Díky bohu za rozvojové trhy, jako jsou Čína, Indie a Brazílie. Hlavně díky růstu těchto ekonomik v období 2007-09 se globální ekonomika nedostala do mnohem horší kalamity než té, které jsme byli svědky. Momentální situace na těchto trzích však spíše vypovídá o ekonomickém útlumu. V Indii například, je inflace vyšší než v jakékoli jiné velké zemi, výnosy desetiletých státních dluhopisů se zvýšily na téměř 10 %, rupie ztratila dvě pětiny své hodnoty a růst hrubého domácího produktu se snížil z 9 % na polovinu. Čínská míra růstu je nižší o jednu čtvrtinu a brazilští ekonomové odhadují, že se HDP jejich národa v roce 2014 zvýší o pouhých 1,95 %. Také například ruská ekonomika, čerstvě ovlivněná uvalenými sankcemi, čelí hrozbě recese.
Investoři, kteří v minulých letech spěchali směrem k rozvojovým trhům za účelem ochrany svého kapitálu před potenciálem ekonomické bouře, se v posledním roce horentně stahují pryč, což lze ilustrovat na příkladu loňského léta, kdy individuální investoři „vytáhli“ z rozvojových trhů s dluhopisovými fondy 18 miliard dolarů. Stejnou tendenci lze pozorovat i u velkých institucí. Následkem této aktivity je rapidní pokles ceny aktiv obchodovaných na rozvojových trzích, vysoké PE poměry a nárůst úrokových sazeb.
Je těžké definovat přesný důvod pro obavy investorů vzhledem k tomu, že ekonomické příběhy po celém světě jsou tak rozdílné a investoři vyjadřují podobně široké spektrum obav.
Hlavním problémem se však zdá být strach z možných dopadů plánovaného utahování stimulačního programu amerického Federálního rezervního systému. Kvantitativní uvolňování Fedu (jenž dlouhodobě uměle ponechával úrokové sazby na historicky nízkých hodnotách) v minulých letech podněcovalo proudění kapitálu z rozvinutých trhů do těch rozvojových. Evropská centrální banka (ECB) podobně ponechala úrokové sazby v Evropě na nízké úrovni. Taktéž koná i japonská centrální Bank of Japan. Není tedy překvapením, že vzhledem k měnovému nárůstu z důvodu nízkých úrokových sazeb po celém rozvinutém světě hledali investoři vyšší výnosy nejen ve státních, ale i podnikových dluhopisech v regionech jako je Indonésie a Jižní Afrika.
Momentální situace ale nahrává obavám, že v momentě, kdy Fed skoncuje se svou monetární politikou, globální toky kapitálu budou rychle měnit směr. Mnozí věří, že zatímco Fed bude v letošním roce jemně tlačit na brzdový pedál, peníze budou spěchat zpět do USA za účelem profitu z rostoucích úrokových sazeb. To by mělo vést ke snížení hodnoty měn rozvíjejících se ekonomik – což je svým způsobem přesně opačný trend posledního půl desetiletí.
Odliv kapitálu se skutečně může prokázat jako poškozující pro rozvojové ekonomiky. Pokud si například turecký developer půjčí v dolarech a eurech a lira vůči těmto měnám klesne o 25 procent, developer bude potřebovat mnohem větší obnos lir na pokrytí jak úrokových sazeb, tak i celkového úvěru. Tento scénář, který sám o sobě může vést k bankrotům a nutným restrukturalizacím, se zdá být základem hlavních investorských starostí.
Na druhé straně, je tu dobrá šance (investory často opomíjená), že změna směru kapitálových toků může rozvojovým trhům spíše pomoci, než uškodit. Koneckonců, záplava hotovosti za posledních pět let zvýšila hodnotu měn těchto zemí na vysoké úrovně. V důsledku toho ceny vyvážených produktů, například brazilského cukru a počítačových komponentů z Indie (s nimiž se obchoduje v dolarech nebo eurech) prudce vzrostly. Tento trend negativně působil na konkurenceschopnost výrobců v rozvojovém světě v boji o podíl na trhu s evropskými a americkými výrobci. Návrat k měnám, jejichž hodnota je dána tržních silou, spíše než těžkopádnými zásahy centrálních bank, by namísto negativního účinku mohl být skutečným přínosem pro rozvojové trhy.
Mimo strachu z odlivu zahraničního kapitálu z rozvojových zemí, se mezi přední obavy investorů řadí strach z možnosti zvyšující se inflace v rozvojovém světě. V případě, že se inflace opravdu rapidně zvýší, tak jak někteří předpovídají, budou vlády za účelem ochrany svých měn nuceny výrazně zpřísnit svojí měnovou politiku. To by nejenže mohlo vést k poklesu úvěrů, ale také ke zpomalení růstu.
Opět však platí, že obavy z nebezpečí inflace jsou přehnané. Klesající hodnoty měn by, tak jak tomu bylo u kapitálových toků, zlevnily export rozvojových zemí oproti exportním produktům z USA či EU, což by mělo za následek zlepšení konkurenceschopnosti rozvojových zemí. Jakékoliv zlepšení v konkurenceschopnosti by ve skutečnosti s velkou pravděpodobností převážilo škodu napáchanou vyšší nákladovostí úvěrů.
Co toto všechno tedy znamená?
Jako kontrariánský investor, tedy člověk vyhledávající příležitosti na trzích, které jsou momentálně zatracovány, tvrdím, že nejlepší čas na nákup je v momentě, kdy se všichni k smrti bojí. Přestože převážná část investorského spektra momentálně zaujímá negativní sentiment vůči rozvíjejícím se trhům, osobně v těchto trzích vidím velký potenciál.
Důvodem k tomuto stanovisku jsou nejen již zmiňované makro-ekonomické faktory ovlivňující rozvíjející trhy, ale i skutečnost, že akcie firem působících na rozvojových trzích jsou extrémně levné oproti svým účetním hodnotám. Účetní hodnota je měřítkem majetku společnosti po odečtení veškerých dluhů. Čím nižší jsou poměry ceny akcií vůči jejich účetní hodnotě, tím levnější je akciový trh.
Index MSCI Emerging Markets, zahrnující největší firmy rozvojových trhů, je v současné době obchodován v poměru pod 1,5 své účetní hodnoty, což je nejníže od roku 2007. Výzkum JPMorgan ukázal, že od roku 1995 pokaždé, když se to ocenění dostalo pod hranici 1,5, měl akciový trh tendenci poskytovat dvouciferné procentní výnosy v následujících 12 měsících. K tomu došlo jak v červenci 1996 tak i v listopadu 2002, kdy na rozvojových trzích převládal negativní sentiment a kdy akcie na těchto trzích vzrostly o 27 procent, respektive 30 procent v následujících 12 měsících.
Přestože tedy, jak již bylo řečeno, momentální ocenění panující na rozvojových trzích nenasvědčuje příliš dobrým vyhlídkám, jen málokdy lze využívat momentální sentiment jako vhodný indikátor pro své investice. Co by však na zřetel mělo být bráno, jsou jak makroekonomické tak i mikroekonomické ukazatele, které v tomto momentě nasvědčují podhodnocenosti aktiv rozvojových trhů. Přestože může trvat nějakou chvíli, než investorská komunita dospěje k tomuto uvědomění, v momentě kdy se tak stane, čeká rozvojové trhy strmý nárůst a ty z nás, kteří budeme disponovat aktivy těchto trhů, pravděpodobně pocit určitého zadostiučinění.
