. září se ve Skotsku uskuteční bezesporu nejdůležitější událost v rámci Velké Británie v tomto roce, a sice referendum o nezávislosti státu, tedy o skotském odtržení se od Velké Británie. Skotsko, jež je součástí Spojeného království od roku 1707, tímto usiluje jak o politickou, tak i ekonomickou nezávislost.
Soumrak padá a Grangemouth začíná sálat. Zahalený v oblacích páry, osvětlený obřími konstrukcemi flérovaného plynu, největší skotská rafinerie má zvláštní kouzlo. Nachází se zhruba na půli cesty mezi Edinburghem a Glasgow na fjordu zvaném Firth of Forth, 700hektarový petrochemický komplex je zásadním centrem těžby ropy ve Spojeném království. V případě, že Skotsko odhlasuje svojí nezávislost, bude se jednat o jedno z klíčových aktiv nové vlády.
Podle údajů asociací ropného průmyslu disponuje Severní moře 15 až 24 miliardami barelů zpětně získatelné ropy a zemního plynu. Od roku 1967, kdy těžba započala, bylo vytěženo téměř 42 miliard barelů. Vzhledem k růstu cen se odhaduje, že zbylých 24 miliard barelů by mohlo v momentální konstelaci cen dosahovat hodnoty až 1,5 bilionu dolarů, tedy hodnoty vyšší než celková kumulovaná cena doposud vytěžené ropy a zemního plynu.
Podle skotské vlády tak Skotsko disponuje jedním z nejlepších finančních bezpečnostních zajištění ze všech zemí na celém světě. V případě, že se přesune Trident, jaderná ponorka Spojeného království, z oblasti řeky Clyde – což by skotští nacionalisté mohli po Spojeném království pravděpodobně vyžadovat – pak by mohl začít průzkum i u západního pobřeží. Ten je v současné době zakázán, a to právě z důvodu konání námořních operací v této oblasti.
Co se týče těžby ropy nezávislým Skotskem, hlavním cílem by bylo napodobit Norsko, tedy investovat alespoň určitou část z vytvořeného bohatství do budoucna. Skotský ministr Alex Salmond slíbil odložit 1 miliardu liber ročně s cílem vytvořit fond, který v průběhu generace akumuluje alespoň 30 miliard liber.
Norský penzijní fond Global nashromáždil více než 500 miliard liber příjmů z těžby ropy a zemního plynu od dob jeho založení v roce 1990. Jedná se o největší světový fond svrchovaného majetku, jež vlastní 1,3 procenta všech kótovaných světových společností na burze. Podle Bjørn Vidar Lerøen, člena asociace norské ropy a zemního plynu, byl s fondem od jeho založení spojen politický konsensus. „Ropa patří lidem, a příjmy z její těžby musí být použity k vytvoření lepší společnosti,“ říká.
Je tu však jedna věc, ve které by samostatné Skotsko nebylo schopno pravděpodobně kopírovat Norsko: norská vláda je vlastníkem 67 procent ropné společnosti Statoil. „Pokusit se znárodnit společnosti by nemělo být politicky možné ať už ve Skotsku nebo ve Velké Británii,“ říká Uisdean Vass, ropný specialista právní firmy Bond Dickinson v Aberdeenu.
Další z překážek se zdá být i klima, alespoň tedy podle enviromentalistů. Podle skotské environmentální skupiny WWF, spotřeba 24 miliard barelů ropy a plynu by mohla vést k uvolnění do atmosféry více než 10 miliard tun oxidu uhličitého – tedy více ne než 120násobek ročních emisí Skotska. Ač se v případě skotských environmentalistů jedná o vysoce úzkoprsý pohled na věc, nemění to nic na faktu, že Skotsko v případě odhlasování nezávislosti čeká mnoho důležitých rozhodnutí v oblasti ropného průmyslu. A bezpochyby nejen tam.
