Vyřazené fotovoltaické panely obsahují nejen sklo a plasty, ale i cenné suroviny jako křemík a vzácné kovy. Přesto je však čeká stejný osud jako ostatní složky – skončí nadrcené v betonu. Český startup MOZEK s.r.o. se rozhodl to změnit. Díky podpoře z evropského programu Up2Circ vyvíjí technologii, která dokáže panely šetrně rozebrat a vrátit materiály zpět do výroby.
Za projektem stojí Matěj Houdek, který má s fotovoltaikou bohaté zkušenosti – každý rok instaluje tisíce panelů. Právě proto ho otázka jejich budoucí likvidace nenechává chladným. „Místo destrukce jsme hledali způsob, jak materiály co nejšetrněji oddělit a znovu využít,“ vysvětluje Houdek. I proto založil startup MOZEK, který teď chystá stavbu prvních recyklačních linek. Jak funguje jeho technologie? Proč se rozhodl pro účast v programu Up2Circ? Přečtěte si rozhovor s Matějem Houdkem.
Proč se vlastně doteď solární panely likvidovaly rozdrcením? Ani prvky v nich obsažené nemotivovaly k šetrnějšímu způsobu likvidace?
Protože panely jsou slepené z více vrstev, které nejdou jednoduše oddělit. Rozdrcení je levné, rychlé a administrativně snadné, a dlouho to stačilo, aby se splnily evropské předpisy. Navíc objem vyřazených panelů byl až donedávna relativně malý, takže nebyl velký tlak na vyspělejší technologie. Problém je, že čistě mechanické drcení vytváří směs materiálů, která se pak hůř prodává dál.
Vyřazené panely obsahují užitečné materiály. Co s nimi pak děláte? Jak funguje „sekundární trh“ s těmito materiály?
Hliníkové rámy a měděné vodiče se posílají do hutí. Většinu panelu tvoří sklo – po zpracování z něj vznikne čistá frakce, která se dobře prodává dál, ale vždy záleží na kvalitě zpracování, tedy čistotě skla. Pokud je dostatečně čisté, může se vrátit i do výroby plochého skla.
U křemíku a stříbra spolupracujeme se specializovanými recyklačními firmami v Evropě, které je dokážou získat zpět ve vysoké kvalitě.
Jsou materiály zachráněné ze solárních panelů nějak znehodnoceny? K čemu se pak používají?
Při běžném drcení se materiály často znehodnotí, protože vznikne směs plná nečistot. Naše metoda ale dává čistší výsledek – sklo bez pojiv a sazí, oddělitelný křemík a kovové vodiče. Díky tomu mají vyšší čistotu a tím i hodnotu a zejména širší možnosti opětovného využití.
Jak funguje vámi testovaná technologie termální oxidace?
Nejprve je potřeba oddělit rám a krabičky s kabely, takzvané junction boxy. Samotný panel se pak dá na pásový podavač a projde pecí, kde se na vzduchu krátce zahřeje. Při zhruba 600 °C a deseti minutách shoří všechny organické vrstvy, aniž by zůstaly významné saze. Následuje mechanické třídění – pomocí sít a vzduchu se oddělí jednotlivé materiály. Součástí je i filtrace jemného prachu. Varianty s rozpouštědly nebo pyrolýzou jsme testovali, ale v praxi se neosvědčily.
Dokážete kvantifikovat snížení vypouštěných emisí, když panely projdou termální oxidací namísto rozdrcením?
Přesné číslo záleží na tom, jak se využije odpadní teplo z procesu a jaký je zdroj energie. Pokud je poblíž teplárna nebo horkovod, dá se emise výrazně snížit. Studie ukazují, že při recyklaci stříbra a křemíku se dá ušetřit zhruba tuna CO₂ na každou tunu recyklovaných panelů oproti běžným scénářům. Výsledek se ale liší podle energetického mixu a dopravy – proto zvažujeme a vyvíjíme i mobilní linky v kontejnerech, které šetří logistiku a zvyšují výnos materiálů.
Jak dlouho trvalo vyladění vaší technologie? Co byla největší překážka?
