Krátké korunové sazby klesly. Koruna oslabila nad 25,40 za euro a nad 23,40 za dolar. Dolar proti euru zpevnil pod 1,0850. Americká výnosová křivky se napřimuje.

Základní faktor, který umožní přežít krizi

Zdroj: DepositPhotos

Pandemie COVID-19 se stala pro evropské výrobce z petrochemického odvětví obrovskou výzvou. Nejbližší budoucnost je stále poněkud nejistá. Nicméně jak základy odvětví, tak i jeho hlavní trendy jsou neměnné, obzvláště pokud jde o otázku udržitelného vývoje nebo ochrany životního prostředí.

Budoucnost petrochemického průmyslu tvoří globální megatrendy, z nichž nejdůležitější se týkají demografie, změn klimatu a ochrany životního prostředí. Pandemie COVID-19 tyto trendy nezměnila a nezmění ani budoucnost petrochemického průmyslu. Lidé potřebují materiály vyráběné trvale udržitelným způsobem. Výzkumy vlivu na životní prostředí a klima ukazují, že materiály vyráběné petrochemickým průmyslem mají převahu nad jinými, ale pod jednou, obecně platnou podmínkou – po využití materiál nevyhodíme do koše, ale recyklujeme ho pro výrobu jako sekundární surovinu.

Krize vedla k hlubokému poklesu poptávky po petrochemických materiálech a jejich derivátech. Ale rozsah tohoto jevu nebyl stejný ve všech odvětvích koncových odběratelů.

Petrochemické suroviny jsou tak rozšířené, že neexistuje odvětví, které by je ve své výrobě nevyužívalo. Proto rozsah petrochemické výroby v krátkém období silně kopíruje HDP. Pokles poptávky vyvolaný pandemií COVID-19 se nedotkl rovnoměrně celého hospodářství. Nejvíc utrpěla doprava, což vidíme v situaci automobilového a leteckého průmyslu.

Záhy to bylo patrné v poklesu spotřeby petrochemických výrobků, který nejvýrazněji pocítily úzce specializované výrobní firmy, ale je jen otázkou času, kdy se to odrazí na celkovém trhu. Vysoký pokles poptávky způsobený COVID-19 není trvalý, protože ve většině případů je to odložená poptávka, nikoli ztracená. Podniky a spotřebitelé se nevzdali jednou provždy nákupu aut nebo cestování letadlem. Znovu si je začnou kupovat a létat a období kumulované odložené poptávky způsobí návrat konjunktury pro petrochemické společnosti. Ale než k tomu dojde, obtížná situace, s jakou se nyní potýkáme, může vést ke změnám struktury evropského petrochemického odvětví v důsledku prodeje a fúzí firem.

Než dojde k oživení poptávky, některé petrochemické společnosti, které se potýkají s finančními potížemi, se mohou rozhodnout prodat část svých aktiv. Firmy v lepší situaci je budou ochotné koupit především proto, že následkem odložené poptávky je odložení investic, což vede k dočasným výpadkům nabídky a zvýšení atraktivnosti výrobních aktiv. Takže existují dvě možné reakce na změnu poptávky spojené s COVIDem. Někteří budou usilovat o diverzifikaci výrobního portfolia a tím i rizika. Jiní se budou soustředit pouze na svou základní činnost a posilovat svou finanční situaci prostřednictvím dezinvestic. Bez ohledu na zvolenou cestu je základním faktorem, který umožní přežití krize, integrace výroby.

Petrochemické odvětví je cyklické, přestože v průměru tento průmysl roste rychleji než zbytek ekonomiky. Společnosti mohou snižovat svou citlivost vůči konjunkturálnímu cyklu přizpůsobením sortimentu měnícím se potřebám trhu. V dlouhém období spotřeba petrochemických výrobků roste rychleji než HDP, protože díky svým vlastnostem nahrazují jiné materiály. Hospodářské cykly se nedají eliminovat a doba provozu petrochemických instalací se počítá na desítky let. Nelze je přizpůsobit konjunkturálnímu cyklu. Je možné a dokonce nutné přizpůsobit nabídku koncových výrobků potřebám odběratelů.

Společnosti mohou zavádět zlepšení v celém petrochemickém řetězci, zkracovat vzdálenost ke koncovému odběrateli a zvyšovat elasticitu a rozsah použití svých výrobků, mj. umožněním jejich recyklace. Petrochemický průmyslu pomalu začíná fungovat podle modelu „výrobek jako služba“ a „materiál jako služba“. Má to zásadní význam z hlediska kontroly petrochemických výrobků v celém výrobním řetězci a je nezbytnou podmínkou pro existenci hospodářství se zavřeným oběhem.

