Značná příjmová nerovnost, kterou můžeme sledovat v řadě světových ekonomik, jako jsou například Spojené státy, Čína nebo Rusko, budí v mnoha lidech dojem nespravedlnosti, a tak stále zůstává vděčným tématem rozostřených společenských či politických debat. Rádi se tímto fenoménem zabývají rovněž ekonomové, kteří jej dávají do souvislosti s řadou dalších negativních ekonomických či společenských jevů, ať už jde o rozsah kriminality, míru sebevražd anebo třeba výskyt duševních nemocí.
Často také bývá analyzována otázka, jaký vliv má příjmová nerovnost na reálný růst ekonomiky. Nicméně různé výzkumy na ní přinášejí odlišné odpovědi. Shekhar Aiyar a Christian Ebeke se tedy rozhodli podívat se na tento vztah trochu z jiného úhlu, a sice skrze mezigenerační mobilitu, která vyjadřuje úroveň rovnosti příležitostí. Jinými slovy jde o to, jak moc jsou vaše vyhlídky na úspěch determinovány tím, zda jste se narodili v bohaté, anebo v chudé rodině.
Chudí vs. bohatí. Nerovnost motivuje ke krádežím i k násilí
Ekonomové rozdělili více než 100 ekonomik do dvou skupin podle toho, zda je zde mezigenerační mobilita, a tedy i rovnost příležitostí, spíše vysoká nebo spíše nízká. Dopad příjmové nerovnosti měřené Gini koeficientem na průměrný reálný růst HDP na hlavu v letech 1970–2015 se přitom v obou skupinách zemí ukázal být rozdílný.
Jak ilustrují grafy níže, zatímco v zemích s vysokou mezigenerační mobilitou se vliv příjmové nerovnosti na ekonomický růst nejeví nijak významný a jednoznačný (horní graf), v případě zemí s nízkou mezigenerační mobilitou byl detekován silně negativní a robustní vztah (dolní obrázek).
To znamená, že zvýšení příjmové nerovnosti působí na růst ekonomiky negativně jen v tom případě, že v zemi nepanují rovné příležitosti. To je tedy v souladu s tezí, která říká, že příjmová nerovnost je jen průvodním jevem toho, že musí existovat motivace v podobě vyšších výdělků pro ty, kteří investují více úsilí do svých ekonomických aktivit nebo podstupují větší riziko.
Zpět ke Kuznetsovi: Kapitalismus vs. nerovnost
Podkladem pro oddělení zemí s vysokou a nízkou mobilitou přitom byla nová Globální databáze o mezigenerační mobilitě (Global Database on Intergenerational Mobility). Tu sestavuje Světová banka, konkrétně pomocí odhadu elasticity příjmu či stupně vzdělání syna v závislosti na příjmu, respektive stupni vzdělání, jeho otce. Čím vyšší je přitom tato elasticita, tím vyšší je provázanost charakteristik otce se synem, a tím nižší je tedy mezigenerační mobilita.
Data také ukazují, že čím vyšší je příjmová nerovnost, tím vyšší je mezigenerační elasticita příjmu. Vyšší příjmová nerovnost je tedy spojena s nižší mezigenerační mobilitou, přičemž pro tento vztah se v ekonomické literatuře vžil název „Gatsbyho křivka“ (The Great Gatsby curve).
To bývá vysvětlováno například tím, že vysoká příjmová nerovnost do značné míry „konzervuje“ společenskou strukturu; rodiče z vyšších tříd mohou svým dětem dopřát lepší vzdělání a zdravotní péči, a případně je i více motivovat k budování kariéry po jejich vzoru, v důsledku čehož pak mají vyšší příjmy než jejich vrstevníci z chudých rodin.