Ropa a geopolitika. Klid před bouří na trhu černého zlata?


10:04 • 11. září 2018

Tagy: PKN Orlen, ropa, Unipetrol, OPEC, Trump, USA, írán, Venezuela, Čína

Letošní léto je horké, a to nejen doslova, ale také geopoliticky. Prsty v tom má prezident USA Donald Trump. Tvrdí, že se pokouší získat zpět to, co Spojené státy podle něj ztrácejí kvůli špatným obchodním smlouvám, krádežím amerických technologií, nezákonným valutovým manipulacím a stlačené úrokové sazbě.

Surová ropa je extrémně citlivá na geopolitický vývoj. Když se však podíváme na ceny ropy v prvních třech týdnech srpna, nejsou tu žádné zjevné důvody k obavám. Průměrná cena za ropu Brent činila 71 dolarů za barel, o tři dolary méně než v červenci. Denní ceny ropy se v srpnu pohybovaly mezi 69 USD a 73 USD, tj. v rozmezí o tři dolary užším než v červenci. Vypadá to, jako by se trh s ropou po turbulentním druhém čtvrtletí náhle uklidnil. Vskutku překvapivá situace. 

Jaký by za tím mohl být důvod? Domnívám se, že důvodem je nejistota nadcházejících týdnů, možná i měsíců. Napjatá geopolitická situace plodí rizika na obou stranách trhu s ropou. Pro příští dvě čtvrtletí jsou nejisté jak dodávky surové ropy (v důsledku sankcí uvalených na Írán, jejichž účinky se začnou projevovat), tak poptávka po ropě (s celními válkami zvyšujícími riziko zpomalení u zemí s méně rozvinutými ekonomikami i globálně). V čase nejistoty je vyčkávací taktika ve smyslu „počkáme a uvidíme“ dobrá. Podle mého názoru trh s ropou čeká na impuls, který by naznačil směr pohybu cen ropy v krátkém čase (během jednoho až dvou čtvrtletí). Nulový trend v cenách ropy (to zní lépe než trend do stran) není příznakem klidu, ale naopak napětí.

Ti, kteří čtou můj blog, možná zaznamenali, že píši raději o delších časových obdobích, protože účinky již známých krátkodobých výkyvů přestávají působit, a pokud jde o neznámé výkyvy, tak ty nejsme schopni předvídat. Tentokrát se však soustředím na krátkodobou perspektivu, a to z jednoduchého důvodu: dlouhodobé vyhlídky trhu s ropou zůstávají beze změny. Surové ropy je dostatek, obavy však přetrvávají ohledně výhledu poptávky. Dlouhodobě se cena rovná výrobním nákladům na nejdražší ropu, po níž je stále poptávka, a v současné době se odhaduje přibližně na 70 USD za barel (bez inflace). Nejistota spočívá v tom, jakou cestou ropa této úrovně dosáhne. A jistě to nebude cesta hladká.

Podívejme se nejprve na stranu poptávky. Poptávka po ropě a pohonných hmotách v současné době roste slušnou rychlostí, odhad pro rok 2018 činí 1,6 milionů barelů za den, tj. o 300 tisíc barelů méně než v rekordním roce 2017. Tenkrát však globální ekonomika již zaznamenala růst 3,3 %, zatímco ceny ropy Brent zůstávaly stále nízké a pohybovaly se kolem 54 USD za barel. V základních scénářích, které nepředpokládají žádnou eskalaci existujících konfliktů ani jejich postupné slábnutí, se očekává, že v roce 2018 dosáhne průměrná cena ropy Brent 73 USD za barel (35% nad úrovní předchozího roku).

Na vyhlídky globálního růstu, na němž poptávka po ropě závisí, však může mít velký dopad i pouhá celní válka mezi USA a Čínou, jestliže bude pokračovat. Jistě, je to pouze jeden z mnoha rizikových faktorů. Sankční cla, která USA uvalily na čínský export, již dosáhla 50 miliard USD. Čína odpověděla uvalením odvetných cel na americký export v podobné výši. A další ještě přijdou. Podle Contunuum Economics může nejistota, vyvolaná celní válkou mezi USA a Čínou, způsobit více škody, než válka samotná. Nejistota je to, co výrazně odsouvá investice a spotřebu, čímž snižuje výrobní výkon a zvyšuje inflaci. Velikost dopadu závisí na velikosti a trvání nárazu nejistoty. Mezinárodní organizace se rovněž shodně domnívají, že trvání této destruktivní obchodní politiky mezi dvěma světovými ekonomickými velmocemi by mohlo zpomalit globální růst.

