engage2016.com

Expert na energetiku: Česko se musí změnit!


18:45 • 26. listopadu 2014

ČEZ bude menší, méně významný, ale stále důležitý. Změní strategii, díky podílu v distribuci ale má šanci nahradit budoucí výpadek centrální výroby elektřiny. Jasnou budoucností energetiky je decentralizace, vynucená zdola spotřebitelem. Klasické zdroje ustoupí slunci, větru, kogeneraci a úschově elektřiny. Její realita je blíž, než si myslíme, říká v exkluzívním rozhovoru pro Roklen24 expert na energetiku Michal Šnobr. Proč není 66% podíl ve Slovenských elektrárnách z rukou Enel prodatelný? Jak dlouho vyžije Česko z „majstrštychu“ Temelína? Kdy poběží naše domácnosti na baterky? Proč česká energetika nemůže ignorovat zlom v Německu? Co vznikne na troskách dotacemi, garancemi, kapacitními platbami a dalšími zásahy zdeformovaného trhu? Čtěte…

R24: Jak se díváte na současné dění v energetice? Z dlouho stabilního odvětví je sektor plný změn, nestability, zatížený nízkými cenami elektřiny, otazníkem nad trhem povolenek, změn strategií. S novou koncepcí přišel ČEZ: co nejvyšší efektivita klasických zdrojů, akvizice i řešení pro energetickou soběstačnost.

Jasnou budoucností elektroenergetiky je decentralizace. To znamená přiblížení výroby elektřiny místu její spotřeby. Tento proces čerpá a bude čerpat sílu ze zvyšující se poptávky po soběstačnosti a vidině dlouhodobějších úspor ze strany všech kategorií spotřebitelů.

Decentrální energetika je a bude více „sexy“ zvláště ve spojení s rozvojem obnovitelných zdrojů a levnější cenou.  Poptávka bude o to silnější, o co více byli spotřebitelé v minulosti vláčeni zájmy velké energetiky. Přínosem budou nižší ztráty při přenosu elektřiny. Nutností investice do distribuční soustavy. Výzvou sladění variabilní výroby elektřiny ze slunce a větru s fluktuující poptávkou.

R24: Takže podle Vás místo zlomku Temelína malá domácí elektrárna?

Nejde o náhodný proces a jeho motorem jsou změny motivované „zdola“ – spotřebitelem. Jsou podpořené zásadním pokrokem technologií a klesajícími cenami OZE, rozvojem a postupným zlevňováním konceptů skladování elektřiny i významným rozšířením možností uplatnění mikrokogenerací na plyn. Dnes jsou řešením už i pro rodinné domy.

S rozvojem decentralizace v energetice budou mít politici a státní úředníci na vývoj v elektroenergetice stále menší vliv. Dnes ještě dokáží přicházejícím změnám efektivně překážet, zdržovat, situaci komplikovat a navyšovat tak uměle rizika tohoto procesu. V delším horizontu rychlému rozvoji decentralizace energetiky už ale nezabrání. 

R24: Jenže souběžně s Vámi popsaným scénářem se bavíme o dostavbě Temelína, Dukovan, modernizaci uhelných zdrojů, levném uhlí ze Spojených států v evropských elektrárnách.

Investiční cyklus klasických konvenčních zdrojů, který „tvaroval“ elektroenergetiku Evropy posledních čtyřicet let, ale končí.  Většina uhelných a jaderných elektráren vybudovaných v Evropě v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého století, mnohdy i dříve, nyní dožívá. Část z nich bude obnovena, ano, probíhají retrofity uhelných elektráren, části z nich ještě bude prodloužena životnost, například u elektrárny Dukovany. Některé zdroje budou nahrazeny, příkladem je uhelná elektrárna Ledvice. Část z nich dožila a další mají před sebou životnost jen několik následujících let.  Zainvestovány budou i zcela nové elektrárny, v ČR je příkladem paroplynová elektrárna Počerady.

V elektroenergetice bude Česko ještě dlouho žít z „majstrštychu“, kterým se stalo dokončení jaderné elektrárny Temelín v roce 2002 za z dnešního pohledu těžko uvěřitelných 100 miliard korun, i když dodnes vlastně česká energetika tento výkon nevyužívá a kompletně elektřinu odpovídající výrobě v Temelíně každoročně exportuje.

