Zrušme povinnou školní docházku a migrantům otevřme hranice

Ken Schooland je jedním z nejprodávanějších ekonomů současnosti. A možná i všech dob. Jeho bestseller Podivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla byla přeložena do 53 světových jazyků a ukazovala krásy svobodného světa i v nesvobodných zemích milionům lidí. Chválili ji i nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman nebo Steve Forbes. Dnes Ken Schooland učí na univerzitě na Havaji a kdykoliv může, letí přednášet po světě. Díky tomu zavítal i do pražské Paralelní Polis. Tentokrát vyprávět o migraci.

Do jakého jazyka byla naposledy přeložena Vaše kniha Podivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla?

Právě tento týden vyšla v Afghánistánu v jazyce Darí. Počkejte, ukážu vám obálku na telefonu. Nebo je to vůbec bezpečné tady na Hackers Congresu v Paralelní Polis otevírat telefon? Jeden můj přítel mi říkal, že bych to raději neměl dělat.

(rozhovor se uskutečnil během Hackers Congress v Paralelní Polis 4. října) 

Za to ručit nemůžu. Ale chodí tu lidi, co si zakrývají i obličej.

Všiml jsem si. Úžasné.

Pamatujete si, že kniha vyšla v roce 1999 i v češtině?

Velmi dobře! Tuším, že to byl osmý jazyk, ve kterém vyšla. Na Slovensku mají dokonce tři vydání.

To bychom měli asi udělat i u nás, když je vyprodaná.

Mně stačí, že máte epilog knihy „Filozofie svobody“ přeložený jako video do češtiny.

Proč si myslíte, že je ta kniha tak úspěšná?

Myslím, že je to konečně nějaké přátelské seznámení s myšlenkami svobody. Není to jen ekonomie, ale také filozofie a vlastnická práva. A navíc je to krátké, dokonce velmi krátké. Psal jsem to jako komentáře do rozhlasu a každý měl jen minutu a půl. Lidé mají rádi satiru a krátké kapitoly. Myslím, že lidé se rádi smějí.

Nebo někomu smějí.

Existuje knížka, která se jmenuje Hammer and Tickle (volně česky jako Vtip a kladivo“, pozn. aut.), která popisuje podhoubí vtipů za sovětského Ruska. Jedna z věcí, kterou tyrani opravdu nenávidí, je když se jim lidé smějí.

Dnes je to celá kultura memů na sociálních sítích.

Ano! Znovu to ožilo.

Asi řeknete, že všechny, ale který překlad je pro vás nejzajímavější?

Perština, Írán. Opravdu mě překvapilo, že překlad prošel skrze cenzory, kteří se na to podívali a řekli, že je to jenom humorná kniha, takže může vyjít.

Kdy to bylo?

Zhruba dvacet let zpátky. Dokonce i v Číně se zastavilo třetí vydání, ale v Íránu ne.

Všude tam se Vám daří vzdělávat i ty nejmladší.

Já si upřímně nemyslím, že současná povinná školní docházka dává smysl. Děti se učí poslušnosti vůdcům, poslouchání rozkazů a dalším dovednostem, které bychom se jako dospělí učit nechtěli. Domnívám se, že děti motivují k učení z velké části ty samé věci, které motivují nás dospělé.

Jsme na kongresu, který má v názvu „opt-out“, tedy vyvázání ze systému. Povinnou školní docházku asi nezrušíte. Jaká je tedy alternativa?

Homeschooling, i když ještě nedávno byl nelegální. To hnutí roste.

I u nás.

A je to dobře!

Ne všechno se dá ale „učit“. Vy sám šíříte rád filozofii svobody. To není nic, co by se dalo učit tak, jak jsme zvyklí, ale je to něco, o čem chcete lidi přesvědčovat.

Já bych rád řekl, že toho docílím psaním knih, ale knihy dnes čte jen málo lidí. Proto třeba Slováci zkoušeli divadelní hru. V Africe nebo v Kazachstánu zkoušeli muzikál. Lidé mají rádi vizuální vjemy. Možná i to mé video na YouTube mělo větší dopad než samotná kniha.

Jedno z témat, které jste si vybral k šíření, je imigrace. To bylo vždy Vaše téma?

Ano, už dlouhá léta. Enormně oceňuji lidi, kteří jsou ochotni obětovat úplně všechno a vydat se na nebezpečnou cestu kvůli tomu, aby zlepšili život sobě a svým dětem. Víte, spousta lidí v historii Evropy skončila v plynových komorách jen kvůli tomu, že je někdo nepustil ven přes hranice. Hranice totiž nebrání jen směrem dovnitř, ale i směrem ven. A zodpovědní za jejich smrt nejsou jen ti, kteří obsluhovali plyn, ale i ti, kteří nepustili tyto lidi ven ze země. Emigrace je „opt-out“ strategie číslo jedna.

Proč se lidi bojí migrace? I uvnitř klasicky-liberálního hnutí se lidé přou.

Já vím. A je to pro mě tak obtížné pochopit. Pro mě je to tak trochu lakmusový papírek, jestli člověk je skutečný obhájce svobody nebo u něj převládne strach. Nevadí jim noví členové společnosti, když jsou to jejich vlastní děti, ale vadí jim lidé, kteří jsou jiní. Z jiného prostředí. Možná jsem trochu zaujatý, protože jsem si sám vzal ženu z Číny, u které mě fascinoval její příběh. Pokud má migrant sílu riskovat vlastní život, tak oceňuji tu odvahu, i když vím, že se často setkám s nepřátelským přijetím.

Někteří obhajují omezování migrace kvůli existenci sociálního systému. Dle nich bychom měli nejprve zrušit sociální stát a až potom můžeme otevírat hranice. Jak na to reagujete?

No, a to se stane kdy? Nikdy. Pokud si tohle myslíte, potom máte všechnu sílu napnout k odstranění sociálního státu, a ne k odstranění svobody. Pokud bychom uznali tuhle logiku, tak by nikdo neměl mít možnost mít děti, dokud máme sociální stát. Ostatně, v Číně to zkusili. A bylo to odporné. Jen si představte, jak sledujete každý měsíc ženský cyklus, aby se případně potratilo dítě, pokud už jedno měli. A když chtěli chlapce, tak zabili dívku. A tak dál.

Zajímavé je, že dnes roste hnutí proti tomu, abychom měli děti.

Což je paradoxní, protože v posledním století jsme zbohatli a všude na světě klesalo množství dětí, které máme.

Ještě se musím zeptat, jak víme, že výnosy z migrace převáží náklady? Spočítal to někdo? Jak to můžeme vědět?

Nemůžeme. Ale nikdy bych o tom takhle nepřemýšlel. Hlavní je, že je to morální. Pokud vám zloděj vezme peněženku a dá peníze deseti chudákům, potom určitě výnosy převýšily náklady, ale zloděj je pořád zlodějem. A nesmíme umožnit zlodějům, aby kradli. Analýza výnosů a nákladů nesmí být důležitější než morální hodnoty.

Já věřím, že drtivá většina morálně správného jednání je zároveň výhodná ve srovnání výnosů a nákladů. Je to i tady?

Nepochybně.