Začali jsme v roce 2024 přípravou a nastavením cílů. Pak následovalo zhruba půl roku testování v programu Up2Circ ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze. Za tuto příležitost spolupráce jsme nesmírně vděční. Nejtěžší bylo zajistit, aby proces spolehlivě fungoval u různých typů panelů. Měřením jsme nakonec potvrdili, že 600 °C po deseti minutách je optimální, a navrhli jsme i systém třídění a filtrace. Nutno podotknout, že toto není KPI, se kterým bychom byli spokojeni, a tak se dále snažíme posunout vývoj a zkracovat čas a snižovat potenciální náklady až do milníku, který je pro náš projekt zásadní, tedy recyklovat panel v rámci kolektivního systému za 0Kč. Toto KPI je náš cíl.
Jak bude fungovat váš byznys model? Kdo budou vaši zákazníci?
Hlavní příjmy čekáme z poplatků za recyklaci v rámci systému rozšířené odpovědnosti výrobců, doplněné o prodej získaných materiálů jako hliník, měď nebo sklo. U cennějších prvků, jako je stříbro a křemík, spolupracujeme s partnery. Naši zákazníci budou kolektivní systémy, výrobci, dovozci i vlastníci solárních zařízení. V Česku se to vše řídí platnou legislativou a už fungujícími kolektivními systémy, například ASEKOL nebo RESolar.
Příští rok chcete spustit stacionární a mobilní recyklační linky. Kolik jich budete provozovat?
V roce 2026 plánujeme spustit 1 stacionární linku v ČR a 1 mobilní jednotku pro demontáže/předúpravu u klientů. Dlouhodobě cílíme na škálování ke 20 000 t/rok.
Na které trhy se chcete zaměřit?
Chceme začít v Česku, na Slovensku a v Polsku. Velký potenciál ale vidíme hlavně v Německu a Rakousku, kde se brzy začne vyřazovat velké množství panelů. Na to pak navážou i další sousední státy.
Nahrává stávající regulace vašemu byznys modelu? Nebo by stálo za to, českou a unijní legislativu nějak pozměnit?
Současná legislativa nám nebrání a díky povinnostem v rámci systému rozšířené odpovědnosti vytváří i stabilní trh pro recyklaci, což je pro nás klíčové. Do budoucna bychom ale uvítali větší důraz na výrobce a dovozce na ekologický design solárních produktů. To by umožnilo snadnější zpracování, nižší energetickou náročnost a lepší kvalitu získaných materiálů.
Proč jste se rozhodli zapojit do projektu Up2Circ?
Potřebovali jsme rychle ověřit naše domněnky a směr přímým výzkumem, včetně testování v prostředí, limitně se blížícímu realitě, s jasným reportingem. Up2Circ nám dal 6 měsíců a pokryl náklady na ověřovací fázi – výsledky a know-how zůstávají u nás.
Co podle vás brzdí širší prosazení cirkulární ekonomiky u nás?
Hlavní problém je, že nové suroviny jsou často levnější než recyklované. K tomu se přidává složitá logistika, roztříštěný sběr a nejasnosti kolem některých kolektivních systémů. U solárních panelů je navíc překážkou různorodost materiálů a zpracování a chybějící standardy, které by umožnily vracet solární sklo zpět do výroby. A nedůvěru v celý systém bohužel posílily i kauzy z minulosti.
Jakou radu byste dal začínajícím podnikatelům, kteří chtějí vstoupit do zelených technologií?
Pokud netíhnete nadšením k obnovitelným zdrojům energie, pak bych s veškerou úctou poradil podnikat v jiném oboru (směje se 😊). Sám jsem v oboru řadu let jako majitel společnosti SIS RENEWABLES, odkud plyne idea „co si navaříš, to sníš“, tedy ty desítky tisíc panelů, které jsme již nainstalovali na střechy po celé ČR, přeci nemůžou po konci své životnosti zůstat jako příměs do stavebního materiálu?!
Nicméně obor obnovitelných zdrojů energie a cirkulární ekonomika s tím spojená je komplikovaný a nestabilní, zákony a regulace se tvoří vedle běžícího developmentu a jejich implementace je komplikovaná, mnohdy až kontroverzní. Děláme vše pro to, abychom společně s kolegy z trhu z OZE stabilizovali trh a nabyli zpět důvěru investorů a veřejnosti, která je nyní nízká.
