Sektorová daň na banky a jiné sektory? Zavedení daně na jakékoliv odvětví nevnímám jako dobrý nápad. Rozumím snaze o konsolidaci rozpočtu a hledání dodatečných daňových příjmů. Lze ale jistě najít efektivnější cestu.
Inspiraci můžeme hledat například v návrzích NERVu, které ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány. Případně lze vést s bankovními domy dialog ohledně příslibu pomoci s financováním velkých investičních projektů našeho státu, např. v souvislosti s modernizací energetického sektoru či dopravní infrastruktury. Dalším návrhem může být zrušení podpory stavebního spoření a daňového zvýhodnění hypoték. Dopad na rozpočet by byl pozitivní, zrušení daňových výjimek by navíc šlo prodat jako krok pravicové vlády.
Vedle bankovních domů by se sektorová bankovní daň dotkla samotných klientů. Samozřejmě i v tomto případě platí jev daňové incidence, který hovoří o tom, kdo skutečně zaplatí zavedenou daň. Ve většině případů dochází k tomu, že zdaněný subjekt je schopen část daňové zátěže přenést na zákazníky. To platí i v případě bank a jejich klientů.
Nelze předpokládat, že vše zůstane ve vztahu ke klientům při starém v momentě zavedení. Vyšší daňové zatížení bank by ceteris paribus podle všeho vedlo k růstu cen a poplatků za využívání bankovních služeb, k růstu úrokových sazeb na úvěrech, poklesu úrokových sazeb u spořících produktů a k nákladovým škrtům, které by se mohly projevit i v samotné kvalitě poskytovaných služeb zákazníkům.
Když se podíváme na dopady bankovní sektorové daně v Polsku, vidíme řadu očekávaných závěrů. Vláda vybrala dodatečné daňové příjmy, banky nesou část vzniklé daňové zátěže stejně jako jejich klienti. Je zajímavé pozorovat, že výpadek v příjmech některé banky kompenzují zvyšováním rizika. Příkladem může být schvalování o něco rizikovějších úvěrů, což může být z pohledu stability v dobách krize zásadním problémem. Podezření je také na omezení výdajů na výzkum, vývoj a rozvoj kvality služeb pro koncové zákazníky.
Zdroj: NERV, Bloomberg, Reuters
