Přesně po 42 dnech od posledního zasedání bankovní rady v loňském roce budou prvního února centrální bankéři rozhodovat o možnosti navýšení úrokových sazeb znovu. Již poměrně dlouho je trh přesvědčen, že ČNB naváže na dvojí zvýšení úroků z druhé poloviny loňského roku a zvedne 2T repo sazbu o 25 bb. na 0,75 procenta. A důvod?
Ve prospěch zvýšení úrokových sazeb mluví především proinflační tlaky přicházející z napjatého trhu práce. Rekordně vysoká míra zaměstnanosti a silná mzdová dynamika, kterou dle odhadů ČNB lze očekávat i v letošním roce, jednoznačně zvyšují tlak na utahování měnových podmínek. V podobné perspektivě, tedy jako proinflační hrozbu, je nutné vnímat i dopady některých fiskálních opatření, jako bylo například zvýšení minimální mzdy.
Z agregovaných dat za druhé a třetí čtvrtletí plyne, že investice v domácí ekonomice rovněž nabraly na tempu a tvorba hrubého fixního kapitálu přispěla k meziročnímu růstu HDP 1,8 a 1,9 procentního bodu v jednotlivých kvartálech. V obou čtvrtletích tak téměř vyrovnaly příspěvek spotřeby domácností. Z agregovaných dat však nelze důvěryhodně rozklíčovat, zda se zvýšená investiční aktivita promítne do zvýšení produktivity. Pokud by, například vinou nedostatku zaměstnanců, firmy investovaly do kapitálu, který zaměstnance „nahrazuje“, pravděpodobně by tak zvýšily produktivitu a ta, jak známo, působí jako protiinflační tlak v ekonomice. Pokud ale převládají investice pouze na dovybavení nových zaměstnanců, pak je nárůst produktivity, a tak i protiinflačních tlaků, nepravděpodobný. Na přesné vyhodnocení dopadu investiční aktivity by bylo potřeba více detailnějších dat.
Samotnou otázkou zůstává vývoj kurzu. Na přelomu týdne koruna posílila až pod hranici 25,30 CZKEUR a doplňuje tak monetární politiku v utahování měnových podmínek. Ve vztahu ke koruně nás v blížící se zprávě o inflaci čekají dvě zajímavé položky. Zástupci bankovní rady několikrát zopakovali, že od začátku února bude ČNB opět zveřejňovat svůj odhad vývoje koruny. Nutno zdůraznit, že zveřejněný kurz je zamýšlen výhradně jako informativní nástroj a ne jako cíl měnové politiky. Zajímavá je samozřejmě otázka, zda se informace o výhledu ČNB promítne do tvorby očekávání trhu a následně do realizace hodnoty kurzu.
Druhý důvod, proč sledovat vyjádření ČNB vzhledem ke kurzu koruny, je pravděpodobné upozadění výrazu „překoupenost”. Z plynulého, klidného a postupného posilování koruny se zdá, že „za rohem už žádný bubák nesedí”. Uvidíme, zda první letošní měnověpolitické zasedání bankovní rady přiblíží pohled centrální banky na hrozbu překoupení koruny.
Je silně nepravděpodobné, že by nová prognóza počítala v letošním roce s jiným scénářem než s dalším posílením koruny k úrovni kolem 25 CZKEUR. Z konkrétních aktivních kroků měnové politiky se pak zpráva o inflaci bude pravděpodobně odkazovat na další dvě možná zvýšení úrokový sazeb v letošním roce s tím, že s rostoucím úrokovým diferenciálem roste pozornost, kterou bude ČNB muset věnovat rozhodnutí ECB při své vlastní měnové politice.
V závěru nutno podotknout, že ze čtvrtečního zasedání bankovní rady se omluvili dva její členové, a to Oldřich Dědek a Mojmír Hampl.
