Ve Francii patří důchodová reforma k velmi citlivým tématům. V podstatě každý francouzský prezident se důchodovou reformu snažil prosadit. Každá taková snaha narazí na velký odpor zejména levicového spektra voličstva. I přesto, že Francii vládne prezident Macron, kterého bychom mohli označit za progresivního liberálního politika, velká část Francouzů zůstává silně levicová. Problém je, že ve Francii nyní neexistuje silná levicová strana, která by dokázala zvítězit ve většinových volbách. I když nemusíme být příznivci levicového voličského spektra, je jasná jedna věc.
Všechny reformy, které stát nyní provede, půjdou proti důchodcům, současným, budoucím nebo všem. Silné zadlužení západních státu nedovolí podmínky důchodců zlepšit. Spíše naopak.
Odchod v 64 letech a rychlejší přechod 43 odpracovaných let
Jádrem důchodové reformy je zvýšení odchodu věkové hranice do důchodu z 62 let na 64 let. Druhou velkou změnou je rychlejší přechod na podmínku 43 odpracovaných let pro získání plného důchodu. Dříve byla tato hranice 41 let. Už za předchozích vlád se odhlasovalo zvýšení odpracovaných let na 43 let. K této změně mělo docházet postupně. Nyní se tato doba zkrátí. Všechny ročníky od roku 1973 budou muset mít již odpracováno 43 let, aby získaly plný důchod.
Problém odpracovaných let je hodně důležitý, protože studium na vysoké škole se jako odpracovaná doba nepočítá. Jelikož roste tlak na delší studium než tomu bylo v minulosti, je tato podmínka často příčinou nepřiznání plného důchodu i po dosažení odpovídajícího věku. Reforma pak obsahuje desítky dalších pozměňovacích návrhů, které by měly zlepšit situaci nízkopříjmových a invalidních důchodců. Bez toho, abychom vynášeli soudy nad potřebou těchto úprav, jen dokazují, že francouzský sociální systém je značně komplikovaný. Jeho zjednodušení by bylo opravdovou důchodovou reformou.
Zbytečná reforma
Hlavní důvod všech protestů je zbytečnost této reformy. Prvním argumentem je, že již nyní je reálný rok odchodu do důchodu 63,8 let pro získání jeho plné výše. Francouzům chybí odpracované roky, a proto již nyní pracují déle.
Druhým argumentem je oficiální problém udržitelnosti francouzského důchodového systému. Ten prozatím není v nerovnováze, jelikož Francie má na rozdíl od většiny evropských států relativně dobrou demografií. Mezi lety 2006 až 2014 ve Francii počet dětí na jednu ženu osciloval okolo 2. Od 2015 až dodnes se toto číslo pohybuje okolo 1,8 až 1,9 dítěte na ženu. Ve Španělsku nebo Itálii se toto číslo pohybuje na úrovni 1,3 dítěte. Počet dětí na ženu je naprosto klíčový faktor pro všechny modely důchodového pojištění. Navíc jej, narozdíl od ostatních faktorů, lze docela přesně předpovídat.
Právě u předpovědí možného vývoje důchodového systému se názory odborníků liší. Modely operují s parametry jako růst HDP nebo nezaměstnanost. Jenomže v dnešním světě nejsme schopni spolehlivě předpovědět tyto údaje na půl roku dopředu, natož pak odhadovat jaká bude nezaměstnanost ve Francií v roce 2035. Tyto dlouhodobé předpovědi jsou naprosto nepřesné. Dnes se již otevřeně mluví o tom, že umělá inteligence naprosto změní pracovní trh během pěti let. A bylo by velkým překvapením, pokud by se tyto změny v přístupu k práci vyhnuly Západní Evropě.
Argumentů proč nepodporovat důchodovou reformu ve Francií je mnoho. Na závěr uveďme, že i oficiální čísla mluví o tom, že by důchodová reforma měla do roku 2030 ušetřit 13 miliard eur, což představuje 0,4 % francouzského HDP. Skeptické odhady mluví o tom, že celá reforma přinese nakonec úsporu pouhých dvou miliard eur. Z pohledu francouzských státních financí jde o zlomek peněz. Tyto částky vůbec nevysvětlují neústupnost Macrona v jejím prosazování. O co tedy jde?
Udržet si důvěru francouzský věřitelů
Důchodová reforma nezvětší popularitu současné francouzské vlády, spíš naopak. Ani zásadním způsobem nevyřeší francouzský důchodový systém. Takže otázka, proč se tak děje, je nasnadě. Většina protestujících má v této otázce jasno.
Francie musí prosazením důchodové reformy přesvědčit finanční trhy, že v budoucnu budou francouzští politici schopni prosazovat nepopulární opatření, která zajistí, aby Francie byla schopna splácet své dluhy.
Nyní máme konečná čísla za rok 2022. Francie dluží astronomických 3 000 miliard eur. Zadlužení vzhledem k HDP dosáhlo 111,6 %. Nic nenasvědčuje tomu, že Francie bude schopna vyrovnat své veřejné hospodaření. Schodek státního rozpočtu byl v roce 2022 124,9 miliard eur, což přestavuje 4,7 % HDP. Pro rok 2023 vláda počítá se schodkem 5 % HDP. Právě tlak ze strany věřitelů a Evropské unie je hlavním motivem pro důchodovou reformu. Francie tak přichází o svoji formu suverenity.
Za kolik si půjčuje Francie?
Utahování měnové politiky, kterou centrální banky bojují proti inflaci, má za následek zvedání úroků na státních dluhopisech. ECB bude zvedat sazby i nadále, aby porazila inflaci. Právě odhodlání porazit inflaci ECB zabraňuje, aby vedla politiku levných peněz, které by Francii dovolily si půjčovat mnohem levněji. ECB má program, kterým se snaží pomáhat zadluženým zemím. Ale je jasné, že za současných podmínek nemůže zachránit všechny. Úroky tedy rostou.
Za rok se úrok na francouzských desetiletých dluhopisech zvedl z 1,5 % na 2,9 %. To je skoro na dvojnásobek. Ale pořád toto číslo neodpovídá realitě. Německo si v současnosti půjčuje za 2,5 %. Německé státní výdaje a ekonomika jsou přitom v mnohem lepším stavu než ty francouzské. Není tedy logické, aby si Francie půjčovala jen o 0,4 % dráž než Německo.
Francie bude muset v budoucnu provádět další reformy, aby si nadále mohla půjčovat levněji. Mezi největší zahraniční věřitele Francie patří Japonsko, Katar a Saudská Arábie. Co se týče fondů, nejvíc půjčují Francii BlackRock a Vanguard. Tito věřitelé budou chtít čím dál více záruk, tzn. reforem, aby Francií půjčovali i nadále. Z dlouhodobého pohledu tak situace ve Francií stále více připomíná pověstný Papinův hrnec.
Zdroj: Finex.cz
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
