Akciové trhy se v poslední době pohybují jako na houpačce. Vše začalo strachem z možného odchodu Řecka z eurozóny a pokračovalo obavou z propadu čínských trhů, která byla následována evidentním zpomalením druhé největší ekonomiky světa. Poté se ke slovu dostala americká centrální banka, jež doslova zbořila veškerá očekávání ohledně navýšení úrokových sazeb. Všechny tyto události se podepsaly na většině světových akciových trhů. Jak moc ale tento vývoj souvisí s reálnou ekonomikou?
Dá se negativní vývoj akcií ztotožnit s blížícím se ekonomickým zpomalením, či přímo s recesí? Na tuto otázku se zaměřil hlavní ekonom Deutsche Bank, Torsten Slok. Ve svém posledním dopise klientům se rozhodl analyzovat souvislost amerických akcií a reálné ekonomiky, aby tak ukázal, že tyto dvě oblasti jsou jako jablka a hrušky. Společně sice „fungují“ v rámci jednoho prostředí, avšak nelze ztotožňovat jedno s druhým.
Jak předpovědět krizi? Mrkněte na dluhopisy – Roklen24.cz https://t.co/QI5uMbKYiT prostřednictvím uživatele @roklen24 #yieldcurve #crisis
— Roklen24 (@roklen24) 20. Říjen 2015
Jedním z důvodů, proč nelze akcie považovat za to samé, co reálnou ekonomiku, je fakt, že velká většina firem tvořících domácí akciový trh se angažuje v zahraničí. Toto tvrzení dokázala již dříve banka JP Morgan, která se zaměřila na to, jak velký podíl výnosů akciového trhu má svůj původ v domácí ekonomice.
Ukázalo se, že v jednotlivých zemích se tento ukazatel silně liší. „Napříč vyspělými ekonomikami se podíl výnosů akciového trhu majících původ v domácí ekonomice silně liší, od 75 % v Japonsku až po 28 % ve Velké Británii,“ přepisuje server Business Insider slova studie JP Morgan. „Obecně platí, že společnosti vyspělých zemí tíhnou směrem k dalším rychle rostoucím vyspělým ekonomikám, aby tak navýšily svoje tržby, někdy až o 75 bazických bodů,“ stojí dále v analýze.
V případě amerického trhu používá Slok k odlišení akciového trhu od reálné ekonomiky podíl americké zaměstnanosti v případě sektoru služeb a zpracovatelského průmyslu a poté podíl obou sledovaných segmentů na indexu S&P500 (viz graf č.1).
„Klíčový rozdíl mezi indexem S&P500 a americkým HDP je ten, že většina zisků sledovaného benchmarku pochází ze zpracovatelského sektoru, jehož podíl na zaměstnanosti však dosahuje „pouze“ 14 %,“ vysvětlil ekonom. „Hlavními propadovými fundamenty akciových trhů jsou dnes levná ropa a silný dolar. Avšak v případě reálné ekonomiky jde i o možné motory růstu. Proto jsme taky svědky recese firemních zisků a ne té ekonomické,“ dodal.
Dalším aspektem je i zahraniční expozice. Většina firem obsažených v indexu S&P500 vydělává převážně v zahraničí, obzvláště v Evropě a Číně. Právě to je jeden z důvodů, proč byly výsledky za třetí čtvrtletí v naprosté většině horší než očekávání.
Stratég #Citi: Svět padne příští rok do další #recese – Roklen24.cz http://t.co/uk1EgLjIs1 @roklen24 #ChinaMeltDown #recession #economy
— Roklen24 (@roklen24) 14. Říjen 2015
A co efekt „přelévání“?
Velkou otázkou v tomto srovnání zůstává, zda je možné, že se horší výkon výrobních a energetických firem může „přelít“ i do sektoru služeb. Dle Sloka k tomu prozatím nedochází. Své tvrzení dokazuje srovnáním indexu nákupních manažerů zpracovatelského sektoru a služeb (viz graf č.2), kde je patrné, že druhému sledovanému se daří mnohem lépe.
Do karet službám hraje i již zmiňovaná levná ropa. Dle hlavního ekonoma Deutsche Bank je tento fundament, který dále podporuje aktivitu spotřebitelů, hlavním důvodem, proč je teď zbytečné se obávat jakékoliv ekonomické recese.
Recese je tu. Ne ta, kterou čekáte – Roklen24.cz http://t.co/CNlaYaymYB prostřednictvím @roklen24 #recession #earnings #WallStreet #EPS #USA
— Roklen24 (@roklen24) 16. Říjen 2015
