Zatímco o světě jako celku je řada lidí přesvědčena, že to s ním jde z kopce, o sobě samých se většinou domníváme, že se nám v budoucnu povede náramně dobře. V behaviorální ekonomii se tomu říká optimism bias neboli přehnaný optimismus – v porovnání s průměrnou osobou máme sklon věřit, že špatné věci se nám spíše vyhnou a ty dobré nás zase pravděpodobně potkají.
Better than average
Snad nejpřirozenější lidskou tendencí je myslet si, že jsme lepší než ostatní či dokonce nějakým způsobem výjimeční. V psychologii se tomu říká better than average effect či above average effect – v řadě ohledech, ať už jde o krásu, znalosti či schopnosti, se zkrátka domníváme, že jsme „trochu lepší než medián“.
Všichni řidiči patří do lepší poloviny
Pokud si myslíme, že jsme lepší než ostatní, pak není divu, že také máme pocit, že nějaké průměrné statistiky pro nás neplatí. Jak ve svém paperu ukazuje Ola Svenson, pokud se lidí zeptáte, jaké jsou jejich řidičské schopnosti, obvykle se jich zhruba 70-80 % zařadí do poloviny, která řídí lépe či zodpovědněji. Většina však nad mediánem být nemůže, a tak někde musí být chyba.
Může behaviorální ekonomie pomoci v boji s obezitou?
Všichni učitelé učí nejlépe
Přehnaným sebevědomím, v behaviorální ekonomii známým také jako overconfidence bias, však trpí nejen řidiči, ale třeba také akademici. Ve studii Patricie Cross uvedlo přes 90 % vzorku profesorů z univerzity v Nebrasce, že se považují za lepší učitele než většina jejich kolegů, a dvě třetiny se zařadily do nejlepší čtvrtiny. V podobné studii uvedlo 87 % vzorku MBA studentů univerzity ve Stanfordu, že považuje svůj akademický výkon za lepší, než je medián na dané instituci.
Iluze kontroly
Jestliže se lidé domnívají, že jsou v něčem nadprůměrní, pak je logické očekávat, že se jim v tomto ohledu v porovnání s průměrnou osobou povede lépe. Lidé jsou však přehnaně optimističtí i ve věcech, které mohou ovlivnit jen velmi málo či vůbec. Souvisí to s tím, že člověk si přeje mít věci pod kontrolou, a je tak pro něj těžké připustit, že vývoj událostí, které s ním bezprostředně souvisí, může být do značné míry určen prostou náhodou.
Libertariánský paternalismus: Nenásilné řešení lidských neřestí? – Roklen24.cz https://t.co/ojo8Mx3k9p prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/oTSFOEjeyf
— Roklen24.cz (@roklen24) 18. září 2017
Pro příklad lze uvést výzkum Bradleyho Love a jeho kolegů s fanoušky jednotlivých týmů NHL, kteří měli odhadovat, kolik utkání v dané sezóně vybrané týmy vyhrají. V porovnání se skutečnými výsledky fanoušci přeceňovali svůj oblíbený tým a naopak podceňovali ostatní týmy.
Zkreslení sloužící sobě
Přehnaný optimismus má však ještě jedno vysvětlení, a tím je tzv. self-serving bias neboli zkreslení sloužící sobě, což označuje lidskou tendenci interpretovat si informace tak, aby sloužily našim vlastním zájmům či přesvědčením. Albert Hastorf a Hadley Cantril provedli experiment se dvěma skupinami studentů – jednu tvořili studenti Princetonské univerzity, druhou ti z Dartmouthské univerzity. Studenti sledovali fotbalové utkání Princeton vs. Dartmouth, přičemž měli počítat, kolik faulů podle nich hráči jednotlivých týmů udělali. Zatímco studenti z Dartmouthu napočítali zhruba stejně faulů u obou týmů, ti z Princetonu napočítali třikrát víc faulů u Dartmouthu. Přitom se ale dívali na stejný zápas.
Optimism bias ve financích
Přehnaný optimismus má samozřejmě své implikace i pro rozhodování na finančních trzích, přičemž ty nejsou nikterak nevýznamné. Zde se optimism bias projevuje například favorizováním optimističtějších investičních doporučení a trhů, s kterými je investor určitým způsobem spojen; existuje zde tzv. home bias pojmenovávající fenomén, kdy lidé nejraději investují v oblasti, ve které žijí, a to i navzdory výhodnějším podmínkám v jiných oblastech. Poukazuje se také na na celou řadu nesrovnalostí v investorských portfoliích, například na neadekvátní pojistné krytí, nedostatečnou diverzifikaci a nepřiměřenou rizikovost.
