Pravděpodobnost snížení britských sazeb v srpnu klesla z 50 % na 25 %. Libra zpevnila nad 1,3000 GBPUSD. Dolar plošně oslabuje. Proti euru nad 1,0930 a proti koruně pod 23,15.

Proč máme nízké mzdy. V pěti obrazech

Máme nízké mzdy, přitom vykazujeme nejnižší nezaměstnanost v EU. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nám vytýká, že stagnuje produktivita práce, pročež unii nedoháníme. Jak to pasuje dohromady? Popořadě. Často slýcháme, že na mzdy jde u nás příliš malá část toho, co je v ekonomice vytvářeno. Jen v tom to nebude.

Vždyť třeba roku 1987 činila tato část 50,3 procenta (viz Obrázek 1). Loni to bylo jen 33,5 procenta, ale i tak by se do roku 1987 chtěl vracet snad jen stalinista nebo masochista.

Obrázek 1: V roce 1987 šla na mzdy více než polovina vytvořené hodnoty

Soudruzi z KSČ ovšem museli obyvatelstvu zajistit alespoň jakés takés mzdy, jinak by se vzbouřilo.

I tyto směšné mzdy ale z mizerného produktu podniků ukrajovaly velkou část, oněch více než 50 procent. Podniky tak neměly na nutné investice, což jen dále v zakletém kruhu zhoršovalo jejich produkci. Chyběl tuzemský kapitál.

Průmysl má u nás značný význam stále. Jsme nejprůmyslovější zemí EU. Nejde ale příliš o žádný hi-tech průmysl, spíše o „segmenty 20. století“ – auta, stroje, lokomotivy. Montujeme. Podniky musí pochopitelně investovat, jen aby udržely krok. Na mzdy jim pak tolik nezbývá. Pokud bychom měli vyšší podíl hi-tech průmyslu či služeb, bylo by to lepší. Hi-tech segmenty, „segmenty 21. století“, vykazují vyšší přidanou hodnotu, tedy i marže, ve službách není třeba tolik investovat. V obou případech tak zbývá více na mzdy.

Z českých mezd ukusuje i to, že práci tu lidem zhusta dává zahraniční kapitál. Jeho zisky ve formě dividend bujně plynou zpátky za kopečky (viz Obrázek 2). To opět kromě masochistů a stalinistů (kterým to poskytuje kýžený ideologický argument: „Vidíte, to je ten váš kapitalismus, který nás ožebračí!“) vítá málokdo.

Češi drží hubu a krok, roboti tu ostrouhají

Obrázek 2: Jak z Česka mizí kapitál. Mohutně!

Řešení ale nespočívá v návratu kamsi do 50. let, ale v mobilizaci kapitálu. Českého! Objem úvěrů soukromému sektoru, poskytnutý z domácích zdrojů u nás v poměru k HDP, patří v mezinárodním srovnání k těm nízkým. Činí 50 procent (viz Obrázek 3).

Obrázek 3: V mobilizaci domácího kapitálu na tom nejsme nejlépe

Malé a střední podniky se dnes v porovnání s korporacemi dostávají k úvěru obtížněji než před začátkem finanční krize (viz Obrázek 4). Vytýká nám to opět i OECD. Po právu.

Obrázek 4: Rozdíl mezi výší úroků z úvěrů malým a středním podnikům a úroků, jimž čelí velké podniky a korporace, činil v roce 2014 v ČR 1,75 procentního bodu, nejvíce od vypuknutí finanční krize.

Obrázek 5: Nic naši ekonomiku do budoucna „nenakopne“ tolik jako mobilizace kapitálu

Mobilizace kapitálu má potenciál přispět k růstu české ekonomiky čtyři- až pětkrát více než všechny ostatní často zmiňované recepty na podnícení hospodářské expanze, a to včetně zlepšení úrovně vzdělanosti nebo zlepšení výkonu veřejné správy (viz Obrázek 5).

Mobilizujme! Zbavme se silné závislosti na zahraničním kapitálu. Máme už na to.

Newsletter