R24: Co je podle Vás „dlouho“?

Velké centrální elektrárny nemohou z energetiky zmizet hned a ani rychle. Ještě desetiletí budou hrát klíčovou roli. Nicméně jejich podíl na pomyslném koláči pokrytí poptávky po elektřině bude postupně klesat. V některých zemích rychleji, jinde pomaleji. O část koláče připraví velké energetiky úspory, požadavky na vyšší energetickou účinnost, pokračovat v tomto procesu bude rozvoj decentralizace, který bude zrychlovat. Z pohledu velkých energetik na tom nic nezmění ani možný růst spotřeby elektřiny, například ve spojení s očekávaným rozvojem elektromobility.

Rozvoj OZE, zejména solární a větrné elektrárny, charakterizuje pokračující pokles investičních nákladů. To znamená rychlý pokles výrobních cen elektřiny plus zkracování investičního cyklu. Výsledek začíná být vůči ceně elektřiny z nově postavených klasických elektráren silně konkurenční.  Cena solárních panelů za posledních pět let klesla na čtvrtinu proti ceně roku 2009. Elektřina z on shore větrných elektráren je už plně konkurenční nyní.

R24: V českých podmínkách je vedle solárních zdrojů rozjetá kogenerace

Ano. Plně využívá kombinovanou výrobu tepla a elektřiny a díky tomu se její účinnost posouvá až na 96 %. I dnes už existují řešení pro rodinné domy a snižují tak odběr centrální energetice. Právě na tom je postaven ekonomický princip decentralizace: vlastní výroba nahradí, jinak řečeno ušetří, odběr elektřiny z distribuční sítě. Co je důležité, výroba z decentrálních zdrojů tedy nestojí ekonomicky proti ceně silové elektřiny z klasických elektráren, ale konečné ceně elektřiny včetně ceny distribuce, přenosu, příplatků za OZE. 

R24: Na co obnovitelné zdroje elektřiny jasně narážejí, je skladování elektřiny

Reálné koncepty jsou blíže, než si myslíme. Pro uskladnění menšího objemu elektřiny a na kratší dobu to budou Li-ion baterie uplatnitelné především v domácnostech, rodinných domech a pro rozvoj elektromobility. Zlom se všeobecně čeká díky technologickým pokrokům a výrazným investicím do vývoje již kolem roku 2020. Až to bude vycházet … tempo decentralizace zrychlí. S baterií a solární elektřinou se soběstačnost rodinných domů může zvednout ze současných 30 až 35 procent někam k 65 až 70 procentům.

R24: To jsou malé odběry. Co velké? Zásobníky?

Pro skladování velkého množství elektřiny a to i na delší období se jeví velmi nadějně například německou vládní agenturou DENA napříč průmyslovými sektory podporovaný koncept power2gas. Jde o skladování elektřiny ve formě „syntetického“ plynu, vyrobeného elektrolýzou vody. První power2gas stanice v Německu již stojí. Největší německé automobilky projekt podporují jako zdroj paliva pro rozvoj CNG automobilů, jejichž podíl významně roste již nyní, velké energetiky pak jako „storage“ koncept. Ten se ale může v budoucnu dotknout také rafinérského a petrochemického průmyslu a změnit přístup k biopalivům.

Tyto změny technologie musí následovat zlom v přístupu k tvorbě cen za elektřinu. Liberalizace trhu v prostoru staré elektroenergetiky je podle mne definitivně mrtvou cestou.  Nový systém vznikne na troskách dotacemi, garancemi, kapacitními platbami a dalšími zásahy zdeformovaného trhu. Šancí pro velké energetiky jsou investice do distribuční soustavy a přímý přístup ke spotřebitelům. Mluvit o tom podrobně budu i na prosincové CFO Outlook konferenci.

R24: Český trh s elektřinou jednoznačně následuje německou burzu. Energetická koncepce stojí, a nová bezesporu také stát bude, na jádru. Německý obrat, rozdmýchaný Fukušimou 2011, nenásleduje…

Jenže Česko nemá na výběr a musí následovat německou energetickou koncepci. Němci prostě jsou lídrem revolučních změn v elektroenergetice. S nadsázkou je Česko z pohledu elektroenergetiky „jen“ další spolkovou zemí Německa. Částečně si za to můžeme sami. Jsme otevřený a vysoce exportní trh, závislý na cenotvorbě Německa. Částečně je tato závislost daná geografickou polohou ČR a Německa, ale rozvoj čistě české energetické koncepce bez ohledu na vývoj té německé je slepou uličkou!

