Český fintech sektor v posledních letech prokazuje, že patří mezi klíčové hráče domácí digitální ekonomiky. Firmy v oboru generují vysokou přidanou hodnotu, nabízejí nadprůměrné mzdy a zaměstnávají tisíce lidí včetně talentů ze zahraničí. Roční přínos tohoto segmentu pro veřejné rozpočty dosahuje 3,6 miliardy korun, přičemž větší část tvoří odvody na sociální a zdravotní pojištění. Výrazně nadprůměrný je i mzdový multiplikátor – tedy schopnost sektoru vytvářet kvalifikovaná a dobře placená pracovní místa. Zároveň jde o oblast, která je úzce propojena s vývojem technologií a IT, což z ní činí přirozeného tahouna inovací. Vyplývá to ze studie, kterou pro Českou fintechovou asociaci a společnost Visa zpracovali autoři z Metropolitní univerzity Praha (MUP) a Centra ekonomických a tržních analýz (CETA).
Studie mapující výkonnost sektoru se opírá o kombinaci dotazníkových šetření, účetních dat i odhadů založených na průměrech z příbuzných odvětví. „Fintech má významný ekonomický i symbolický potenciál. Jeho další rozvoj ale závisí i na přístupu veřejné správy,“ řekl v rozhovoru pro server Roklen24 jeden z autorů studie, ekonom z CETA Aleš Rod. Dodává, že větší předvídatelnost regulace a rychlejší reakce státu jsou pro udržení růstu zásadní. Bez nich hrozí, že fintech firmy s globálními ambicemi budou své klíčové aktivity přesouvat jinam.
Jaký metodický rámec jste použili pro výpočet hrubé přidané hodnoty a jak jste řešili dostupnost účetních dat u malých a středních fintechů?
Opírali jsme se o kombinaci dat z dotazníků, veřejně dostupných účetních výkazů a sektorových průměrů. U menších firem, kde účetní data nejsou plně k dispozici, jsme použili adekvátní metodu beroucí v potaz mzdy a produktivitu v příbuzných odvětvích.
Ve studii uvádíte nadprůměrné mzdy a vysoký podíl náhrad. Dá se říci, že fintech je z hlediska mzdových multiplikátorů jedním z nejefektivnějších sektorů?
Fintech se rozhodně řadí mezi sektory, které mají nadprůměrný mzdový efekt. Není to jediné odvětví s takovou charakteristikou, ale určitě patří mezi nejvýznamnější tahouny, pokud jde o kvalifikovaná pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou. To je důležité vnímat v kontextu zjednodušených porovnání s jinými sektory, třeba při prostém porovnání počtu zaměstnanců.
Zaujalo nás číslo 3,6 miliardy korun ročně pro veřejné rozpočty. Kolik z toho připadá na přímé daně a kolik na odvody? A jak by se mohla daňová struktura změnit, pokud by fintech ještě dále rostl?
Větší část představují sociální a zdravotní odvody, menší část přímé daně. Pokud sektor poroste, porostou logicky obě složky – a časem bude hrát větší roli i daň z příjmu právnických osob díky rostoucím ziskům firem. Samozřejmě ideální by bylo, pokud by se rostoucí fintech přetavil v IPO či reinvestice exitujících founderů. To je ekosystém, který pak dokáže vybudovat pilíř ekonomiky i s jednotkami superúspěšných firem, a je dosažitelný.
Index důvěry je poměrně vysoký, ale index podpory podstatně nižší. V čem podle vás veřejný sektor nejvíce zaostává, pokud jde o podporu fintechu v Česku?
Chybí především větší předvídatelnost a jasnost regulace. Firmy by ocenily rychlejší a srozumitelnější procesy, stejně jako aktivnější dialog mezi státem a inovativními firmami. Díky činnosti České fintechové asociace, České startupové asociace nebo Czech Founders se to postupně mění a to je skvělé.
Vnímáte u českých fintechů zásadní rozdíly ve strategii mezi těmi, které cílí na lokální trh, a těmi s globálními ambicemi? A promítá se to do struktury zaměstnanců či investičních plánů?
Ano, rozdíl je patrný. Firmy s globálními ambicemi více investují do produktového vývoje a compliance, zatímco ty lokální se soustředí spíše na zákaznický servis a rychlou expanzi doma. A těch firem s evropskými a globálními ambicemi je hodně. Což je pozitivní.
Více než 1600 zaměstnanců ve fintechu jsou cizinci. Co to podle vás říká o konkurenceschopnosti českého pracovního trhu v oblasti digitální ekonomiky?
Ukazuje to, že český trh je pro zahraniční talenty atraktivní, ale zároveň odhaluje napjatou situaci v dostupnosti domácí kvalifikované pracovní síly.
Studie ukazuje silné napojení na IT a vývoj. V jakých technologických oblastech vidíte největší potenciál růstu – např. embedded finance, AI, či blockchain?
Největší potenciál je dnes v umělé inteligenci a automatizaci, dále v embedded finance – tedy ve finančních službách integrovaných přímo do digitálních platforem. Blockchain má své místo, ale spíše v užších oblastech.
Jaké klíčové doporučení byste na základě výstupů studie adresoval regulatorním institucím, pokud má český fintech udržet a posílit svou mezinárodní pozici?
Především zajistit jasná a předvídatelná pravidla, otevřený dialog s firmami a rychlejší implementaci evropské legislativy. A k tomu vytvořit prostředí, které usnadní nábor talentů a podporu investic. A pro startupový ekosystém obecně je naprosto zásadní podpořit větší dostupnost rizikového kapitálu a jeho rychlejší cirkulaci.
Aleš Rod je výkonným ředitelem v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA) a členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Působí ve správní radě Anglo-American University (AAU). Doktorát v oboru Ekonomická teorie získal na Vysoké škole ekonomické v Praze. Jeho výzkumný zájem se týká ekonomie regulace s aplikacemi v energetice a odpadovém hospodářství, veřejných financích a bankovnictví. V současnosti konzultuje projekty pro veřejný i soukromý sektor v ČR i v zahraničí, investuje, podniká a pomáhá neziskovému sektoru v projektu Neviditelní.