Jsme již v devátém roce současného ekonomického cyklu, který dříve nebo později skončí. Delší ekonomická konjunktura zvyšuje chuť riskovat, ale nadměrné riziko vede k finančním a ekonomickým krizím. V zemích s rozvíjející se ekonomikou se riziko výrazně zvýšilo také kvůli finančním problémům, kterým čelí Argentina a Brazílie, a nedlouho předtím i kvůli napjaté politické a ekonomické situaci v Turecku.

Je také dostatek ropy „pro teď“, jak je zřejmé z poklesu cen ropy z 80 USD od poloviny května (jako odpověď na odstoupení USA od smlouvy s Iránem) na cca 70 USD ve třetím srpnovém týdnu. Ceny ropy v termínových smlouvách (futures) se přesunuly do mělkých prolongačních nákupů (contango). Okamžité ceny jsou nižší než u futures s dodáním za 6 měsíců a podobných smluv s dodáním za 12 měsíců, což se přisuzuje vyšší produkci ropy v Saúdské Arábii, Kuvajtu a ve Spojených arabských emirátech. Po rozhodnutí zemí OPEC zvýšit těžbu zvýšila Saudská Arábie podle IHSM v červnu produkci téměř o 500 000 barelů za den, na 10,5 milionu barelů, ale v červenci ji pak snížila na 10,2 milionu barelů za den z obav před zaplavením trhu ropou před očekávaným snížením íránského exportu. Rusko zvýšilo v červenci těžbu ropy téměř na 11,2 milionu barelů za den (na úroveň října 2016, před snížením těžby) a má kapacity pro další navýšení. IHSM odhaduje, že v druhé polovině roku 2019 může těžba v USA překročit 12 milionů barelů denně; v červnu a červenci dosáhl americký vývoz ropy 2 milionů barelů denně, což je výrazné zvýšení oproti předchozímu roku.

Tak nebo onak, během několika měsíců může být situace na straně nabídky napjatá. Není jasné, jak daleko zajde Trumpova administrativa v ukládání sankcí proti Iránu, a zda a do jaké míry se Čína, Indie a Turecko – všechno významní odběratelé íránské ropy – podrobí sankčnímu režimu. Zdaleka tedy není jasné, zda a v jakém rozsahu může být omezení dodávek íránské ropy nahrazeno zvýšenou produkcí v USA, Rusku a Saúdské Arábii. První fáze uvalení sankcí začala 7. srpna 2018 a zahrnovala zákaz získávání US dolarů íránskou vládou, zákaz nakupování íránského zlata a drahých kovů, zákaz nákupu a prodeje íránské měny (rijálu) a udržování rezerv v této měně, zákaz financování íránského dluhu a zákaz exportu a reexportu civilních letadel. Země vstupující do transakcí, na něž se vztahují tyto zákazy, mohou dostat 90 dnů na vyhovění. Soudě podle toho, jak reagovaly ceny, na trh s ropou zavedení sankcí moc nezapůsobilo, a to pravděpodobně vzhledem k jejich povaze (první fáze se trhu s ropou nedotkne) a vzhledem k předpokladu, že i když budou sankce zavedeny, budou méně přísné, než byly ty v roce 2012. Druhá fáze odstartuje 5. listopadu, kdy začnou znovu platit všechny sankce zavedené v roce 2012. Zákazy se budou vztahovat na finanční transakce s Íránskou centrální bankou, investice do íránského energetického sektoru, nákupů ropy a ropných produktů včetně petrochemických, finančních a pojišťovacích transakcí, transakcí týkajících se obchodu se surovou ropou a jejími produkty, transakcí s íránskými sektory námořní dopravy a stavby lodí, jakož i poskytování pojišťovacích a záručních služeb.

