Přejde Putin od slov k činům? Má cenu věřit v OPEC?

Včerejší slova Vladimira Putina pomohla ropě k novým ročním maximům. Ruský prezident během svého proslovu na energetickém kongresu v Istanbulu světu sdělil, že se Rusko připojí k omezení těžby ropy, na kterém se dohodly členské země OPEC. V návaznosti na to se cena ropy Brent dostala až nad 53 dolarů za barel, WTI pak nad 51 dolarů. Klasická reakce, které jsme svědky pokaždé, když přijde obdobná slovní „intervence“. Teď je potřeba čekat. Přejde Putin, potažmo samotný OPEC, od slov k činům? Možná, ovšem se stabilizací ropného trhu v dohledné době nepočítejte, míní Goldman Sachs.

Vezmeme-li v potaz vývoj předchozích měsíců, nedávná dohoda členů OPEC je něco, v co mnozí ekonomové a analytici už vůbec nevěřili. O to větší údiv přináší fakt, že se ke skupině přidalo Rusko, které se vinou nízkých cen ropy potýká s poměrně zásadním výpadkem příjmů. Korunu pak celé situaci nastavil Putinův apel směrem k dalším producentům černého zlata, kteří by podle něj měli rovněž doplnit řady zemí, jejichž ropná produkce bude zmrazena. Kde, na jaký hodnotách? To zůstává i nadále ve hvězdách.

Analytický tým Goldman Sachs v tomto směru poukazuje na dva nepřehlédnutelné fakty, které mohou veškerá očekávání poměrně rychle zchladit. První věc je ta, že se možné zamrazení těžby bude týkat úrovní, které jsou z historického hlediska dosud nejvyšší. Samotný OPEC momentálně produkuje 33,6 milionů barelů denně, přičemž je dost nepravděpodobné, že by případné omezení těžby kleslo pod hranici 32,5 milionů barelů, tedy pod stále rekordně vysoké číslo. Druhou věcí je skutečnost, že by případné zmrazení bylo v okamžiku vyváženo rostoucí produkcí ve státech jako Libye, Nigérie, Irák a Írán. Tolik omílaná stabilizace ropného trhu, a to již v roce 2017, je tedy pouze a jen čistou spekulací, jejíž základy jsou stále celkem vratké.

„Víra v úspěšnou dohodu o omezení těžby je velmi předčasná, obzvláště pokud vezmete v potaz přetrvávající nejistotu ohledně úrovně ropné nabídky během roku 2017,“ přepisuje server CNBC slova analytického týmu Goldman Sachs. „Sama dohoda by se ve výsledku mohla ukázat jako sebezničující, jakmile by vyšlo najevo, že cíl udržitelných vyšších cen je v podstatě nedosažitelný.“

Stabilita ropného trhu? Pozor na čínskou „divokou kartu“

Skepticismus vládne. Zaměřeno na Saúdskou Arábii a USA

Obdobně skepticky se na celou situaci dívá i Matt Smith, šéf komoditního oddělení ve společnosti ClipperData. Podle něj bude příštích sedm týdnů čekání, než proběhne další sjezd členů OPEC, opravdu dlouhé.

„Do té doby, dokud nebudeme svědky stažení fyzických ropných barelů přímo z trhu či zavedení jasných limitů, se stále jedná pouze a jen o prázdná slova,“ řekl Smitt v rozhovoru pro CNBC. Klíčové bude v tomto směru sledovat Saúdskou Arábii, které stále leží v žaludku zvyšující se produkce ze strany Íránu. „Pokud opravdu dojde na zmrazení těžby či produkce, bude to právě Saúdská Arábie, která bude muset odvést veškerou práci,“ dodal expert.

Další otazník visí nad americkým těžaři, kteří využívají metodu frakování. Intenzivní růst na ropě z posledních měsíců mnohým z nich umožnil „návrat do hry“. Pokud by tento trend pokračoval, například právě díky dohodě OPEC a Ruska, objem americké těžby by stoupl a tím by vykompenzoval výpadek svých konkurentů, je přesvědčen Smitt.

Ne každý s Putinem souhlasí…

Byť se Putin během včerejška vyjádřil poměrně jasně, ne každý s jeho slovy souhlasí. Nejzvučnějším příkladem je ruský ministr energetiky Alexandr Novak. Podle něj si trhy proslov ruského prezidenta vyložily až příliš moc pozitivně. Rusko totiž o zmrazení produkce dosud nikterak nerozhodlo, nýbrž o něm pouze uvažuje.

Mnohem rázněji se pak k celé situaci vyjádřil CEO největší ruské ropné společnosti Rosněfť Igor Sečin. Ten otevřeně řekl, že jeho společnost, která stojí za 40 % celkového ropného výstupu Ruska, nesníží ani nezmrazí svou produkci v rámci možné dohody s OPEC.

„Proč bychom to měli dělat,“ odpověděl Sečin na otázku Reuters ohledně možných změn. Podle něj je nepravděpodobné, že by země jako Saúdská Arábie, Írán či Venezuela jakkoliv osekaly svou těžbu. Do toho navíc vstupují i ceny nad úrovní 50 dolarů, které většinu amerických těžařů opětovně navrátí k ziskům.

Newsletter