Globální megatrendy, nikoli krize COVID-19, rozhodnou o způsobu tvorby výrobních portfolií v petrochemických společnostech, ačkoli potenciál pro diverzifikaci není neomezený. Svět potřebuje materiály a uhlovodíky se výborně hodí k jejich výrobě, proto se petrochemické odvětví bude dál rozvíjet a vstupovat do jednotlivých odvětví, jako např. stavitelství, s nabídkou nových materiálů. Vstup na vyšší úrovně výrobního řetězce je nutný a výhodný. Není však možné, aby celé odvětví přešlo na výrobu výrobků s nejvyšší přidanou hodnotou. Někdo musí vyrábět základní petrochemické suroviny. I zde je místo pro hluboké technologické změny. Tendence vede k univerzálnosti a přizpůsobení se recyklaci.

Otázky životního prostředí nepředstavují smrtelnou hrozbu pro petrochemické odvětví vzhledem k povaze vyráběných výrobků. Navíc může sehrát klíčovou roli v procesu transformace hospodářství směrem k trvale udržitelnému vývoji a uzavřenému oběhu díky stále inovativnějším a pokročilejším výrobkům.

Problémem je rostoucí počet lidí, kterým je potřeba zajistit základní životní potřeby. Je to spojené s nárůstem poptávky po různých materiálech, které je potřeba z něčeho vyrobit. Ropa, která nebude využita pro dopravu, se k tomu výborně hodí, protože je jí dostatek. Navíc materiály, které se z ní vyrobí, mají široký rozsah využití, jak stávajících, tak i úplně nových. Změnu klimatu ovlivňují v menší míře než jiné materiály. Prostě je potřeba soustředit se na inovace, které odpovídajíc koncepci hospodářství s uzavřeným oběhem. Což je pro petrochemické odvětví výzva, stejně jako pro jiná průmyslová odvětví, která se zabývají výrobou materiálů.

Jedním z dopadů pandemie na evropské petrochemické odvětví bude pravděpodobně důraz na místní výrobu. Dočasné zastavení ekonomiky poukázalo na slabost některých dodávkových řetězců v petrochemii a odhalilo závislost regionu na dovozu určitých základních surovin.

Myslím, že model organizace výroby „just in time“ bude doplněný modelem „pro všechny případy“, který zvýší atraktivnost blízkého umístění výrobních aktiv. To představuje obrovskou šanci pro petrochemický průmysl v Evropě. PKN ORLEN to dělá zvýšením výroby výrobků, u nichž je náš region čistým dovozcem, což představuje základní předpoklad našeho Programu rozvoje petrochemie. Naším cílem je zajistit odběratelům pohodlnou spolupráci se spolehlivým, místním a regionálním dodavatelem petrochemických surovin. Naše investice budou představovat základní kámen pro rozvoj chemického průmyslu v Polsku a celé střední a východní Evropě.

Teď odvětví také lépe pochopilo význam blízkých a důvěryhodných vztahů s odběrateli a udržení silné finanční a logistické pozice pro udržení dodavatelských řetězců. Přesvědčili jsme se, že někdy je kvalita dodavatele stejně důležitá jako cena zboží. V době pandemie se ukázalo, že spolehlivost a dobrá finanční situace jsou klíčové pro plynulé fungování řady firem. Pandemie odhalila, že role distribuční a skladovací infrastruktury je mnohem důležitější, než se dříve předpokládalo a že bychom měli investovat do strategických logistických aktiv.

Umělé hmoty budou i nadále hrát v Evropě klíčovou roli, také s ohledem na všestranné využití a možnost přizpůsobení individuálním potřebám. Myslím si, že Evropa by neměla přistupovat k umělým hmotám dogmaticky a považovat je za vtělení zla. Naše civilizace je postavená na umělých hmotách, protože to je nejlepší materiál, jaký známe. Elasticita jejich použití byla motorem pro rozvoj petrochemie. Ale jejich dlouhá životnost ve spojení s lineárním modelem výroby (vyrob, prodej, použij a vyhoď) vedla k plastové katastrofě. Řešením problému není vzdát se umělých hmot, ale jejich výroba v uzavřeném cyklu, v rámci cirkulárního hospodářství.

 

Newsletter