Žádný diktát z Bruselu, ale bytostně česká přísnost

,
11:18 • 2. prosince 2019

Tagy: ČR, Evropská unie, právo, AML, zákony, Ministerstvo financí

České finanční instituce jsou ze zákona povinny provádět řadu opatření, aby zabránily možnému praní špinavých peněz. Tato povinnost se dle české úpravy nevztahuje pouze na banky a instituce, které provádí platební transakce, ale také na fintechové společnosti, které reálně žádné transakce neprovádějí. Ministerstvo financí a FAÚ viní unijní úpravu. Je nám však tato povinnost opravdu striktně diktována Evropskou Unií z Bruselu nebo si za tuto právní úpravu můžeme sami? Zeptali jsme se přímo u Evropské komise a v dalších státech EU.

Banky a další subjekty, které při své činnosti poskytují svým klientům platební služby (například poskytování úvěrů, převody peněžních prostředků), jsou povinné postupovat tak, aby při těchto činnostech nedocházelo k praní špinavých peněz. Přikazuje jim to zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon). Především se jedná o povinnost přísněji identifikovat a kontrolovat své klienty nebo hodnotit každou provedenou transakci, zda neobsahuje znaky podezřelého obchodu, a to i v případě, že se jedná o zanedbatelnou částku.

Tato povinnost se tedy vztahuje nejen na banky, ale také na řadu fintechových start-upů pohybujících se v oblasti platebních služeb. Těch na českém trhu stále přibývá. Takovým start-upem je například společnost Spendee. Ta poskytuje svým klientům prostřednictvím mobilní aplikace možnost napojit jejich bankovní účty a dát jim tak komplexní náhled na jimi uskutečněné transakce a tím jim napomáhá i k lepšímu spravování jejich osobních financí angl. account information service – zkráceně AIS). Sama společnost Spendee však peníze svých klientů nepřevádí, nedrží je u sebe ani s nimi neprovádí jiné podobné operace, to zůstává stále doménou bank.

Vzniká tak otázka, proč má pro takové subjekty platit srovnatelná úprava jako pro banky, pokud z logiky věci nedává rozumný smysl. Je to jako chtít po výrobcích monitorů, aby kontrovali závadnost obsahu internetových stránek, které si uživatel jejich monitoru zobrazí.

Finanční analytický úřad (FAÚ) a Ministerstvo financí (MF) však tento názor nesdílí. Dle jejich opakovaných tvrzení se musí AML zákon na všechny společnosti poskytující platební služby vztahovat v plném rozsahu bez výjimky, včetně subjektů poskytujících pouze omezené platební služby. Je groteskní domnívat se, že osoba provozující nekalou činnost si bude účty, skrz které pere či chce prát špinavé peníze nebo financovat teroristickou činnost, připojovat do aplikace třetí strany určené na správu osobních financí a kategorizaci transakcí.

Kromě povinnosti monitorovat transakce uživatelů za účelem odhalování nekalých činností, musí subjekty jako Spendee trvat na tom, aby uživatelé před poskytnutím služby zdlouhavě vyplňovali osobní údaje, což zahraniční subjekty po svých uživatelích často vyžadovat nemusí. S chystanou novelou AML zákona dále hrozí, že tuzemské subjekty budou po uživatelích navíc ještě muset postupovat vždy cestou nahrání průkazu totožnosti, což jen nadále znevýhodní postavení tuzemských subjektů vůči zahraniční konkurenci. Uživatel má tedy k dispozici řadu aplikací z jiných zemí EU, kde podobné úkony činit nemusí.

Tato povinnost dle mínění FAÚ a MF vychází přímo z právní úpravy EU, kterou je Česká republika jako členský stát vázána, a proto není v kompetenci českého zákonodárce upravit rozsah vyplývající z AML zákona pro různé subjekty odlišně. Je tomu však skutečně tak?

S tímto zatvrzelým postojem jsme se nehodlali smířit a s otázkou jsme se obrátili přímo na Evropskou komisi. Ta nám ve své odpovědi sice potvrdila, že směrnice AML se vztahuje na všechny subjekty poskytující platební služby, současně však dodala, že evropská úprava AML v oblasti stanovení rozsahu povinností pro povinné subjekty nechává členům unie značnou volnost. Členské státy proto mohou samy v rámci své kompetence stanovit s ohledem na výši možného rizika výskytů praní špinavých peněz u jednotlivých subjektů odlišný rozsah povinností, včetně možnosti některé subjekty z této úpravy úplně vyjmout.

Pro ověření, že odchýlení se od unijní úpravy na úrovni jednotlivých členských států, je v praxi možné, jsme kontaktovali všechny ostatní orgány dohledu z EU. Z těchto orgánů nám celá řada potvrdila, že v rámci jejich právní úpravy jsou fintechové subjekty poskytující AIS z povinností podle AML zákonů zcela vyjmuty. Jde například o Slovensko, Švédsko, Finsko, Slovinsko, Litvu nebo Nizozemí.

Padl tedy argument o nemožnosti změny AML zákona pro rozpor s EU právem. Dojde tedy konečně k narovnání české úpravy AML? Ta současná nejenže neslouží zamýšlenému účelu, neboť se tyto subjekty jen stěží budou podílet na praní špinavých peněz, ale přímo vede k diskriminaci tuzemských fintech start-upů, které díky této zbytečné regulaci ztrácejí schopnost konkurovat obdobným společnostem pocházejících ze zemí s regulátorem, který neznevýhodňuje rostoucí společnosti své země.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.