Rozdíly v platech ve státní sféře a mzdách ve sféře soukromé jsou odjakživa předmětem dlouhých diskusí a debat. Platy ve státní sféře jsou často doplněny různými více i méně štědrými bonusy. Podobně tak mzdy v soukromé sféře. Z mého pohledu je v současné debatě prostor pro otevření debaty o systému a struktuře platů ve státním sektoru.
Častým argumentem proti systému tabulkových platů je vytvoření prostředí, které nemotivuje zaměstnance k maximalizaci produktivity jejich práce. Tabulkové platy se stanovují na základě několika metrik. Jedná se o dosažené vzdělání, odpracovaná léta, typ pracovní pozice apod. Platové tabulky a platové třídy pak plně nereflektují kvalitu pracovního výkonu ani úsilí konkrétního zaměstnance. Zjednodušeně, výkonní a méně výkonní zaměstnanci mohou pobírat stejný základní plat dle tabulek. Taková situace snižuje zaměstnancům motivaci k práci. To je pak častým argumentem v debatách o srovnání efektivity práce ve veřejném a soukromém sektoru.
Takový stav firmy v soukromém sektoru často řeší pohyblivou složkou mzdy v podobě odměn, provizí apod. Prostor pro podobný přístup je i ve veřejném sektoru. Vzrostla by flexibilita odměňování a v ideálním světě by si ti nejvýkonnější zaměstnanci veřejného sektoru přilepšili. Vzrostla by tak motivace zaměstnanců a vzrostla by konkurenceschopnost veřejného sektoru pro špičkové odborníky. Pokud by došlo ke snížení platů ve veřejném sektoru či omezení jejich růstu, pak by z tohoto pohledu dávalo smysl zaměřit se na tabulkovou složku. Pohyblivou složku mzdy a různé příplatky, které motivují zaměstnance k lepším výkonům, naopak posílit. Nebo alespoň nesnižovat.
Jsem si vědom, že nastavení podobného systému odměňování ve veřejném sektoru je velmi náročné. Nemám iluze, že by v některých případech mohla pohyblivá složka místo pracovního výkonu odpovídat spíše odpracovaným létům, sympatiím s vedoucím apod. To, že odměny nejsou a částečně nebudou efektivně rozdělovány, není argument proti zvýšení podílu pohyblivé složky na platech ve veřejném sektoru. Naopak se jedná o argument ve prospěch vyšší transparentnosti v odměňování zaměstnanců veřejného sektoru. Vyšší transparentnost v odměňování by bránila situacím, jako je dobře známý případ, kdy dva náměstci bývalé ministryně financí za ANO obdrželi odměny v řádu vysokých stovek tisíc. Údajně pak za práci o víkendu.
Zároveň rozumím, že nastavení odměn na základě výkonů pracovníků ve veřejném sektoru je mimořádně komplikované a často neexistuje jedna správná metrika. Shodneme se na tom, že nechceme nastavit odměny pracovníků na finančním úřadě na základě počtu identifikovaných chyb v daňovém přiznání. Stejně tak zřejmě nechceme navyšovat odměňování strážníků městské policie na základě objemu vybraných pokut nebo státní zástupce na základě počtu lidí odsouzených do vězení. Že je těžké nastavit výkonnostní metriky odměňování pracovníků veřejného sektoru neznamená, že bychom neměli bonusy používat.
Při debatě o snížení objemu výdajů na platy státních zaměstnanců by proto měly argumenty výše zaznít. Ponechání pohyblivé složky mzdy a její případné rozšíření v dalších letech by mohlo pomoci s růstem efektivity práce ve veřejném sektoru. Preferoval bych proto, aby úsporná opatření mířila spíše na tabulkové základy a nechala zaměstnancům veřejného sektoru prostor pro zvýšení platu skrze nadstandardní pracovní výkony.
Zdroj: Bloomberg, Reuters