Trumpova administrativa chce, aby tyto sankce byly pro Irán bolestivější, než byly sankce z roku 2012. Proto je navrhováno krátké adaptivní období (pouhých šest měsíců) místo rozložení sankcí v čase, jak tomu bylo v roce 2012. Na rozdíl od předchozích se tyto sankce budou týkat také exportu zkapalněných (zemní plyn) a rafinovaných produktů. Předpokládá se, že jejich celkový dopad vyústí ve snížení íránského vývozu ropy o 1,0 až 1,3 milionu barelů za den, při současné denní těžbě 3,8 milionu barelů. K dovozcům íránské ropy, na které to dopadne nejvíce, patří Evropa, Jižní Korea a Japonsko, jejichž dovozy by měly během šesti měsíců spadnout na nulu. Čína se nehodlá sankcím USA podvolit a chce svůj dovoz íránské ropy zachovat, přičemž prohlašuje, že dovážená množství nebude zvyšovat. Na druhé straně Indie by mohla nakupovat dokonce více íránské ropy. Také u Turecka je nepravděpodobné, že by se podrobilo americkým sankcím a nákupy íránské ropy pravděpodobně zvýší.

Fidelity: Vliv volatility na ropu a alternativní investiční strategie

Prezident Trump si začíná uvědomovat negativní dopad vysokých cen ropy na americkou ekonomiku. Je proto možné, že v zájmu omezení růstu cen se rozhodne nabídnout k prodeji více než 11 milionů barelů surové ropy z amerických ropných strategických rezerv. Analytikové nicméně věří, že velké a trvalé intervence na americkém trhu s ropou v podobě snižování cen budou mít nezamýšlený a nežádoucí dopad na produkci ropy z břidlice, která je klíčovým zdrojem růstu v globálních dodávkách. Nižší produkce oproti očekáváním naopak ceny ropy zvedne nahoru.

Je třeba počítat také s rizikem reakce ze strany Íránu. Téměř třetina světového exportu ropy po moři prochází přes Hormuzský průliv (také potrubími). Nedávný pokus Saudské Arábie dopravovat ropu přes průliv Báb-el-Mandeb, spojujícím Rudé moře s Adenským zálivem, byl neúspěšný kvůli útoku jemenských Húthů na dva saúdské tankery.

Dalším významným zdrojem nejistoty je Venezuela, jejíž produkce upadá a může klesnout dokonce mimo rámec současných očekávání.

Jaký bude dopad tohoto vývoje na trh s ropou v blízké budoucnosti? Směr změn je těžké předpovídat, protože doba, po kterou tak mnoho faktorů ovlivňujících globální ekonomickou situaci a trh je závislých na takových vysoce nepředvídatelných politických rozhodnutích, je dlouhá. Navíc, část vztahů mezi poptávkou po ropě, nabídkou a cenami je samoregulačních, popisovaných v ekonometrickém žargonu jako smyčka zpětné vazby. Po nějakém čase stoupající ceny ropy stlačí poptávku a stimulují růst dodávek. Na druhé straně, nižší poptávka a vyšší nabídka tlačí ceny dolů.

Podle mého názoru ceny ropy s největší pravděpodobností ve 4. čtvrtletí 2018 chvíli porostou, než se vyjasní, jak restriktivní budou sankce uvalené na Irán. Mezitím zvýšená nejistota povede k vyšší cenové volatilitě. Jestliže budou sankce zavedeny v úplnosti, půl roku (derogační období) nebude stačit na to, aby se v USA rozběhla další produkce ropy z břidlice, která by nahradila prudký pokles těžby íránské ropy. Země OPEC s volnou  kapacitou (Saudská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty) budou mít zájem udržet v regionu cenu na 80 USD za barel a nebudou těžbu zvyšovat, pokud cena na této úrovni nezůstane po delší dobu. Cena ropy přesahující 80 USD za barel není atraktivní, protože spouští riziko poklesu poptávky (dlouhodobě je růst trhu s ropou brzděn spíše poptávkou než nabídkou). Zhruba dvě čtvrtletí po zavedení sankcí by cena ropy měla klesnout v souladu s rostoucí produkcí v USA a v ostatních zemích. Tak nebo tak, cenový pokles nebude výrazný vzhledem k tlakům na cenu od 2. čtvrtletí 2019, vyvolaným další poptávkou po ropě, vyplývající z regulací IMO. Tomuto tématu se však budu věnovat v jiném blogu.

RSS

Adam B. Czyżewski je hlavním ekonomem polské skupiny PKN ORLEN od roku 2007. Specializuje se na změny globálního energetického sektoru, na které má vliv hospodářská politika a revoluční inovace. Součástí skupiny PKN Orlen je od roku 2005 petrochemický holding Unipetrol.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.