R24: Nemáme ale o dost jiné podmínky, než Německo?

Postoj MPO k jaderné strategii, která má zásadně ovlivnit energetickou koncepci ČR, je pro ČR katastrofou. Další a další verze jen opakují jediné řešení. Stavbu velkých jaderných zdrojů. Mění se jen „omáčka“ zdůvodňující tuto zdánlivou nutnost. V tajném dokumentu, ze kterého čerpá Petr Holub pro ECHO24 je dle tohoto zdroje doslova napsáno: „Doporučuje se, aby vláda uznala kritický stav na trhu s elektřinou a s ohledem na potřebu nových kapacit vytvořila podmínky pro návratnost nové výstavby.“ Novou výstavbou mají být čtyři nové bloky v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany.  Jak se dá nazvat například stav polské elektroenergetiky, pokud je v ČR kritický stav?

R24: Co je kritický stav?

Český trh není v krizi. Česko exportuje každoročně okolo 18 TWh elektřiny, více než vyrobí JE Temelín. Aktuálně dokončuje plnou obnovu flotily hnědouhelných elektráren za téměř 250 miliard korun, v rezervě má zcela novou paroplynovou elektrárnu o výkonu 840 MW a v posledních pěti letech nám v ČR navýšením výkonu všech jaderných bloků na Dukovanech a Temelíně vyrostla zbrusu nová jaderná elektrárna o výkonu téměř 450 MW. Česko je nyní zabezpečené minimálně do roku 2035. Vláda ČR by se měla rozhlédnout po Evropě.

R24: Evropská energetická koncepce nevypadá jako zrovna oslnivý dokument…

Ano, koncept jednotného evropského trhu, společné energetické politiky je v kritickém stavu, ne  český trh. Rostou rizika v dříve tak dlouhodobě stabilním sektoru a tak jsou všichni kromě spotřebitelů vyjukaní. Dost možná je to ale „krize“ převlečená za počátek „revoluce“.  Destrukce tržního prostředí, nefunkční trh s povolenkami, atd. Tímto směrem by vláda ČR měla napnout veškeré síly a situaci řešit. Hledat příčiny nesouladu evropské energetické politiky, sledovat pokrok a vnímat revoluci, taženou sousedním Německem. Snažit se ovlivnit politiku EU. Izolovaný přenos „evropské krize“ elektroenergetiky do ČR nemůže být řešen individuální strategií ČR a už vůbec ne jen  rozvojem časově, technologicky a finančně nejnáročnější investice v elektroenergetice, tedy rozvojem jaderné energetiky. Patříme mezi menší země EU a nemůžeme si dovolit nejvyšší rizika bez souladu s EU. 

R24: Jádro ale současnou strategií je. Uvažovaným vzorem jeho dalšího rozvoje je britská nebo i maďarská cesta…

Modifikovaně po Česku. Shňme si to. Britská cesta je Hinkley o výkonu 3200 MW. Garance ceny elektřiny ve výši 115 EUR/MWh na 35 let od zahájení výroby plus inflace od roku 2013 plus garance úvěrů (10 miliard liber) do výše 65 procent celé investice (16 miliard liber). Zbylých 6 miliard liber poskytnou čínské společnosti CNNC a CGNPG.

Fajn, EK ale při schválení tohoto konceptu jasně řekla, že nemůže jít o precedens využitelný v celé EU. Zdůvodnění je jednoduché. Britové prokázali, že jsou i v energetice "ostrovem", který má minimální propojení na kontinent a dokáží importovat jen maximálně desetinu své spotřeby. Kromě toho řeší v blízké budoucnosti zásadní problém s nedostatkem kapacit po odstavení starých uhelných a jaderných elektráren v relativně krátkém časovém horizontu.

R24: Takže britská cesta pro ČR nepřichází v úvahu – podle Vašeho názoru?

Můj názor je ten, že britská cesta nedává ČR žádné záruky, že by EK tento koncept schválila i pro „německý“ trh, kam ČR a Slovensko patří a kde nabídka převyšuje poptávku. Také bilance ČR je přesně opačná a zůstane v této pozici ještě hodně dlouho. 

