Česká národní banka jednomyslně rozhodla o ponechání sazeb na současných úrovních. Rizika prognózy pak byla vyhodnocena jako mírně protiinflační. Úroky by přitom měly vzrůst nejdříve na konci letošního roku, uvedl guvernér Jiří Rusnok. Zároveň ale přiznal, že debata o načasování dalšího hiku nebyla, jak sám řekl, zcela „jednomyslná“.
Co se týče hodnocení dosavadního vývoje české ekonomiky, prognóza ČNB je zhruba naplňována u většiny složek. Růst HDP je robustní, byť byl odhad centrální banky za 4Q 2017 mírně nižší z titulu pomalejší expanze spotřeby, a měl by nadále pokračovat. Trh práce se vyvíjí v souladu s mimořádně dobrým výkonem ekonomiky, o čemž svědčí například nedostatek volné pracovní síly, který při vysoké poptávce vedl k rekordnímu nárůst počtu volných pracovních míst. Růst mezd pak dále zrychlil, v rámci soukromého sektoru však pomaleji, než ČNB čekala.
Z hlediska inflace sice v únoru došlo ke zpomalení pod inflační cíl, v rámci průběhu roku by se však měla nad tuto hranici opět přehoupnout. Na úroveň 2 % by se pak tempo domácích cen mělo vrátit na začátku příštího roku.
Na základě toho byla rizika prognózy vyhodnocena jako mírně – Rusnok v tomto případě zdůraznil slovo „mírně“ – protiinflační. Jako protiinflační riziko bylo uvedeno rychlejší než očekávané snížení inflace počátkem letošního roku. Protipólem toho, tedy proinflační riziko, je možné pozvolnější posilování kurzu koruny k euru v následujících čtvrtletích ve srovnání s prognózou.
A právě prognóza odhadované trajektorie kurzu dosahuje pro první čtvrtletí 2018 25,40 EURCZK, pro druhé pak již 24,90 EURCZK, což je ve srovnání s aktuálním spotovým kurzem kolem 25,40 za euro relativně výrazné posílení. Během tiskové konference tak padla otázka, co by se stalo, pokud by se realita od očekávání výrazně lišila. A jak by na tuto situaci ČNB zareagovala.
Rusnok odpověděl, že je nejprve potřeba si uvědomit, že centrální banka necílí kurz, tudíž pro ni není zásadním vodítkem. Na druhou stranu, pokud by se od prognózy odchyloval (ve smyslu slabších než očekávaných hodnot), vznikl by prostor pro změnu v uvažování dalšího fázování normalizace měnové politiky, a to prostřednictvím rychlejšího zvyšování sazeb. Rusnok však upozornil, že slabší kurz oproti prognóze by automaticky neznamenal zvýšení sazeb, nýbrž pouze a jen otevření onoho prostoru pro diskuzi o tomto kroku.
Řeč nakonec přišla i na dnešní debatu bankovní rady o trajektorii sazeb. Jak již bylo řečeno v úvodu, ČNB počítá s tím, že k dalšímu hiku dojde nejdříve na konci tohoto roku. Na druhou stranu, bankovní rada se v otázce tohoto načasování prý zcela neshoduje, prozradil Rusnok. Někteří členové v tomto směru akcentovali potřebu přibližování měnové politiky k normálu a rovněž i mírné přehřívání ekonomiky. Oproti nim stál druhý tábor – ten, který nakonec převážil. Podle něj platí, že ČNB cíluje primárně inflaci, která vzhledem k prognóze bude tíhnout k inflačnímu cíli, tudíž v otázce sazeb není potřeba nikam spěchat.
Březnové zasedání tak vyznělo jako holubičí, byť byla přiznána možnost zvýšení sazeb na konci letošního roku, zatímco prognóza počítá s dalším zvyšování až na začátku toho příštího. Důležité je pak připuštění možnosti pomalejšího posilování kurzu oproti prognóze a s tím související prostor pro rychlejší zvyšování sazeb. Právě to je totiž scénář, na který sází velká většina trhu. Koruna by dle odhadů ve druhém čtvrtletí měla sice posilovat, pravděpodobně ale půjde o pomalejší proces, než se kterým počítá prognóza ČNB dosahující průměru 24,90 za euro.
