Roztržka mezi premiérem Davidem Cameronem a jeho spojenci o vedení Evropské komise vyvolává nové otázky ohledně budoucnosti Velké Británie v EU. Co by Británii čekalo, kdyby opravdu k odtržení došlo? Nic dobrého, snaží se přesvědčovat nová unijní analýza.
Následky takového odloučení představí tento měsíc komise zřízená Centrem pro evropskou reformu (CER) ve své 92 stránkové analýze, která pravděpodobně euroskeptikům nebude hrát do noty. Dokument argumentuje, že členství Velké Británie v Evropské Unii je pro britskou ekonomiku přínosem. Akcentuje, že po vstupu země do EU obchod se zbožím s ostatními členskými státy EU narostl o 55 procent, generujíc příliv investic. Nadto shledává mnohé z domnělých výhod odloučení ‚klamnými‘.
Hlavní ekonom MMF Oliver Blanchard očekává růst britské ekonomiky v letošním roce o 2,9 procenta, což je nejrychlejší tempo ve skupině G7. Rok poté, co právě MMF podcenil sílu britské ekonomiky a vyzýval vládu k razantním rozpočtovým škrtům, nyní zemi před těmito kontroverzními škrty varuje. Christine Lagarde, generální ředitelka MMF se v „Andrew Marr Show“ na BBC veřejně k chybě přiznala. Prohlásila, že ekonomický výhled pro Británii je nyní „udržitelnější“ vzhledem k investicím popohánějícím spotřebu, a že MMF se „nadále distancuje od výzev k vyššímu zdanění v zemi“.
V Evropské Unii, striktně svázané řadou pravidel, si dokázala Británie udržet druhý nejméně regulovaný výrobní trh mezi vyspělými zeměmi na světě. Stejně tak je na tom úroveň ochrany zaměstnanců, která je jen nepatrně více omezující než v USA či Kanadě a daleko za sebou nechává země jako Francii či Španělsko.
Na druhou stranu některé z nejvíce kontroverzních předpisů EU, jako například směrnice o pracovní době, měly podle analýzy pouze „nepatrný“ efekt na trh práce, zatímco v jiných oblastech, především pak ve finančních regulacích, šla Británie dobrovolně ještě za standardní minima Evropské Unie. Podle zprávy EK by evropské předpisy neměly negativně ovlivňovat výhled britské ekonomiky a myšlenka, že by země po vzdání se svého členství v EU měla více ‚svobody‘, je dle analýzy založena na řadě mylných představ.
CER čerpalo pro svou analýzu z příspěvků 22 osobností, mezi nimiž byli například Sir Nigel Wicks, předseda Asociace britských bankéřů, Lord Monks, bývalý generální tajemník Odborového kongresu, Sir Richard Lambert, bývalý šéf Konfederace britských průmyslových podniků či Lord Mandelson, politik a bývalý komisař Evropské unie.
Ačkoli jsou v Británii některé průzkumy nakloněny v prospěch pokračujícího členství země v EU, euroskeptická politická strana UK Independence téměř zdvojnásobila svůj počet křesel ve volbách do Evropského parlamentu. Matthew Elliott, lídr lobbystické skupiny Businesses for Britain, ale usiluje o cestu opětovného dojednání podmínek členství v EU a vyjednání nové lepší dohody s ní.
Pokud by se Británie rozhodla odtrhnout od EU, naskytovalo by se jí několik možností, jak se „zařídit“. Jedním z nich by byl „švýcarský styl“, tedy ujednání stojící na základě bilaterálních dohod s Evropskou Unií. Mezi další varianty by patřila celní unie, jakou má s EU například Turecko, či přístup Norska – členství v Evropském hospodářském prostoru.
Která verze by byla pro Velkou Británii akceptovatelnou? Zpráva dochází k závěrům, dohoda po vzoru Norska by snížila příspěvek Velké Británie do evropského rozpočtu pouze o 9 procent, zatímco švýcarská dohoda by znamenala úsporu o o 55 procent, ale stále jen snížila britské závazky. Dokument dochází k závěru, že jedinou možností, ze které by Británie mohla těžit, by byla do hloubky projednaná dohoda o volném obchodu s Evropskou Unií a podepsání pokud možno co nejvíce bilaterálních obchodních dohod s nečlenskými státy.
Ani dohoda o volném obchodu by ale stále – dle dokumentu – nenechala Británii s naprostou regulační svobodou. EU by dál kladla požadavky týkající se pravidel trhu práce, ochrany zdraví a bezpečnosti, politiky hospodářské soutěže, výrobkových norem…