R24: Maďarsko?

I tato cesta může být pro ČR slepou uličkou. Bavíme se o financování elektrárny Paks o výkonu 2400 MW. Investorem je státní společnost MVM, která se mimo jiné zajímá i o Slovenské elektrárny. 10 miliard eur poskytne ruský stát a za půjčku ručí Maďarsko. 3 miliardy eur dá přímo maďarský stát. Úrok z půjčky platí Maďarsko již letos, splátky až od okamžiku dokončení elektrárny. Plánovaný termín je rok 2026. 

Nikde se nezmiňuje, že Maďarsko s tímto obchodem obešlo schvalovací procesy EU i díky výjimce, kterou si ohledně jaderných bloků vyjednalo při vstupu do EU. ČR si ale nic takového nedojednala. 

R24: Takže NE a NE? 

Není to striktní NE. Jen jde o velmi dlouhý časový horizont a zbytek trhu zrychluje k významným změnám. Zpět. Oba modely mají stejný závěr. V rámci toho britského návratnost projektu skrze garanci ceny zajistí spotřebitelé. V Maďarském případě, návratnost úvěru ruské strany zajistí maďarský daňový poplatník. Ve finále je to prašť jako uhoď. Nakonec obdobně to dopadne i na Slovensku. Slovenská vláda v minulých dnech opět po roce schválila navýšení rozpočtu dostavby JE Mochovce (940 MW). Tentokrát se rozpočet navýšil z 3,8 miliardy na 4,6 miliardy eur. Evidentně ale nešlo o poslední navýšení. Původní rozpočet byl 2,2 miliardy eur. Podobný proces postupného navyšování ceny vidíme v přímém přenosu nejen u jaderné elektrárny Mochovce, ale i u projektu Flamanville ve Francii a Olkiluito ve Finsku. Tam se původní rozpočty 3,3 miliardy eur za 1600 MW ke dnešku navýšily k 8,5 miliardy eur a už se diskutuje o dalším navýšení. Ukazuje se, že 1kW instalovaného výkonu jaderné elektrárny velmi pravděpodobně nepůjde v Evropě postavit pod 5500 EUR/kW instalovaného výkonu. Hinkley C, na které dostala britská vláda posvěcení garancí ceny elektřiny od Evropské komise, dokonce pracuje s rozpočtem, odpovídajícím 6000 EUR/kW.  Maďaři pro možné nové bloky v Paksu "zatím" počítají s cenou okolo 5200 EUR/kW.  Pro dostavbu JE Mochovce platí, že pokud by se podařilo udržet rozpočet na úrovni 5 miliard eur, tedy 5300 EUR/kW, byl by to úspěch. Zdá se, že cena nových bloků ve Finsku a Francii se spíše přiblíží té britské ceně tedy 6000 EUR/kW.

R24: ČEZ oficiálně potvrdil zájem o většinu ve Slovenských elektrárnách a jako podmínku opakovaně vyřkl jasno kolem dostavby Mochovců

U Slovenských elektráren (SE) vidím zásadní problém v dluhu. Už nyní dosahuje čisté zadlužení téměř čtyř miliard eur. Pokud SE dokončí jadernou elektrárnu Mochovce, její čistý dluh se navýší na nejméně 5,5 miliardy eur, ale spíše i o něco výše. EBITDA společnosti díky německým cenám elektřiny ale mezi roky 2013 a 2015 poklesne ze 700 milionů na necelých 400 milionů eur. Za takovéhoto stavu není vyloučené, že se poměr čistého dluhu k EBITDA vyšplhá až na neuvěřitelný více než 12násobek. Jen poznamenávám, že ČEZ má tento poměr na 2,3násobku a Enel, který 66% podíl v SE prodává z důvodu vysokého dluhu, má tento poměr na 3 násobku. SE jsou s dostavbou JE Mochovce odsouzené k nějaké formě pomoci státu. Situace nakonec dle mého soudu dospěje blízko maďarskému či britskému modelu. Zaplatí to spotřebitel či daňový poplatník. Výše popsaný stav je i podstatou toho, že aktuálně není 66% podíl v SE čistě z rukou Enel prodatelný! Prodej je jasně podmíněn nějakou asistencí slovenské vlády.

R24: Bavíme se o vysoké nákladnosti jádra. Máme ale vedle něj reálné jiné alternativy? Kde?

