Neustálá kritika a ideologický souboj. I tak by se dal nazvat vztah, který panuje mezi státem, resp. státními institucemi, a zastánci libertariánství. Není tajemstvím, že ani bývalý texaský kongresman Ron Paul není žádným fanouškem státu, a už vůbec ne amerického Federálního rezervního systému.
Právě Paul je jedním z dlouholetých kritiků činnosti centrální banky, který se nebojí otevřeně hovořit o některých nevyslovených názorech ohledně americké ekonomiky a akciových trhů. Svůj skepticismus potvrdil i při rozhovoru pro CNBC z minulého týdne.
„Po 35 letech obrovského boomu na trhu s dluhopisy, a to mi věřte, už nelze zvrátit historii, stejně jako nelze tisknou peníze do nekonečna. Každá centrální banka má svá omezení, obzvláště pak v možnostech podpory růstu“, řekl bývalý kongresman. „Všechno je pouze klam hospodářského plánování prováděného skrze měnovou politiku. Nemá to nic společného se svobodou, svobodnými trhy ani kapitalismem. Jde pouze o umělý a politický konstrukt, který nás však výsledku dělá silně zranitelné.“
Kde je pravda?
Pro některé je stěžejním argumentem ona „umělost“ a „političnost“. Samotná ideologie, kterou Paul obhajuje, brojí proti státním zásahům a staví na tvrzení, že více státu nikdy nepřinese více dobra. Pokud tedy politika Fedu nepřinesla ekonomice nic dobrého, musí hospodářský chod Spojených států stát na vratkých a uměle vytvořených základech, které jsou zárukou brzkého krachu a recese. Proč se tak ale doposud nestalo?
„Jsem přesvědčen, že Fed stejně jako prezidentská pracovní skupina pro finanční trhy mají natolik velkou pravomoc a efektivitu, že současným trhům prostě nedovolí krachnout,“ řekl Paul. Dle jeho názoru se tak děje například proto, že Fed pravidelně považuje za vhodné provádět přímé intervence na kapitálových trzích, a to především otvíráním dlouhých akciových pozic.
Již v roce 2008 Paul proklamoval, že jakmile se Fed chopí podpůrné akce, „vytvoří to různé druhy ekonomických problémům včetně oslabení dolaru, což ve výsledku americké občany jen ochudí.“ Tehdejší kongresman argumentoval zvýšením peněžní nabídky, které posléze zvedne ceny a oslabí kupní sílu každého dolaru. „Průměrný člověk je tak potichu okraden,“ přepisuje jeho slova server CNBC.
Prozatím se však tato predikce nesplnila. I po třech kolech kvantitativního uvolňování, kdy Fed skupoval vybraná aktiva na otevřeném trhu, je inflace minimální, za to máme co do činění s hrozbou deflace. Dosud se tedy nesplnila slova o tom, jak „v dlouhém období má každý stimul, vycházející ze všech dalších půjček a výdajů, škodlivé následky vyvolávající v podstatě škodlivou prosperitu, která vytváří prosto pro pokles a recesi.“
Skepticismus a promarněná příležitost
Není to však pouze Ron Paul, kdo vyjádřil obavy z politiky Fedu. V září 2014, v souvislosti s činností americké centrální banky, se vyjádřil i tržní stratég Peter Boockvar. Ten tvrdil, že se blížíme ke konci dvouletého medvědího trhu na zlatě, který bude vystřídán mohutným růstem.
Tehdejší cena zlata za unci byla 1370 dolarů, dnes není ani 1200 dolarů. Kde se stala chyba? Boockvar tehdy jednoduše považoval zlato za defenzivní komoditu, která investory ochrání před, dle něj, hrozící inflací. Té jsme se však doposud nedočkali.
Nikdy není správné řídit se pouze tím, co radí jeden člověk. V případě Rona Paula to platí taktéž. Potvrdil to i makroekonom Mark Dow, který kdysi řekl, že „obavy z politiky americké centrální banky vytvořily jednu z největších příležitostí za posledních šest let.“
„Většina investičního publika podcenila dopad Fedu. Téměř každý byl přesvědčen o neúčinnosti tohoto stimulu. Pokud byste ale vsadili na to, že Fed nezpůsobí žádnou inflaci, že neproběhne žádné navýšení úroků, že nebude žádná „Lehman Brothers“ číslo dvě, ani že nízké sazby nenafouknou bublinu, to by byl, a stále je, pořádný obchod,“ zní slova Marka Dowa.
Faktem zůstává, že patent na předpovídání vývoje trhů a ekonomiky nemá nikdo. Ani Ron Paul, ani Mark Dow, ani nikdo další. Představa o tom, že se politika Fedu zvrhne se však, prozatím, nevyplnila, tudíž ten, kdo očekával rázný ekonomický pokles doprovázený silným růstem cen, promeškal jednu z největších akciových rally v historii.