Jádro je možností, alternativy ale jsou. Zástupci vlády nemohou „jen“ jezdit do Bruselu schvalovat cíle EU a doma se tvářit, že Německo přechytračíme. Němci investují to technologického rozvoje nových konceptů v elektroenergetice obrovské peníze, o správnosti své volby již nepochybují, jsou deset let před ČR.  V horizontu deseti let, až začnou odpadat nejdražší dotace na OZE z počátku jejich rozvoje, se Německu otevře prostor pro vytlačení „špinavé“ uhelné energetiky. Dost možná to bude konec epizody jejich současného boomu, který se otevřel se stále nefunkčním trhem CO2 povolenek a klesajícími cenami uhlí. OZE, baterie a další koncepty skladování elektřiny plus rozvoj plynových kogenerací  a malých a mikrokogenerací zdola změní trh. Česko musí změnit přístup!

Paleta možností se otevírá, nikoli uzavírá k jedinému řešení – stavbě velkých jaderných bloků. Reálné jsou do budoucna i menší jaderné zdroje nebo jaderné elektrárny nové generace. Změnit se musí i ČEZ. Musí se připravit na novou dobu. Bude menší, méně významný, ale stále důležitý. Trhu „odevzdaný“ spotřebitel se stane sofistikovaný. Tomu bude muset ČEZ v budoucnu nucen přizpůsobit svou strategii a přístup. Díky podílu v distribuci má ale ČEZ šanci „nahradit“ budoucí výpadek spojený s centrální výrobou elektřiny.

 

Michal Šnobr

Od roku 1998 působí Michal Šnobr jako externí poradce finanční skupiny J&T v oblasti energetiky, které se intenzivně věnuje posledních deset let. Je aktivním investorem, minoritním akcionářem ČEZ a dlouhodobě se podílí na významných obchodech skupiny J&T nejen v oblasti energetiky. Michal Šnobr má více než dvacet let zkušeností na kapitálovém trhu, na kterém působí od druhé vlny kuponové privatizace. Byl spoluzakladatelem úspěšné makléřské společnosti AKRO Capital. Dnes se kromě energetiky věnuje také vlastnímu podnikání v oblasti cestovního ruchu, správě a investicím do nemovitostí včetně vlastní developerské činnosti, zemědělství a také výrobě kontejnerových staveb. Je spoluzakladatelem a významným donátorem Nadace člověk člověku, která podporuje projekty v oblasti výchovy, vzdělávání, sportu, zdravotní péče a využití volného času dětí a mládeže, zároveň poskytuje pomoc i handicapovaným a sociálně znevýhodněným lidem. Michal Šnobr je absolventem ČVUT Praha, oboru Ekonomika řízení stavebnictví.

Michal Šnobr vystoupí v diskusním panelu k energetice na prosincové CFO Outlook konferenci pro CEO, CFO, majitele firem i management. Zásadním změnám předchází chaos. Jsme na prahu "revoluce" v energetice? Co uvolnilo stavidlo roky tak "stabilního" sektoru? Technologický pokrok ve výrobě ale i distribuci a skladování elektřiny, zdola (spotřebiteli) tlačená decentralizace. Jak se změní energetiku v následující dekádě? Jak bude vypadat evropská a česká energetika po roce 2030? Mohou v energetice Češi ignorovat vývoj v Německu? 4. prosince 2014 v Holiday Inn v Praze.

Napsat autorovi RSS

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na finanční trhy, bankovnictví a hospodářskou politiku. Specializoval se na analýzu dat z ekonomiky finančními trhy. Při studiích nejprve spoluutvářel zpravodajství z finančních trhů v rámci Hospodářských novin. Několik let vedl public relations a propagaci v oblasti vládní podpory tuzemského exportu. Následně zodpovídal za Business Development v přední tuzemské poradenské skupině. Věnoval se vlastním projektům v oblasti PR. Pět let se podílel na chodu a rozvoji investičního portálu Patria.cz, kde zodpovídal zejména za zpravodajství z finančních trhů. Od května roku 2014 se podílí na startu finanční skupiny Roklen Fin. Je šéfredaktorem ekonomického a investičního portálu Roklen24.cz.

Přejít na diskusi

Top zprávy




Diskuze k článku
comments powered by Disqus